S ušatými příbuznými koní se dnes stále častěji setkáváme i v našich zeměpisných šířkách, na "žírných" českých pastvinách. Osel, pasoucí se ve společnosti koní, již opravdu není nic mimořádného. Osel ale není kůň. Víme tedy, jaké specifické požadavky tito "exotičtí" obyvatelé našich stájí mají? Jaké jim máme nabídnout životní podmínky a jak sestavit jejich krmnou dávku?

Ježci jsou v teplých letních měsících častými návštěvníky našich stájí. Všichni víme, jak moc jsou užiteční, jak moc roztomilí a tak jim i to jejich děsivé noční funění a dusání kolem boxů rádi odpustíme. Obvykle není třeba věnovat ježkům nějakou zvláštní pozornost. Pokud jsou zdraví a evidentně spokojení, žádnou nadstandardní péči ze strany člověka nepotřebují. Brouzdají-li nám ale po zahradě drobní pichlaví vyhublíci či ježci evidentně "bez elánu", není od věci si je o něco pozorněji prohlédnout. Jak ale poznáme, že stav "našeho" místního pana ježka není úplně ideální? Že by uvítal přátelskou výpomoc? A co vlastně máme dělat? Vzít drobka, co bydlí pod balíkem, domů do tepla?

Není tomu tak dávno, co byli mezci a muly nepostradatelnými pomocníky v zemědělství a dopravě i v našich zeměpisných šířkách. Dnes je ale těchto mezidruhových kříženců jako šafránu. No, uznejte. Spatřit stádo mul či mezků uprostřed české kotliny je věc nevídaná. A přitom mají tito nenároční a nezdolní nezmaři tolik co nabídnout!

Všude, kudy projdou, způsobí rozruch. Jen málokdo se po nich neohlédne. Michael Rinderle už si na humbuk kolem sebe zvykl. Rozhodl se totiž doputovat pěšky ze středu Evropy po historické Hedvábné stezce minimálně do Íránu, nejlépe až do Číny. A to s dvanáctiletým oslem Vaillantem.

Unikátní zážitková farma Oslí stezka se nachází na okraji Svárova na Kladensku. V sedle tam lze při treku na oslech poznat krásy přírodního parku Povodí Kačáku, kde zakladatelka farmy připravila pro účastníky několik tras. Podle ní mají osli velký potenciál pro využití pro psychoterapeutické a rozvojové účely.

Roztomilý oslík připomínající poníka? Zapomeňte! V chomutovském zooparku bude k vidění osel, který velikostí připomíná spíše statného koně. Chovatelé přivezli z německého soukromého chovu dvě samice osla poitouského.

Ty tam jsou doby, kdy se ve výbězích poklidně popásali obyčejní koně a prachobyčejné krávy. V tomto smyslu se kulturní tradice českého venkova rychle poztrácely a druhová různorodost nás nadzvukovým tempem válcuje! :) Dnes se zcela běžně chová havěť všelijaká a rozkošná miniprasátka, prasátka i řádná čunčata se pomalu, ale jistě, zabydlují nejen v našich domovech a zahradách, ale i ve stájích a výbězích. Koně, v jejichž stínu si hoví podsvinčátka, zkrátka už nejsou žádnou nevídanou exotikou.

Zubr evropský žil na většině území dnešní Evropy od středního pleistocénu. Od středověku byl systematicky vybíjen a jeho stavy neustále klesaly. Počátkem 20. století, po 1. světové válce, byl v přírodě zcela vyhuben. Pouze 54 kusů přežilo v zajetí v zoologických zahradách a soukromých chovech.

Sucho na mnoha místech ohrožuje divoká zvířata. Zejména ve městech mnoho zvířecích druhů trpí nedostatkem vody. Dopad sucha je o to závažnější, že mnoho zvířat v této době pečuje o mláďata. Pomoci přitom může každý. Stačí na vhodné místo položit obyčejnou misku s vodou.

Na otázku, kolik máme doma zvířat, již tradičně odpovídám lišácky. Máme tolik a tolik koní, tolik a tolik psů, tolik a tolik koček... a pak také jeden a půl milionu nesmírně drzých myší. Myslím si, že s těmito nezvanými a nevítanými "domácími mazlíčky" našich stájí a domácností nejsem v pernamentní ofenzivně - defenzivní válce jen já, ale na moji stranu barikády patří i mnozí z vás. Dnes se tedy podíváme na zoubek všudypřítomným myším a myšicím, povíme si něco o strastech soužití s hlodavci a přidáme pár tipů, jak se se všemi těmi myšími nehoráznicemi úspěšně vypořádat.

Slepička patří na každý spořádaný dvůr. Neoddiskutovatelný fakt, který neopomenula při svých návštěvách vždy připomenout a zdůraznit ani jedna z mých, jinak tak moudrých a laskavých, babiček. Kůň je darmožrout, slepička jest nadmíru užitečná. Ach bože, za mě tedy ne a ne! Přece se nebudu ráno co ráno brodit do stáje skrzevá čvachtající slepičince!?

Zážitková oslí farma, asinoterapie a oslí trekking v přírodním parku Kačák... Co to, propánajána, zase je? Nene, opravdu to není další komerční farmapark, kde na stěžejním místě stojí zájmy návštěvníků a bídná stánková gastronomie. Oslí stezka je místo, které "vyrobilo" lidské srdce zblázněné do oslíků. Je to splněný sen jedné mimořádné dámy, paní Mgr. Ing. Marie Žižlavské. A právě s ní si dnes budeme povídat nejen o oslících, ale také o tom, jak se rodí a plní "oslí" sny.