Práce na ruce je vedle ježdění a práce na lonži či ve volnosti dalším způsobem, jak koně rozvíjet a vzdělávat. Vodič přitom stojí nebo kráčí vedle koně. Při této práci se můžete zaměřovat primárně buďto na jeho respekt, důvěru a spolupráci, nebo na rozvíjení jeho fyzických schopností, tedy koordinace, rovnováhy a nosné síly. První způsob je u nás poměrně rozšířený, protože je základem vztahu s koněm, ten druhý u nás byl až donedávna „Popelkou“. V poslední době ale stále více lidí začíná objevovat jeho přínosy.

Zdravý hřbet našich koní je něco, co si musíme hýčkat, a to bez ohledu na to, jestli máme koně na rekreaci nebo do sportu. Pokud totiž není v pořádku hřbet a pohyb koně neprochází celým tělem, vystavujeme se velkému riziku poškození nejen hřbetu, ale také nohou, které se tímto nesprávným pohybem opotřebovávají a následně poškozují.

Existuje ještě někdo z těch, kteří se snaží být lepším jezdcem a partnerem svému koni, kdo by neznal jméno Jane Savoie? Pokud ano, ať zbystří, jinak riskuje, že mu uteče něco opravdu velmi zajímavého. Konkrétně až neuvěřitelně účinné techniky, jak na sobě zapracovat bez dřiny a potu, a přesto se zbavit léty zažitých zlozvyků a emocionálních stavů, které nám znepříjemňují život. Ovšem pozor, „bez dřiny a bez potu“ neznamená, že je to bez práce. Jen je to práce, kterou můžete v klidu provádět doma na gauči, když zrovna venku prší.

Významná část historie kladrubského hřebčína a Velké pardubické? O tom jsou příběhy čtyř hrdinů: Libora Štencla, Petra Vozába, Pavla Liebicha a Miroslava Šamšiňáka, které byly ztvárněny ve dvou knihách.

Koně komunikují hlavně řečí těla, přesto jsou mistry v tom říct, co si zrovna myslí, co prožívají a co chtějí. Poznat naštvaného, zaujatého nebo uvolněného koně umí kde kdo, takové ilustrace najdeme v každé koňské encyklopedii, ale o skutečné řeči koní toho bylo řečeno jen málo. Na český trh poprvé přichází překlad pořádného „koňského slovníku“ – Konejšivé signály a řeč těla u koní od nizozemské autorky Rachaël Draaisma. Máme pro vás pořádnou ukázku!

Recenze nerecenze na jednu knihu, která prezentuje dnes již dávno zapomenuté dálkové jízdy Praha-Košice a Teresva-Praha v letech 1934 a 1938.

Když jsem v nedávné době bloumal po knihkupectví a řešil obvyklý problém, jakou knihu si mám koupit, jelikož si v tom množství knih nikdy neumím vybrat, upoutala moji pozornost titulní strana knihy, na které byla fotografie prvorepublikového důstojníka na koni.

Naskoč na vůz a pobídni koně vpřed. Tohle je cesta. Za další zatáčkou můžeš potkat štěstí. Máte rádi pěknou historickou fantasy? Pokud možno takovou, která skutečně přibližuje život a uvažování středověkých lidí, žijících v těsném sepjetí s přírodou a zvířaty, především koňmi? Pak by se vám tahle knížka o nebezpečném putování tří mužů a jednoho hřebce mohla líbit. A na konci někoho z vás čeká překvapení od autorky :-)

Kdo četl předchozí knížku Trénink je rozhovor (nebo její recenzi zde), má představu, o čem asi bude řeč. O tréninku prostřednictvím pozitivní motivace. Nicméně tahle knížka už nepojednává o základech „pozitivky“, o těch toho bylo napsáno dost, ale navazuje na ně a věnuje se podrobnostem. Mě osobně zaujala ze všech knížek o „pozitivce“ nejvíc, protože, podle mého názoru, tohle už vůbec není o pozitivce, ale o celém výcviku. O faktorech, které nám do něho vstupují, které ho ovlivňují, urychlují, brzdí nebo dokonce úplně znemožňují.

Naplánovala jsem si napsat recenzi na druhou knížku Františka Šusty „Trénink je v hlavě“ a zjistila jsem, že nemáme recenzi na tu první, „Trénink je rozhovor“. Takže napravujeme, i když asi trochu s křížkem po funuse (protože už tuhle knížku jistě všichni máte) a na recenzi pokračování se těšte za týden (dva, tři...). Takže co si v téhle knížce přečtete?

Zprvu to vypadalo, že tento počin nakladatelství Synergie bude jedním z tuctů přeložených "amerických" knížek o koních, psaných pro "cetileté náctileté", ale ukázalo se, že tomu tak není. Že kromě toho, že mnoho z nás bude rezonovat s autorkou a jejími trabli, je tam i spousta překvapivě rozumných informací. Kéž by si ji přečetl každý, kdo se rozhodne si bez dlouholetých předchozích zkušeností dopřát luxus pořízení vlastního koně.

Vytrvalost je disciplína, kterou člověk pochopí až po aspoň 60 kilometrech, a přesto nebude většinou schopen vysvětlit, v čem tkví „kouzlo“ zdolávání desítek kilometrů v často na pohled nesjízdném terénu a v nemožném počasí, a pro neznalé i nepochopitelnou rychlostí. Na knihu Terezy Kucharské jsem byla zvědavá už po přečtení ukázek na internetu. Dokáže se v díle věnovaném své životní koňské lásce vyhnout pasti sebestřednosti a patosu a přitom otevřít okno do vytrvalcovy duše – i do vytrvalosti samotné – dokořán?