Že František Šusta píše o tréninku zvířat prostřednictvím pozitivní motivace, a tudíž jeho knížky jsou přesně o tom, je asi zcela jasné. Nicméně to není důvod, aby nezaujaly i „nepozitivkáře". Protože ať pozitivní nebo negativní, pořád je řeč o učení (které zajímá nás všechny) a co autor opravdu dokáže, je vysvětlovat jeho zákonitosti a principy tak, aby byly nejen srozumitelné, ale také zábavné. Úplně na rovinu řečeno, autor využívá svých znalostí a zkušeností z tréninku zvířat k tomu, aby něco naučil i své čtenáře a dokonce tak, aby je to i bavilo.

Nicméně pojďme k té první, Trénink je rozhovor, ve kterém má i váš pes co říct. Navzdory názvu to vůbec není knížka jen o psech a i když je do příkladů dává nejčastěji, prakticky všechny informace lze velmi úspěšně vztáhnout i na koně (koneckonců i na nás). Jednu z jejích devíti kapitol si můžete celou přečíst přímo u nás na EQUICHANNELu. Popisuje techniky, jak přesvědčit zvíře, kterému se spolupracovat nechce, aby se mu chtělo. V knize je to ale až čtvrtá kapitola, protože nejprve se musíme dozvědět (sesumíruji to zde velmi stručně a znatelně nezáživněji než autor):

Něco obecně o učení a pochopit význam základních pojmů (první kapitola). Přitom se dočteme třeba, že klasické podmiňování se může dít i bez vlastní vůle cvičeného jedince, že i pamlskem můžeme zvíře potrestat, a především, že každé chování má nějakou příčinu (podnět), která ho spustí, a následek, který určí, zda se chování bude opakovat. Pokud se nám opakuje chování, které nechceme, zřejmě má v hlavě zvířete pozitivní následek, kterého si nejsme vědomi (často to bývá zbavení se domnělého nebezpečí).

Druhá kapitola se zabývá rozdíly mezi výcvikem zvířat pomocí pozitivního a negativního posilování. Zabývá se prací s tlakem, důležitostí načasování jeho odebírání a také jeho riziky. Rizika spočívají především v nevhodném načasování odebrání tlaku, které může vést k rezistenci, pasivitě nebo naopak agresi zvířete. Zajímavým zmiňovaným rizikem je i tzv. zobecněný strach - pokud je zvíře potrestáno, může si trest spojit s něčím, co s trestem nemá nic společného. Šusta uvádí příklad se psy, já tady s dovolením použiji vlastní, týkající se koní. Je velmi ošidné trestat koně za úlekové reakce, bez ohledu na to, jak nepřiměřené se nám v tu chvíli zdají. Mnoho jezdců totiž zaznamenalo, že poté, co jim „ujely nervy" a potrestali koně ve chvíli, kdy se něčeho bál, si kůň spojil trest s daným objektem a jeho strach se ještě více prohloubil. V téhle kapitole autor také uvádí můj velmi oblíbený příměr "sportovec na cvičišti" versus "voják odvedenec". Nedávno jsem o něm psala, tak abych se neopakovala, pokud ho neznáte, mrkněte zde. Zmiňuje zde i některá negativa tréninku pozitivním posílením.

Další kapitola se věnuje komunikaci. Samozřejmě té s bridgem a klikrem, ale pasáže o tom, jak pes vnímá naše signály a že občas úplně jinak než my, jsou výborné. Myslím, že svoje chyby si tam najde každý :-) Další kapitola je již zmiňovaná „Co když se mu nechce". V té následující se přechází od klikání a odměňování k dalším potřebám. Autor se zastavuje u pocitu kontroly a bezpečí, protože pokud se toho nedostává, ostatní věci zvíře (ani člověka) bezprostředně nezajímají. Zkrátka, všichni víme, že pokud se zvíře necítí bezpečně, žrádlo ho moc nezajímá a rozhodně nepředstavuje dostatečnou motivaci oproti znovunabytí pocitu bezpečí a kontroly.

Protože spousta zvířecích problémů vzniká právě v důsledku strachu, stresu a ztráty pocitu kontroly, je tomuto tématu v knížce věnováno spousta místa. Autor používá vtipný název „stresový kopeček", na kterém demonstruje, jak se během tréninku může měnit rozpoložení zvířete (píše primárně o psech, ale týká se to stejně tak koní a lidí, v tomhle jsme si rovni). Zhruba od tohoto místa mě knížka opravdu zaujala, protože to jsou věci, které (na rozdíl od „bridge") ne každý zná. K tomu, aby se zvíře učilo a chtělo učit, je zapotřebí jednak vnější motivace, ale také zvíře musí být ve vhodném rozpoložení, což především znamená, že nesmí být v příliš velkém stresu. Zatímco určitá míra stresu je v pořádku a stimuluje, jakmile se přehoupneme přes vrchol zmíněného stresového kopečku, dostáváme se do distresu, na který reagujeme (stejně jako naše zvíře) buďto útěkem, útokem nebo zmrznutím. Protože při tréninku stres zvířete více či méně stoupá, je potřeba, aby to trenér poznal a dokázal zvíře udržovat na té správné straně stresového kopečku. Jak na to, to už si přečtěte v knížce.

Podobně výživná je i další kapitola s příhodným názvem „Teď učíme, nezkoušíme!" Z názvu je poměrně jasné, na který trenérský problém poukazuje. Namísto, abychom zvíře učili tak, aby mělo hromadu úspěchů a sem tam se mu něco nepovedlo (což by pro nás mělo být automatickou zprávou, že musíme snížit nároky), po každém úspěchu mu zkoušíme přidávat, což samozřejmě vede k mnoha neúspěchům. Proto se v téhle kapitole dozvíte, jak tvarovat chování tak, aby se zvíře neúspěchům spíše vyhýbalo. Protože jsou zvířata velmi rychlá a my lidé docela omylní, skoro každý narazíme na chování, které nechceme a z nějakého důvodu bylo upevněno. Odstranění, přesněji řečeno přecvičení takového chování se věnuje další kapitolka.

Poslední kapitola se týká vůdcovství, síly a dominance. A také tomu, jak se vyhnout střetům a nutnosti sílu použít, protože vlastně o tom to celé je. Jak zvíře naučit vše potřebné a přitom nemuset sahat k nátlaku a donucení. Pro případ, kdy ještě nejsou stanovená pravidla a konflikt hrozí, je tu ještě chráněný kontakt.

Pokud tuhle knížku dočtete, bude vám pravděpodobně většina věcí teoreticky jasná a v mnoha příkladech se poznáte. Ale to, jestli vám bude fungovat v praxi, už není otázka knížky, nýbrž toho, zda umíte také přemýšlet a svoje zvíře vnímat. Takže zakončíme stylově citací autora: „Vy jste největší odborníci na svého psa, vy jste ti, kteří budou tyhle věci aplikovat. Pokud je nechápete, nedělejte to. Aby to fungovalo, musíte vědět, proč to funguje."

První i druhý díl si můžete objednat zde: http://treninkjerozhovor.cz

O autorovi

RNDr. František Šusta, PhD. (narozen 31. 1. 1976 v Kutné Hoře) absolvoval magisterské studium na Přírodovědecké fakultě UK (obor učitelství biologie-geografie) a postgraduální studium katedry ekologie a životního prostředí na Fakultě lesnické a environmentální ČZU. V roce 2007 založil občanské sdružení Zaobzor o.s., pod jehož hlavičkou vede ve školách a školkách interaktivní programy se psem jako prevenci napadení dětí psy. Od roku 2012 vede semináře i praktické lekce především pro majitele psů a koní se zájmem o trénink pozitivním posilováním. Tréninkem zvířat se zabývá i ve svém občanském zaměstnání jako „trenér zvířat" v Zoo Praha (od roku 2008).

Je autorem desítek odborných, vědeckých i popularizačních článků. Vytvořil dvě inovativní a uznané metodiky - index rovnováhy ve skupině a trojúhelník stresu. Je členem České a slovenské etologické společnosti a několika odborných organizací sdružujících trenéry zvířat - jako první Čech se stal členem Animal Behavior Management Alliance a International Marine Animal Trainers' Association. V roce 2014 se jako držitel čtyř různých ocenění ABMA stal nositelem historicky největší sbírky cen udělovaných touto celosvětovou asociací profesionálních trenérů zvířat (Training Achievement Award, 2011 - na téma tréninku divokých koňovitých, Wellspring Award, 2011 - omezení stereotypního zlozvyku ledního medvěda, Travel Scholarship Award, 2011 - na téma tréninku divokých koňovitých a Best Poster Award, 2014 - nová metodika práce se stresem u zvířat).