Zajímá vás, jak probíhá restaurování kulturních památek, jakými principy se řídí, jaké jsou používané postupy a technologie? Pak jste srdečně zváni na přednášku pana Tomáše Bárty, která se uskuteční v sále Císařského hostince ve čtvrtek 28. listopadu 2024 od 17:00 hod.

Koňskými spřeženími, kočáry a řemesly žije v sobotu 23. a v neděli 24. července zámecký park v Čechách pod Kosířem. Hostí devatenáctý ročník akce Josefkol, mezinárodního setkání mistrů řemesla kolářského, kočárnického a mistrů opratí.

Hlavu skrytou pod kloboukem, zachumlaný v tmavém kabátci, nohy má schované v plstěných kalhotách a vysokých kožených botách, přesto zima proniká až do morku jeho kostí. Ostřílený forman Matěj bafá na kozlíku z dýmky.

Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje, tímto titulem se čerstvě pyšní umělecký kovář Jiří Zouhar. Ve vlastní kovárně v bučovické místní části Kloboučky pracuje už od roku 1993, s řemeslem ale začal už o tři roky dříve.

Kovář a podkovář Ondřej Baudyš z Batňovic je absolventem Střední školy řemeslné Jaroměř, je také členem Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech, Moravy a Slezska. A kromě své kovářské práce také s láskou pečuje o podkovy a kopyta koní a oslíků v širokém okolí.

Strmý svah, pokácené stromy… Náročná práce a není pro každého. Koňák Patrik Šandor z Květné Zahrady z Květné u Poličky si ale s koňmi s kládami poradí.

S příchodem průmyslové revoluce byla namáhavá ruční práce nahrazena stroji, což se následně projevilo i v zemědělství. Náhrada namáhavého ručního kosení luk, pastvin či lánu s obilím vedlo k vzniku první mechanizace. V červenci 1831 se datuje původ vynálezu první úspěšné mechanické sekačky (zvané sekáč). Srovnání této mechanické kosy proběhlo s výsledkem, že stroj sklízí obilí pětkrát rychleji a potřebuje mnohem méně úsilí než muž s ruční kosou nebo srpem, což znamenalo tehdy revoluční pokrok v zemědělství.

Seno, vojtěšky, jetele nebo luštěniny jsou výborným zdrojem bílkovin pro krmení zvířat. Všechno však dříve obnášelo složitou a namáhavou převážně ruční práci. Snahou vynálezců bylo si tuto práci ulehčit.

Už za Marie Terezie se Romové v Uhersku nejčastěji živili jako hudebníci a kováři. Velký rozkvět romského kovářství nastal v 19. století, kdy ve vesnicích vedle sebe působil romský i neromský kovář a navzájem si nekonkurovali. Neromští kováři totiž vyráběli větší věci z nového železa, zatímco romští kováři zpracovávali železo staré.

Jeho předkové byli drobní zemědělci a chovatelé koní. Jen co to šlo, se pak sám kovář a podkovář Josef Mlynář vrátil zpět k práci na rodinném statku a ke koním. Pro milovníky těchto zvířat pořádá každé září od roku 1999 v Borové Formanský den.

Seminář na toto téma se v Muzeu historických kočárů v Čechách pod Kosířem uskutečnil dne 6. března 2016.

Na Fleru jsme narazili na příběh, který nás okouzlil: sedlář Jirka, vyrůstající na venkově, je přes všechny teoretické předpoklady alergický snad úplně na všechno. Přesto to nevzdal a sem tam se popere s výrobou cajků pro koně, které mu dávají dost zabrat - vyrábí totiž i podušky do chomoutů. Kdo z vás je také alergik, bude jeho pocity nejspíš chápat... :-)