Mezci a muly jsou ve srovnání s koňmi v mnoha ohledech specifičtí. Pokud by s koňmi soutěžili v kráse, asi by na titul Miss World nedosáhli. Pokud by se ale s nimi utkali v testu inteligence, pak by koně zřejmě skončili v roli pověstné „blbé blondýny“.:) Alespoň právě to dokládají vědecké výzkumy. Jestliže se totiž důkladněji podíváme na rozumové schopnosti mul, zjistíme, že v soutěži „kdo je nejchytřejší“ nechají muly své rodiče daleko, daleko za sebou!

Kdo je mezek, kdo je mula?

Mula je mezidruhový kříženec samce osla a samice koně. Mezek pak mezidruhový kříženec samce koně a samice osla. Mezci a muly jsou nenáročnými strávníky, lépe než koně se adaptují na extrémní klimatické podmínky a jsou mimořádně odolní a vytrvalí. Mají také klidný a vyrovnaný charakter, zachovávají rozvahu i tam, kde kůň reaguje bezhlavým útěkem. Jsou dlouhověcí, výjimkou nejsou jedinci, kteří se dožili i více než padesáti let. A co víc? ...zdá se, že v případě mul platí, že děti jsou chytřejší než jejich rodiče...

Jak to tedy s tou inteligencí je?

Podíváme se na výsledky výzkumů. Leanne Proops a její spolupracovníci z University of Sussex v Brightonu ve Velké Británii testovali reakce osmnácti koní, oslů a mul ve snaze posoudit jejich kognitivní schopnosti.

Studie se zabývala posouzením individuálních vlastností jedince v poznávacím procesu jak u mul (Equus asinus x Equus caballus), tak i obou dvou rodičovských druhů, a to za účelem posouzení vlivu hybridizace na schopnost učení. Šest mul, šest koní (E. caballus) a šest oslů (E. asinus) bylo testováno za pomoci vizuální diskriminace (schopnost rozlišit od sebe různé vizuální podněty).

V tomto konkrétním experimentu byly použity symboly, které obsahovaly osm vzorů různých motivů v barevné variaci bílá & černá. Jeden symbol vždy byl náhodně určen jako pozitivní, jeden jako negativní a to pro všechny subjekty, bez ohledu na jejich umístění v prostoru. Cílem projektu bylo zjistit, kolik podnětů se byl jedinec schopen naučit v průběhu 25 lekcí (každá lekce trvala 20 až 45 minut v závislosti na výkonu a rychlosti subjektu) a následně se posuzovalo, nakolik se výsledky liší v závislosti na příslušnosti ke konkrétní skupině (mula, kůň, osel).

Každé zvíře, které se účastnilo experimentu, bylo následně seznámeno se dvěma nádobami na krmivo, přičemž každá z nich byla označena jiným symbolem. Pokud měl jedinec získat přístup k potravě / splnit úkol, musel být schopen vybrat správný symbol – určit kbelík, který obsahoval potravu. Aby se zvířata nemohla řídit čichem, byly kbelíky potřeny citronovou silicí. Všechna zvířata prošla třemi testačními cykly. V každém z nich měl každý jedinec dvanáct pokusů na to, aby problém vyřešil. Úrovně úspěšnosti bylo dosaženo, pokud jedinec uspěl minimálně devětkrát z dvanácti možných pokusů (75% úspěšnost), a to ve všech třech po sobě jdoucích testačních cyklech.

Výsledek byl jednoznačný. Kognitivní schopnosti mul byly významně lepší než výsledky obou dvou rodičovských druhů (Kruskal-Wallis: H (x) = 8,11, P = 0,017). Nejhorších výsledků dosáhli osli. Muly byly schopny rozlišit více symbolů, než byli schopni rozlišit koně a také vykazovaly při řešení úkolu vyšší míru vnitřní konzistence (korelace mezi různými položkami ve stejném testu).

K podobným závěrům došla i další studie. V ní se vědecký tým vedený Brittou Osthausovou zaměřil na perseveraci (ulpívání na osvědčeném postupu řešení problému) a problematiku prostorové orientace (detour behaviour) koní, mezků a oslů. Do experimentu bylo uvedeno 36 koňovitých (Equus caballus, E. asinus, E. caballus × E. asinus). Získaná data byla mimo jiné srovnána i s údaji získanými z předcházející obdobné studie, která se uskutečnila s domácími psy (Canis familiaris). Pokud byste chtěli vědět, jak v testu dopadli oni, odkaz na studii naleznete v použitých zdrojích. Rozhodně i to je zajímavé!

Zvířata musela v rámci experimentu najít průchod skrz přímou bariéru tak, aby dosáhla viditelného cíle. Po jednom, dvou, třech nebo čtyřech opakováních (test A) se průchod posunul na opačný konec bariéry (test B). V pokusech v rámci testu A muly překročily bariéru výrazně rychleji než jejich rodičovské druhy, koně a osli. Ve studiích v rámci testu B, tedy po změně umístění průchodu, všechny druhy vykázaly snížení výkonu. Všichni vykazovali významnou prostorovou vytrvalost a směřovali k místu, kde byl původně průchod v bariéře umístěn. Přesto se ale muly ve výsledku ukázaly jako nejvíce flexibilní. Byly schopny nejrychleji upravit model svého chování tak, aby zdárně vyřešily zadaný úkol.

To vše naznačuje, že muly (a mezci) by měly být schopny podávat vyšší kognitivní výkony i v jiných souvislostech. Jejich výcvik by tedy měl být snazší a efektivnější než výcvik koní a oslů. Čím to? Výsledky má zřejmě na svědomí tak zvaný heterózní neboli hybridní (hybridizační) efekt. Heteróza je specifický fenomén, který způsobuje, že F1 generace má lepší vlastnosti než jedinci z obou rodičovských generací. Heteróza se intenzivně využívá především při šlechtění hospodářských zvířat. Pozitivní efekt heterózy se v dalších generacích postupně ztrácí. A v tomto konkrétním případě to celé – bohužel – F1 generací nadobro končí...

Neplodnost hybridů...

Je velká škoda, že získané informace nemůžeme využít v dalším šlechtění. Své mimořádné užitkové vlastnosti a vysoké kognitivní schopnosti bohužel nemohou mezci a muly předávat dalším generacím. Ve většině případů jsou totiž tito mezidruhoví kříženci neplodní. Co způsobuje neplodnost hybridů? Důvodem jsou problémy se slučitelností genetické informace rodičovských druhů. V případě mul a mezků má každý z rodičů jiný počet chromozomů. Kůň má chromozómů 64, osel 62.

Pokud jedinec získá od každého rodiče jiný počet chromozomů, nemohou se chromozomy v průběhu meiózy spárovat do dvojic a pohlavní buňky tedy nemohou vzniknout anebo nejsou životaschopné. Příčinou neplodnosti hybridů je i „špatná komunikace“ mezi geny od jednotlivých rodičů. Každý druh má svou genetickou výbavu optimálně vyladěnou, jestliže ale smícháme geny dvou odlišných druhů, dochází k chybám, na něž je především proces vzniku pohlavních buněk extrémně citlivý. Plodní mezci a plodné muly jsou tedy mimořádně vzácným úkazem. Hybridizační efekt tedy dále využít bohužel nemůžeme... a to je ve světle nově získaných informací jistě škoda. Kdo ví, co všechno by potomci mul a mezků dokázali!

„Jdeme do muly!“

Pokud se rozhodnete mimořádné schopnosti mul ověřit ve své vlastní praxi, doporučuji důkladně prostudovat níže uvedené zdroje nebo webové stránky American Mule Association, kde se nabízí nepřeberné množství informací. Muly se totiž od koní neliší jen exteriérem a mírou svých kognitivních schopností. Mají i další specifika, na která je třeba brát zřetel. Muly mají odlišné požadavky na výživu, jiné sociální chování, specifické symptomy onemocnění, odlišné klinicko-biochemické hodnoty, tělesnou teplotu, tepovou a dechovou frekvenci, a to nejen v porovnání s koňmi a osli, ale i mezky! Jinak reagují kupříkladu i na anestezii... to vše dohromady vyžaduje poučeného chovatele. A co vám za to mula nabízí? Prakticky vzato vše! Výhoda za výhodou!

Muly jsou doslova a do písmene královny všestrannosti. Muly unesou náklady, pod nimiž by koně „klekli“, bezpečně překonají terény, nad kterými i milovníkům adrenalinových sportů zůstane rozum stát. Jsou výborné v tahu i pod sedlem. Těžko byste hledali disciplínu, kterou by, při dobře vedeném výcviku, nezvládly! A nezapomínejte – nic moc za to všechno nechtějí... nenáročnější strávníky byste hledali ve stáji jen těžko! Máte chuť to vyzkoušet? Vzhůru do toho! A napište nám, jak jste se svou mulou uspěli! :) 

Použité zdroje:

• Osthaus, B., Proops, L., Hocking, I. et al. Spatial cognition and perseveration by horses, donkeys and mules in a simple A-not-B detour task. Anim Cogn 16, 301–305 (2013).
• McLean, A.; Varnum, A.; Ali, A.; Heleski, C.; Navas González, F.J. Comparing and Contrasting Knowledge on Mules and Hinnies as a Tool to Comprehend Their Behavior and Improve Their Welfare. Animals 2019, 9, 488.
• Proops, L., Burden, F. & Osthaus, B. Mule cognition: a case of hybrid vigour?. Anim Cogn 12, 75–84 (2009). https://doi.org/10.1007/s10071-008-0172-1
• Osthaus, B., Marlow, D. & Ducat, P. Minding the gap: spatial perseveration error in dogs. Anim Cogn 13, 881–885 (2010). https://doi.org/10.1007/s10071-010-0331-z
• Comparing the physiological and biochemical parameters of mules and hinnies to horses and donkeys, Amy K. McLean [North Carolina State University]