Je to o stresu, o rovnováze v tréninku a o spoustě faktorů, které musí člověk při výcviku brát v úvahu. Pro řešiče, jako jsem já, je to príma potvrzení, že přemýšlet ve výcviku se vyplácí víc, než tupě drilovat. Pojďme se podívat, co přesně v téhle knížce najdete, tedy proč si ji (ne)máte koupit.:-)

Předně se připravte na to, že pokud to myslíte se sebevzděláváním vážně, tahle knížka vás bude nutit nejen pasivně přijímat informace, ale i myslet. Autor opět nezapře, že cvičit zvířata umí a že lidé jsou v principu také jen zvířata. A protože pasivita vás moc daleko nedostane, najdete v knížce spoustu otázek a úkolů, z nichž některé budou i ten papír a tužku vyžadovat. (Dobrovolně se přiznám, že já na pláži papír a tužku neměla, takže jsem se omezila na přemýšlení, ale i tak jsem byla ve většině úkolů celkem úspěšná... pravda, někdy jsem vymyslela trochu jiné řešení než autor, ale to prý není špatně, ve výcviku není jen jedna správná cesta.)

Co téhle knížce dodává čtivost, jsou zejména příběhy. Díky nim je stravitelné i počáteční opakování (ano, vím, matka moudrosti) různých druhů učení. A hlavně příběhy ukazují, že ani když pojedete pěkně podle příruček, výsledek nemusí být ten, který se očekává, protože zvíře (ani dítě) není jen pasivní příjemce. A že pokud zvíře učíte mechanicky a dostáváte ho do stresu, může se vám to vymstít, protože cílem zvířete není se něco naučit, ale vyhnout se stresové situaci.

Také máte sklony dělat rychlé soudy ohledně chování zvířete (nebo člověka)? Pak vězte, že díky snaze proniknout zvířeti do hlavy vám můžou ty nejpodstatnější věci uniknout. Naopak, způsob, kterým snáze rozklíčujete, proč reaguje tak, jak reaguje, je analyzovat jeho chování pěkně „po lopatě". Určete si, co je spouštěčem (krok A), pak popište chování (krok B) a nakonec následek chování (krok C). Pokud se chování (je jedno, zda žádoucí nebo nežádoucí) opakuje, pak by mělo být zřejmé, že následek zvířeti přinesl něco, po čem toužilo, nebo odebral něco, co mu působilo diskomfort. Naopak, pokud chování vyhasíná, nebylo posíleno, tudíž následek jeho potřeby neuspokojil. Pokud je vaše analýza touto realitou potvrzena, pak jste chování analyzovali správně a můžete přemýšlet, co s ním. Pokud ne, analýza je špatně a musíte hledat jiné A, B i C. Ve chvíli, kdy skutečně odhalíte všechny tři kroky, jste na půli cesty k tomu problém vyřešit. Možná díky téhle analýze zjistíte, že kůň nespěchá večer domů z vyjížďky, protože je „magor", ale proto, že ho doma čeká plný žlab (a on má po celém dni ve výběhu hlad).

Další kapitoly jsou už věnovány především stresu, proto první věcí bude, jak zařídit, abychom změnili nežádoucí chování bez nutnosti trestání nebo negativního posilování. Nicméně stres ve výcviku nemusí být nutně vyvolán člověkem - to my koňaři víme víc než dobře, protože koně jsou velmi stresová zvířata. Stresuje je každá nezvyklá situace, změna v prostředí, oddělení od ostatních, nesoulad mezi pomůckami jezdce, nadměrné požadavky, ale i změny v managementu, nebo nedostatečný přísun objemového krmení. Zkrátka pracovat s koňmi znamená pravidelně se setkávat se stresem, pokud se tedy nechceme zavřít do zlaté klícky, stresu se úplně vyhnout a počítat s tím, že až potom k nějaké změně dojde, naprosto nepřipravený kůň bude reagovat neadekvátně.

To, jak u zvířete pracovat se stresem, tahle knížka rozebírá skutečně perfektně a pro mě je to jednoznačný důvod, proč by ji měl mít každý koňař v knihovničce.

O stresovém kopečku a trojúhelníku byla řeč už v předchozí knížce, ale tady je to mnohem víc rozpracované. Stručně - určitá míra stresu je pro výkon prospěšná a jak stres stoupá, stoupá i výkon zvířete. Ovšem v určitou chvíli se zvíře může dostat až na vrchol tohoto stoupání (po stresovém kopečku) a pak už to dál nejde, takže se výkon snižuje a zvíře se dostává do nepohody. Tento vrchol má každé zvíře jinde, záleží na jeho odolnosti vůči stresu a pokud chceme, aby se zvíře učilo, zlepšovalo a nezradilo se, je potřeba udržet ho ve výcviku na té správné straně stresového kopečku. A teď, jak na to?

Podle doktora Šusty k tomu, aby se zvíře cítilo bezpečně a spolupracovalo, potřebuje mít dobrou odpověď na čtyři základní otázky „start", „stop", „bezpečné místo" a „proč". Do detailů zabíhat nebudu, to si přečtěte v knížce, ale stručně vysvětlím. Start není nic jiného, než ochota zvířete začít. Jinými slovy, nejsme to my, kdo zvířeti spolupráci vnutí, ale dáme mu čas, aby se samo rozhodlo, že s námi chce něco dělat. Když si vezmeme prosté odvádění koně z výběhu k práci, pak takovým signálem může být třeba to, že se kůň postaví čelem k nám a očekává náš příchod. Pokud se otočí zády, nebo popojde pryč, je to jasný signál, že nám nedává „start" k odvádění. K tomu, aby s námi chtělo něco dělat, musí mít odpověď na „proč", tedy motivaci.

Představme si, že koně odvádíme z výběhu a on se něčeho po cestě bojí, tedy, dostává se při „práci" (prací rozumějme plnění našich požadavků) do stresu. V určitou chvíli může být již ve stresu příliš a zastaví se, což je jeho „stop". Pokud má možnost takto říci „stop", stres již dál nevzrůstá, pokud mu v tom ale nátlakem zabráníme, stres se zvyšuje. A bezpečné místo? Pokud vám kůň důvěřuje, může to být třeba schování se za vámi, nebo pár kroků stranou, blíže k ostatním koním. Opakovaně se mi potvrdilo, že pokud svého koně ke strašáku netlačím a má tyto podmínky splněné, postupně se beze stresu dokáže s bubákem seznámit (i bez odměn, protože otázku „proč" zodpovídá jeho vlastní zvědavost). Samozřejmě, není to vždy jednoduché, ale o tom je víceméně celý zbytek knížky. O tom, jak moc často vznikají problémy ve výcviku právě kvůli nesplnění jedné (nebo více) z těchto čtyřech podmínek, vypovídají příklady z praxe, na kterých si má čtenář ověřit, zda téma pochopil.

Další kapitola se zabývá rovnováhou. Rovnováhou mezi čtyřmi výše uvedenými podmínkami. Pojednává o tom, že pokud něco tuto rovnováhu naruší, zvíře se bude opět hůř (nebo vůbec) učit. I příliš vysoká motivace. Pokračuje se řešením „Drobností, co hýbají horou" a autor sám upozorňuje, že je to nejkomplikovanější kapitola knihy. Dál rozvíjí čtyři základní podmínky a stresový trojúhelník a ukazuje další možnosti, jak rozeznat a snížit zvyšující se napětí během tréninku. Případně mu rovnou předejít. A také se tady po vás bude chtít, abyste si malovali grafy a tabulky. Pokud to zvládnete, podaří se vám rozklíčovat mnoho poměrně reálných scénářů, které na vás při tréninku zvířat čekají. No a pokud ne, čeká na vás na závěr alespoň klíč s autorovým řešením.:-)

Hezkou zábavu!

První i druhý díl si můžete objednat zde: http://treninkjerozhovor.cz/

O autorovi:

RNDr. František Šusta, PhD. (narozen 31. 1. 1976 v Kutné Hoře) absolvoval magisterské studium na Přírodovědecké fakultě UK (obor učitelství biologie-geografie) a postgraduální studium katedry ekologie a životního prostředí na Fakultě lesnické a environmentální ČZU. V roce 2007 založil občanské sdružení Zaobzor o.s., pod jehož hlavičkou vede ve školách a školkách interaktivní programy se psem jako prevenci napadení dětí psy. Od roku 2012 vede semináře i praktické lekce především pro majitele psů a koní se zájmem o trénink pozitivním posilováním. Tréninkem zvířat se zabývá i ve svém občanském zaměstnání jako „trenér zvířat" v Zoo Praha (od roku 2008).

Je autorem desítek odborných, vědeckých i popularizačních článků. Vytvořil dvě inovativní a uznané metodiky - index rovnováhy ve skupině a trojúhelník stresu. Je členem České a slovenské etologické společnosti a několika odborných organizací sdružujících trenéry zvířat - jako první Čech se stal členem Animal Behavior Management Alliance a International Marine Animal Trainers' Association. V roce 2014 se jako držitel čtyř různých ocenění ABMA stal nositelem historicky největší sbírky cen udělovaných touto celosvětovou asociací profesionálních trenérů zvířat (Training Achievement Award, 2011 - na téma tréninku divokých koňovitých, Wellspring Award, 2011 - omezení stereotypního zlozvyku ledního medvěda, Travel Scholarship Award, 2011 - na téma tréninku divokých koňovitých a Best Poster Award, 2014 - nová metodika práce se stresem u zvířat).