Influencerku Maju Kupčákovou jste už asi reálně nebo virtuálně někde nějak potkali. Obzvláště, pokud se zajímáte o bezudidlové ježdění nebo všestrannost. Je ježdění bez udidla a otěží náročnější, než klasika s udidlem? Kdy Maja jezdí s i kdy bez? A proč se zaměřila i na výcvik za pomoci pozitivního posilování?

Martinu Slukovou Niederlovou jste ve společnosti jejích shagya arabů už v rámci doprovodných programů různých akcí a výstav určitě viděli. Proč dala přednost přirozené komunikaci před sportovním jezdectvím? Na čem staví své výcvikové postupy? A co je podle ní při práci s koňmi důležité?

Ti, kdo se zajímají o horsemanship, určitě znají Lenku Koziorek, která se „snaží naučit lidi pochopit koně“. Videa, která Lenka zveřejňuje na své Facebookové stránce Já a můj Mustang – Ranč na Příčnici totiž obvykle mají tisíce shlédnutí. Dnes tedy na slovíčko právě s ní...

Join-Up - napojení, Follow-Up - následování, jazyk Equus ... to jsou termíny, s nimiž pracuje i u nás dobře zavedená metoda, jejímž otcem je celosvětově proslulý Američan Monty Roberts. Jeho výcvikové postupy, přestože aktivně využívané a živé, jsou ale v posledních letech stále častěji napadány a revidovány... zdá se totiž, že některé aspekty této metody nejsou až tak humánní, jak se myslelo, a argumentace, s níž se pracuje, nemá dostatečnou faktickou oporu. Pokud tedy chceme tuto filosofii akceptovat a využívat, je na místě, především u začátečníků, jistá míra nadhledu.

Před nedávnem spatřila světlo světa kniha z pera Václava Bořánka „Strašidlo zvané Horsemanship“, která se pokusila obsáhnout vše od základů výcviku ze země i sedla až po velké téma obsedání mladých koní. Dnes tedy pokračujeme v rozhovoru s Václavem, a to nejen na témata výhradně „strašidelná“...:)

Václav Bořánek a horsemanship jsou v české kotlině ve své podstatě synonyma. A není divu, právě Václav Bořánek do zemí Koruny české importoval kalifornské Vaqueros a vše, co k horsemanshipu plus mínus patří. Ale nejen horsemanshipem a chlebem živ jest člověk, a proto si dnes budeme s Václavem povídat křížem krážem o všem možném.

Se „zaklínačem koní“ Václavem Bořánkem o tom, co musíte koním říkat, a co to znamená, když je máte za přátele.

Dominance, submisivní gesto, respekt, alfa vůdce, podřízenost, hierarchie… to všechno jsou termíny, které jsou stále ještě standardní součástí našeho jazyka v souvislosti s výcvikem koní jak v klasických školách, tak i v NHS a dalších alternativách. Navzdory tomu, že přístup založený na dominanci s každou nově uskutečněnou studií ztrácí více a více na lesku, má tak hluboké kořeny, že nejen přežívá, ale mnohde i velmi dobře prosperuje. A to přestože vhodné, žádoucí reakce koně na výcvik jsou vždy spíše výsledkem posílení, než výsledkem toho, že člověk dosáhl „vysokého společenského statusu“ a pevně se drží otěží své tolik oblíbené role vůdce stáda. A proč bychom měli tento přístup revidovat? Protože v mnohém vychází z nepravd a dávno mrtvých mýtů…

Pro mnohé z nás je dlouhý seznam závodních úspěchů na vrcholové úrovni nejvyšší meta, konečný cíl. Petra Beránková je ale v této souvislosti trochu jiná... pro ni je cílem správná cesta. Cesta, která vede jezdce a jejich koně k rovnováze a harmonii...

Reiningovou jezdkyni, Terezu Třeštíkovou, asi není třeba nějak zdlouhavě představovat. Už proto, že se v našem dnešním rozhovoru tím nejlepším možným způsobem představí úplně sama...:)

Vymámit z Adama Punčocháře delší souvětí není úkol snadný... Adam o sobě říká: „Snažím se sbírat zkušenosti od amerických horsemanů a lidí, kteří žijí na rančích a na koních jsou závislí, protože jejich práce nejde udělat jinak než ze sedla.“ Což samo o sobě o jeho životním přístupu dost vypovídá... Adam Punčochář toho totiž víc udělá, než namluví. A to je trochu škoda... v jeho případě rozhodně neplatí pořekadlo mluviti stříbro, mlčeti zlato. Nepatří totiž k těm, kteří toho sice hodně namluví, ale málo řeknou!

Olda Novák žije s koňmi od narození a již třicet let učí lidi, jak se jednoduše a efektivně domluvit na spolupráci se svým koněm. Soubor svých neustále se vyvíjejících tréninkových postupů nazývá Nekonfliktní výcvik. Aby ne, učí totiž jemnosti a ohleduplnosti, protože věří, že koně jsou přátelská a velice vstřícná zvířata. Olda má prostě koně i jejich majitele rád…