Vademecum začínajícího koňaře 23. - Postup výcviku

2. 3. 2005 Katka Lipinská Autor fotek: Kateřina Lipinská

Minule jsme si ujasnili, že chceme poslušného, ochotného a fyzicky zdatného koně, který nám rozumí. Dnes začnu s trochu delším (a stále ještě hodně teoretickým) povídáním o cestě, která k tomuto cíli vede.

Máme koně obsednutého, který sice poslouchá na hlas, neprotestuje proti sedlu, jezdci ani udidlu, ale co s ním dál?
Zde jsou body a zároveň stadia výcvikového procesu, které většina z nás dobře teoreticky zná z učebnic:

- Klid (a důvěra v jezdce)
Živý a ochotný pohyb vpřed
Pravidelnost a čistota chodu (takt)
Laterální ohebnost, srovnání
Uvolnění
Přilnutí
Prostupnost
Podsazení
Přiuzdění

Některé z nich jsou úplně jasné, jiné ale zaslouží podrobnější komentář. Pokusím se vše popsat a vysvětlit tak, aby to bylo co nejsrozumitelnější i za tu cenu, že možná budu místy zjednodušovat. Pro vzdělanější jezdce jsou k dispozici jiné články i učebnice, odpovídajících jejich úrovni.

Klid. Jak již v tomto seriálu zaznělo nesčetněkrát, kůň, který je nervózní a ve stresu, se špatně soustředí a je neefektivní učit ho novým věcem. Na druhou stranu, kůň zažívá větší či menší stres prakticky vždy, když se dostane do nové situace a působí na něho nové podněty. Je proto prakticky nemožné postupovat ve výcviku tak, abychom stres zcela eliminovali, neboť nové prvky s sebou neklid a rozčilení přinášejí vždy. Naprostý klid není ani žádoucí, protože pokud bude kůň v úplné pohodě, nebude mít potřebu být aktivní a živě reagovat na naše podněty. Tedy, určitá míra stresu je nutná a potřebná. V psychologii rozlišujeme tzv. pozitivní stres (eustres) a negativní stres (distres). Zatímco pozitivní stres provází situace, kde je potřeba nějaké vypětí, alarmuje naše síly a zlepšuje naše schopnosti, negativní stres způsobuje naše obavy, nechuť, zpomaluje naše reakce nebo je činí zkratkovitými a ochromuje nás. Pozitivní stres se mění v negativní hlavně v závislosti na tom, zda (ne)jsme schopni vyřešit danou situaci a také na míře obav, které z ní máme.

Pokud toto aplikujeme na koně, je potřeba v něm vyvolat takovou míru stresu, aby měl snahu situaci řešit (tedy třeba chápat naše pomůcky a vykonat nový cvik), ale musí toho být jednak schopen a jednak obavy ze selhání (následného potrestání) nesmějí být příliš velké. Je jedním z největších jezdeckých umění dokázat odhadnout míru, kterou je kůň ochotný akceptovat a dávkovat podněty tak, aby ji nepřekročily.

Důležitou podmínkou pro to, aby se kůň nedostal do negativního stresu, jeho důvěra v jezdce. Zvíře musí vědět, na čem je, co se po něm požaduje a že nebude trestáno bez důvodu. Jinými slovy, musí pro něj jezdec být čitelný. Ukvapené potrestání nebo „rupnutí nervů“ nadělá velké škody na vztahu a trvá dlouho, než se odstraní následky a obnoví ztracená důvěra.

Živý a ochotný pohyb vpřed. Pokud toto nemáme, nemáme nic. Jezdit na koni, kterého musíme nutit do každého kroku, je utrpení a je úplně lhostejné, na jaké výcvikové úrovni se nachází. Proto je toto první, co se snažíme u mladého koně vzbudit. Samozřejmě toho nedosáhneme pobízením, remonta na začátku výcviku nemá tušení, proč jí mačkáme nebo dokonce okopáváme žebra. Většina koní po obsednutí je více či méně váhavá. Jen pomalu získávají důvěru a chuť dopředu. Tu nejlépe podpoříme, pokud koni na hřbetě nebudeme překážet, nebudeme mu způsobovat nepříjemné věci (silný nebo trvalý tlak udidla, holeně, nepřiměřená zátěž, tresty, aj.) a necháme ho chodit v příjemném tempu za starším, klidným a zkušeným koněm. Později, když již zná základní pomůcky, se budeme snažit o různorodou a zajímavou práci v členitém terénu, aniž bychom to přeháněli, občas půjdeme ne v zástupu, ale vedle sebe. Přitom je ale také potřeba dodržovat bezpečnou vzdálenost, i ten nejspolehlivější kůň může vykopnout do strany. Pokud mladý kůň projeví chuť dopředu, necháme ho některé úseky vést. Neměli bychom ale v tomhle období nechávat remontu rychle cválat nebo dokonce závodit.

Pravidelnost a čistota chodu. Koně po obsednutí zpravidla nejsou nejpohodlnějšími zvířaty. Jdou chvíli rychle, chvíli pomalu, máchají krkem ve snaze vyvážit se, zakopávají a někdy i vrávorají do stran. Při pravidelné práci trvá asi půl roku, než se pod jezdcem najdou a nemají problém se pod ním pohybovat. V této fázi je lepší je nerušit, nesnažit se jim vnutit svou představu o tom, jak by měli chodit a nechat je, ať se s novou situací vypořádají. Jsem přesvědčená, že jakékoli pomocné otěže nemají na koni co dělat a v téhle fázi výcviku to platí dvojnásob. Nejlepší pomoc, jakou můžeme koni poskytnout, je nerušící sed a náš hlas. Stejně, jako jsme jej učili na lonži, že má jít stejnoměrně a přizpůsobit své tempo našemu hlasu, i pod sedlem mu mluvíme do rytmu... zejména v klusu a cvalu se koně hlasu dobře přizpůsobí a snaží se dodržovat stejnoměrné tempo. Nejprve se spokojíme s tím, že kůň je schopen dodržovat tempo, které si sám zvolí bez zrychlování a utíkání, až později ve výcviku po něm chceme, aby dodržoval tempo, které udáme my. Pokud kůň příliš spěchá, je to známkou, že po něm chceme více než na co je připraven. Spěchání není živý pohyb vpřed ani radost ze života, ale ztrácení rovnováhy a únikovou reakcí.

Nečistoty v chodu vznikají nejčastěji nevhodným působením jezdce, hlavně předčasnou snahou o sebrání, přehnaným tlakem holení spolu se zádržemi rukou, může se jednat ale i o zdravotní problém. Asi nejčastěji můžeme vidět mimochod nebo rozložený krok, cval, méně často klus. V takovém případě nám nezbývá, než se opět vrátit zpět, povolit otěž i tlak holení a nechat koně živě vykročit.

(Takt, rytmus a pravidelnost jsou mnohem lépe vysvětleny v Úvahách o klasickém ježdění, kterým nemohu a nechci konkurovat, takže pro podrobnější studium odkazuji tam).

Příště: Laterální ohebnost, srovnání koně, uvolnění

Nejen toto téma s Vámi ráda proberu v diskuzi pod článkem.
Jsem připravena reagovat na vaše konkrétní dotazy, připomínky, náměty či problémy. Další vývoj "seriálu" tedy závisí do značné míry i na vás.

Vademecum začínajícího koňaře

Podobné články