Otázka: Chtěl bych si pořídit osla jako společníka. Mají osli stejné nutriční požadavky jako koně?

Odpověď: U oslů tak jako u koní je základem krmné dávky objemové krmivo. Přesto ale mají osli, ve srovnání s koňmi, specifické požadavky. Abyste se vyhnuli problémům, musíte těmto rozdílům porozumět. Bez vhodně nastavené krmné dávky trpí osli obezitou, metabolickými problémy a laminitidou.

V oblastech, kde osli původně žili, má krmivo, které mají k dispozici, mimořádně nízkou nutriční hodnotu. Osli se ale dokonale přizpůsobili životu v těchto náročných podmínkách, a vytvořili si specifické adaptační mechanismy, které je od koní odlišují. 

První rozdíl mezi trávením osla a koně je rychlost trávení. Krmivo u osla prochází trávicím traktem podstatně pomaleji, než by tomu bylo u koně nebo poníka. To oslům umožňuje efektivněji trávit krmivo a v něm obsažené živiny, protože krmivo je delší dobu v kontaktu s trávicími enzymy a bakteriemi. Což je samozřejmě skvělá věc, pokud je osel krmen objemem s velmi nízkou výživnou hodnotou. Tato schopnost se ale stává pro majitele problémem, když takové krmivo k dispozici nemá.

Výsledkem této adaptace oslů je také jejich schopnost procentuálně lépe trávit bílkoviny a další frakce krmiv ve srovnání s koňmi a pony. Jestliže porozumíme těmto adaptačním mechanismům, je jasné, že chov oslů může být pro chovatele výzvou, pokud se nachází v oblastech, kde kvalita krmiv je vysoká a krmivo je snadno dostupné.

Potřeba vody

Je obvyklé, že pokud mají koně a pony omezený přístup k vodě, omezují i příjem krmiva. To platí i u oslů, ovšem s tím rozdílem, že stravitelnost krmiva, které osel konzumuje, se na rozdíl od koní a pony zvyšuje, místo aby se snižovala. Osli také dokážou, trpí-li dehydratací, snížit rychlost metabolismu, což ve výsledku sníží i potřebu vody organismu.

Redukce dusíku

Další klíčovým adaptačním mechanismem osla je jeho schopnost recyklovat dusík, což je něco, čeho koně a ani pony schopni nejsou. Koně a pony vylučují nadbytek dusíku ledvinami. Osli však tuto močovinu mohou resorbovat a opětovně dusík využít. Tento mechanismus také dokážou regulovat jak směrem nahoru, tak i dolů, v závislosti na hladině bílkovin v krmivu a na tom, kolik dusíku organismus aktuálně potřebuje.

V původním habitu oslů je hladina bílkovin v krmivu obvykle velmi nízká, a proto většinu potřeby dusíku osel získává ze svého recyklačního systému. Potřeba dusíkatých látek (bílkovin) se u osla pohybuje v rozmezí 3,8 až 7,4 %, u dospělého koně je ale, pro srovnání, 8 - 12 %.

Pastva a pohyb

Vzhledem k tomu, že vegetace je v přirozeném prostředí oslů řídká (primárně se jedná o polopouštní a pouštní oblasti), osli se nespecializují pouze na konzumaci trávy. Velmi rádi okusují dřeviny, keře i stromy, dvouděložné rostliny. Pastva je sezónní, v období, kdy vykvétají keře a rostliny, se například zaměřují na konzumaci květů, které mají vysoký obsah cukrů. V přirozeném prostředí musí osli vhodné, a obzvláště sezónní krmivo aktivně vyhledávat a mají tedy, v důsledku této adaptace, potřebu pohybovat se na rozsáhlém území.

V tradičních evropských chovech mohou tedy vykazovat, pokud nemají dostatek pohybu a různorodé druhy krmiva (i v případě, že mají k dispozici relativně velké výběhy), destruktivní chování. Vždy bychom jim tedy měli nabízet nejen tradiční objemová krmiva, ale i větve nejedovatých stromů a keřů, a to nejen kvůli složení krmné dávky, ale i jako prostředek k "zahnání nudy", což snižuje jejich destruktivní tendence.

Krmivo a vláknina

Klíčem ke kvalitní výživě osla je takové krmivo, které obsahuje velké množství vlákniny a má nízkou nutriční hodnotu. Ideální volbou je čistá sláma, která se v mnoha ohledech nejvíce blíží typu krmiva, které by osli našli ve svém přirozeném prostředí. Sláma má nižší nutriční hodnotu než seno a čím nižší je obsah kalorií, tím více můžete osla krmit.

Nikdy byste neměli krmit vojtěšku, protože ta má výrazně vyšší obsah bílkovin než sláma a seno. Problematické může být nastavení krmné dávky, pokud je osel ustájen společně s koňmi, kterým je jako základní krmivo samozřejmě předkládáno seno a sláma je využívána spíše jako stelivo než jako krmivo. Komplikované může být i zajištění takového zdroje slámy, který je pro výživu oslů vhodný.

Celosvětově uznávaná autorita v péči o osly - The Donkey Sanctuary - zjistila, že nejvhodnějším druhem je sláma ječná. Pšeničná a ovesná sláma ideální složení nemá. Pšeničná sláma obsahuje příliš mnoho vlákniny, což může být komplikací pro mladé osly nebo osly, kteří mají problémy se zuby. Ovesná sláma je naopak až příliš dobře stravitelná, což může zapříčinit nárůst hmotnosti.

V závislosti na zdravotním a výživném stavu konkrétního zvířete může sláma tvořit až 100 % krmné dávky nebo můžeme kombinovat slámu s pastvou či jinými typy krmiv. Pastva je pro osla vhodná, protože zajišťuje mimo jiné i tolik potřebný pohyb. Většina kulturních pastvin má ale příliš vysokou nutriční hodnotu a neomezený přístup k ní pravděpodobně povede u osla k obezitě, a to především v jarním a letním období. Řešením je omezení pastvy v období, kdy je tráva energeticky bohatá. Osly je vhodné pást až v období, kdy je v trávě nižší obsah sacharidů. Lze tedy doporučit spásání starších a odkvetlých porostů v období po jejich vysemenění. I v tomto případě by ale sláma měla tvořit minimálně 50 % krmné dávky, takže celodenní pobyt osla na pastvině rozhodně nelze doporučit.

Jestliže nemáte k dispozici slámu, může být jako alternativa použito seno, ale pouze z vyzrálé trávy. Hledejte tedy takové seno, které obsahuje trávu s velkými, silnými stonky a minimálním podílem listů, což by mělo signalizovat nižší výživnou hodnotu. Přesto je ale nejvhodnějším řešením, pokud chceme krmit osla senem, jeho složení analyzovat, protože každá dávka sena i slámy má odlišnou nutriční hodnotu, a to dokonce i tehdy, když pochází z jedné lokality. Pokud budete krmivo analyzovat, získáte obecné informace, které jsou pro sestavení vhodné krmné dávky důležité.

Jak již bylo řečeno. V ideálním případě by všichni osli měli být udržováni na dietě s nízkým obsahem škrobů a cukrů. Znalost obsahu škrobu a cukru v krmivech je tedy důležitá. Odborníci obecně doporučují, aby koně a poníci, kteří jsou citliví na nestrukturální sacharidy, byli krmeni krmivem s maximálním obsahem v sušině 12 %, a zdá se, že oslům vyhovuje, je-li toto procentuální zastoupení ještě výrazně nižší. K přesnějšímu určení skutečného obsahu vlákniny v krmivech potřebujeme stanovit poměr neutrálně detergentní vlákniny (NDF), která zahrnuje celkový obsah celulózy, hemicelulózy a ligninu, a acidodetergentní vlákniny (ADF), která obsahuje celulózu a lignin.

Při vytváření diet vhodných pro koně považují odborníci na výživu obecně hodnotu NDF v krmivu jako vynikající, pokud je pod 40 %. Pokud jsou hodnoty ADF nad 45 %, jedná se o krmivo s nízkou nutriční hodnotou, jsou-li pod 31 %, jedná se o krmivo nutričně hodnotné. Pro osly, kteří potřebují krmivo s vysokým obsahem vlákniny, by tedy bylo ideální, pokud by hodnota NDF byla více než 65 %, protože je-li hodnota NDF a ADF vyšší, je množství proteinu nižší, což je pro osly ideální.

Jestliže je osel ponechán "svému osudu", má tendenci konzumovat takové množství sušiny v krmivu, které odpovídá 1,3 až 1,8 % jeho tělesné hmotnosti. Proto je nezbytné, pokud množství objemového krmiva omezujeme, abychom tento požadavek vždy respektovali.

Doplňky

Osel, tak jako kůň, bude rovněž potřebovat zdroj mikronutrientů (vitamíny, minerální látky a stopové prvky), o který musíme krmnou dávku obohatit. Běžně dostupné krmné doplňky určené koním ale nemusí být pro osly vhodné, protože mohou obsahovat další složky (energie, protein). Hledejte tedy takové doplňky, které další složky neobsahují. Pokud si nejste jisti složením, kontaktujte výrobce nebo tuto problematiku konzultujte s výživovým poradcem."

Ještě pár slov o vláknině...

Pro lepší orientaci v problematice si o významu vlákniny v krmné dávce našich koní a oslů povíme něco málo víc.

Trávicí ústrojí koně a osla je dokonale přizpůsobeno příjmu a zpracování vlákniny, v přirozeném prostředí těchto býložravců je základem jejich krmné dávky. Schopnost trávit vlákninu má ale kůň a osel odlišnou, což je v péči o osly nezbytně nutné zohlednit.

Vláknina je tvořena strukturálními sacharidy, které jsou obsaženy v buněčných stěnách rostlinných buněk. Je to směs celulózy, hemicelulózy (směs polysacharidů - glukóza, fruktóza, manóza, kylóza, galaktóza, atd.) a nestravitelných látek, mezi něž patří lignin, kutin a některé typy křemičitanů. Právě poměr mezi obsahem celulózy a hemicelulózy (sacharidy) a ligninem určuje míru stravitelnosti vlákniny.

Lignin nepatří mezi sacharidy, jde o fenylpropanový heteropolymer, jehož funkcí je zpevnění a zvýšení neprostupnosti buněčných stěn. Obsah ligninu v rostlinách stoupá s jejich stářím (dřevnatění neboli lignifikace), přičemž lignin je složka, která je nestravitelná. Nelze jej rozložit koncentrovanými kyselinami, pouze roztokem alkalických hydroxidů.

Obsah vlákniny v sušině rostlinných krmiv, které koně a osli konzumují, se pohybuje v rozmezí od 5 do 40 %. Čím vyšší je její obsah v krmivu, tím nižší je jeho stravitelnost. Vlákninu koně a osli neštěpí za pomoci běžných trávicích enzymů, nýbrž ji zpracovávají procesem mikrobiální fermentace.

Abychom byli schopni stanovit skutečný obsah vlákniny v krmivu, je nezbytné laboratorně stanovit reálný obsah neutrálně detergentní vlákniny (celkový obsah celulózy, hemicelulóz a ligninu), kterou označujeme NDF (zbytek buněčných stěn rostlinných pletiv, tvořený celulózou, hemicelulózou a ligninem) a acidodetergentní vlákniny, která se nazývá ADF a jedná se lignocelulózové zbytky buněčných stěn rostlinných pletiv. Stanovení hrubé vlákniny se provádí tak, že vzorek krmiva je postupně vystaven působení vroucího roztoku kyseliny sírové a následně hydroxidu sodného. Zbylá hmota je usušena, zvážena a zpopelněna při teplotě 550 °C. Změna hmotnosti testovaného vzorku následně odpovídá množství hrubé vlákniny.

Pokud bychom tedy chtěli mít přesnou představu o složení krmné dávky našich koní a oslů, museli bychom skutečně všechna objemová krmiva laboratorně analyzovat. Ne všichni to potřebujeme. Pokud ale náš kůň nebo osel patří do rizikové kategorie (například akutní nebo chronická laminitida, metabolické problémy), měli bychom se analýzou obsahu vlákniny v krmivu reálně zabývat.

Osel není kůň

Osli jsou skvěle přizpůsobeni životu v marginálních pouštních oblastech. Tato skutečnost se ve výsledku neodráží pouze v jejich specifických požadavcích na výživu, ale i v jejich požadavcích na podmínky chovu obecně. Na rozdíl od koní například divocí osli nevytváří větší stáda a mohou žít za určitých podmínek i solitárním způsobem života. A to se projevuje nejen v jejich sociálním, ale třeba i reprodukčním chování.

Pokud vás osli zajímají a chcete mít stále aktuální informace z oslího světa, sledujte facebookové stránky organizace The Donkey Sanctuary

Článek je převzat z magazínu The Horse.