Zdravotní rizika, která ohrožují naše koně, známe asi už všichni. Jak ale máme reagovat, pokud se stane úraz v terénu i našim o fous menším parťákům? Rady právě na toto téma nabízí fyzioterapeutka a rehabilitační pracovnice Zuzana Wildmannová.

Mít živou pastvinu neznamená jenom hemžení pasoucích se koní. Znamená to mít bohaté hemžení také pod jejich kopyty, a to nejen na povrchu, ale i pod ním. Od malých larviček, choulících se na konci vyhloubených tunýlků v hnízdních komůrkách, až po pořádné kousky, někdy i v překvapivě nádherných barvách. Ano, řeč je o koprofágních broucích.

Jestliže patříte k bytostem, které střechu nad hlavou propůjčují nejen kopytníkům, ale i bandě kočičáků, měli byste zásadním způsobem zbystřit pozornost. Dnes totiž bude řeč o vnitřních parazitech koček a to je téma, které se netýká jen kočkovitých šelem, ale velmi úzce i nás, lidí.

Kdo z majitelů psů může zodpovědně říct, že ví, co by dělal v krizové situaci, kdy jeho pes potřebuje poskytnout první pomoc, která může zachránit zdraví a nebo přímo život psa? Po pěti letech školení seminářů první pomoci pro psy a cca stém proběhlém semináři můžu odpovědět, že malé procento. Většina lidí totiž neovládá ani základy první pomoci pro lidi.

Ještě před pár lety byla fyzioterapie pro psy v České republice považována za zbytečnost, rozmar majitele a moderní výstřelek. Dnes je pro mnoho lidí existence rozličných manuálních i přístrojových metod stále neznámou věcí, ale s postupující dobou a šíření povědomí mezi majitele psů se fyzioterapie pro psy stává součástí života psa ve sportovní zátěži, po operacích a nebo s onemocněním pohybového aparátu. Pojďme na tuto problematiku dnes mrknout.

Zima letos dorazila se vším všudy. Péči o koně v chladném počasí máme v malíčku už asi všichni. Víme ale, jak správně „dekovat“ i naše o fous menší parťáky? Právě s tím nám dnes poradí fyzioterapeutka a rehabilitační pracovnice Zuzana Wildmannová.

Všude, kudy projdou, způsobí rozruch. Jen málokdo se po nich neohlédne. Michael Rinderle už si na humbuk kolem sebe zvykl. Rozhodl se totiž doputovat pěšky ze středu Evropy po historické Hedvábné stezce minimálně do Íránu, nejlépe až do Číny. A to s dvanáctiletým oslem Vaillantem.

Unikátní zážitková farma Oslí stezka se nachází na okraji Svárova na Kladensku. V sedle tam lze při treku na oslech poznat krásy přírodního parku Povodí Kačáku, kde zakladatelka farmy připravila pro účastníky několik tras. Podle ní mají osli velký potenciál pro využití pro psychoterapeutické a rozvojové účely.

Není tomu tak dávno, co byli mezci a muly nepostradatelnými pomocníky v zemědělství a dopravě i v našich zeměpisných šířkách. Dnes je ale těchto mezidruhových kříženců jako šafránu. No, uznejte. Spatřit stádo mul či mezků uprostřed české kotliny je věc nevídaná. A přitom mají tito nenároční a nezdolní nezmaři tolik co nabídnout!

Roztomilý oslík připomínající poníka? Zapomeňte! V chomutovském zooparku bude k vidění osel, který velikostí připomíná spíše statného koně. Chovatelé přivezli z německého soukromého chovu dvě samice osla poitouského.

Ty tam jsou doby, kdy se ve výbězích poklidně popásali obyčejní koně a prachobyčejné krávy. V tomto smyslu se kulturní tradice českého venkova rychle poztrácely a druhová různorodost nás nadzvukovým tempem válcuje! :) Dnes se zcela běžně chová havěť všelijaká a rozkošná miniprasátka, prasátka i řádná čunčata se pomalu, ale jistě, zabydlují nejen v našich domovech a zahradách, ale i ve stájích a výbězích. Koně, v jejichž stínu si hoví podsvinčátka, zkrátka už nejsou žádnou nevídanou exotikou.

Zubr evropský žil na většině území dnešní Evropy od středního pleistocénu. Od středověku byl systematicky vybíjen a jeho stavy neustále klesaly. Počátkem 20. století, po 1. světové válce, byl v přírodě zcela vyhuben. Pouze 54 kusů přežilo v zajetí v zoologických zahradách a soukromých chovech.