Minule jsme si ujasnili, že chceme poslušného, ochotného a fyzicky zdatného koně, který nám rozumí. Dnes začnu s trochu delším (a stále ještě hodně teoretickým) povídáním o cestě, která k tomuto cíli vede.

Sice se říká, že krása ještě neznamená, že tento kůň bude podávat dobré výkony, jistá souvislost mezi stavbou těla (tedy exteriérem) a tím, jak se kůň pohybuje či jak může být pro něho požadovaný pohyb příjemný, existují.

„To, jak jezdec drží své tělo, určuje jeho bezpečnost, přesné působení jeho rukou a nohou, ale také komfort a nakonec i rovnováhu, držení těla a chody koně.“ Theodor Heinze, Deutsche Reitkunstschule (1889, 228)

Takt, uvolněnost, přilnutí, kmih, narovnání, shromáždění. Je nanejvýš důležité dávat velký pozor na pravidelnost těchto základních parametrů během celého ježdění, při projíždění všech figur i cviků, aby se vyvíjela čistota chodů do nejvyššího stupně perfektnosti a aby se vyvíjela síla koně a pružnost v plné možné míře výcvikového procesu.

Takt, uvolněnost, přilnutí, kmih, narovnání, shromáždění. Ano, toto je známá výcviková škála, o níž píše mnoho knih. A nikdy nelze vyčerpat vše, co se tohoto tématu může týkat.

V dnešním díle bych se ráda vrátila o kousek zpátky do teorie a zamyslela se nad tím, proč vlastně s koňmi pracujeme a čeho se snažíme dosáhnout. Že praxe by byla užitečnější a zajímavější? Ale jistě, jenže pokud nemáme jasno v tom, co od svého čtyřnohého partnera očekáváme, velmi těžko toho dosáhneme a jistě ne přímou cestou. Nedávno jeden můj známý prohlásil, že příčinou tolika problémů s koňmi není to, že by lidé neuměli jezdit nebo nebyli schopni koně cviky naučit, ale spíše to, že často nemají jasno v tom, co ho vlastně chtějí učit. Kůň se naučí téměř vše, jen vědět, co ho vlastně chci učit.

To, zda se má jezdit s „fixovanou rukou“ nebo s „následující rukou“, je otázkou názoru. Odpůrci „fixované ruky“ ji obvykle zavrhují ve víře, že je tvrdá, protože slovo „fixovaná“ může mít, samozřejmě, i tento význam. „Fixovaná ruka“ však může být velmi měkká a citlivá, a já bych rád vysvětlil, jak a proč je to možné.

Na našem diskusním fóru Classicaldressage.com jsem asi rozběhl polemiku svoji poznámkou, že ježdění někdy bolí. Ti z vás, kteří u mě jezdíte, víte, co myslím. Ostatní mi nerozumí, takže se to pokusím objasnit.

Jezdec přichází na hodinu, okrokuje na volných otěžích, po chvíli si otěže zkrátí a začne klusat. Kůň ještě před chvilkou bujaře poskakoval v boxe, ale teď aby z něho jezdec mačkal každičký krok. O cvalu ani nemluvě. Celá hodina je pak k ničemu - jezdec, místo aby se snažil o lepší přilnutí (ohnutí, měkčí přechody, dokonalejší projetí cviků a figur apod.), vkládá veškerou svoji energii do pobízení, aby se kůň vůbec hýbat dopředu. O drezurní eleganci a vznešenosti nemůže být ani řeč... Taky jste už seděli na takto "zaraženém" koni? Proč se tak chová na jízdárně, když jinak má elánu ažaž?

Lokty hrají v sedu jezdce velmi důležitou funkci. Představují spojovací bod v toku energie. Pokud jsou na správném místě, pomáhají přenášet impulzy ze zádě skrze hřbet koně a kyčle jezdce dopředu tím, že přispívají ke stabilitě jeho trupu (pasu). Pomáhají také tomu, aby procházely skrz i pomůcky otěžemi - tedy skrz kyčle jezdce do zadních nohou koně. To je nejdůležitější funkce loktů, kterou nelze podceňovat.

Než budu pokračovat ve výcviku krok za krokem, ráda bych učinila odbočku na toto téma. Na téma soužití mladého koně a méně zkušeného jezdce již bylo napsáno hodně a co koňák, to názor. Ráda bych tady vyjádřila svůj i když se jistě najdou mnozí, kteří souhlasit nebudou. Pokud ale máme mluvit o nezkušeném jezdci, bylo by nejprve dobré si ujasnit, kdo je jezdec zkušený. Dají se zkušenosti měřit na roky? Nebo na počet odježděných koní, zaplacených lekcí, pádů? Složením ZZVJ nebo absolvováním závodů? Jistě každý bude souhlasit, že člověk, který na koni nikdy neseděl, by si mladé zvíře pořizovat neměl. Kde je ale ta hranice, kdy si ho už může pořídit a co číhá na toho, kdo si ho pořídí dřív?

Jak může mít jezdec kontrolu nad zadníma nohama koně? To závisí na koni a na jezdci. Hlavní je narovnání a poměr posunu (= kmih a s ním spojená schopnost prodlužovat chody) a nesení (= podsazení a s ním spojené shromažďování) zadních nohou koně, jinými slovy: rovnováha.