Láska ke koním a k ptákům mě provází od dětství. V průběhu let jsem zjistila, že oba tyto koníčky se dají výborně skloubit; jednak jsou kompatibilní oděvem, a jednak i z koně se ptáci báječně pozorují, protože jsou daleko méně plaší. Někdy až… nu, vystihuje to výrok naší ustajovatelky: „Byla jsem ráda, že se vrátily křepelky. Přesně pět minut.“ Tohle povídání však nebude o koních, ale o prostředí, ve kterém žijí oni i my. A také leckdo jiný.

Nad dnešním článkem si asi řada z vás zaklepe na čelo, ale věřím, že se najdou i tací, kteří jeho poselství pochopí. Je totiž o stájové kočce. Tenhle velmi nenáročný a zdánlivě nedůležitý tvor umí prokázat opravdu dobré služby, jak ale zpravidla zjistíte až ve chvíli, kdy o něj přijdete.

Ze štěněte nám už vyrostl velký pes, zvládá základy poslušnosti i chování ve stáji a rádi bychom konečně na společnou vyjížďku. Jak začít a co nás tam čeká? A jak je to vlastně s tím mysliveckým zákonem, musí být pes v lese jen na vodítku? A jak je to se psem na jezdeckých akcích?

Máme štěně a s ním vyvstává celá řada otázek. Kromě těch běžných praktických a kynologických nás zajímá, kdy s ním můžeme ke koním a jak to vůbec zaonačit, aby vše proběhlo bez problémů. Kdy a jak je nejlepší naše čtyřnohé lásky seznámit a co všechno by měl pejsek umět, než začneme pomýšlet na společné vycházky?

Na to, zda pes do stáje patří nebo nepatří, existují dva zcela odlišné názory: ano a ne :-). Jedna skupina psy u koní vidí velmi nerada a má mnoho rozumných argumentů pro to, že tam nepatří. Druhá skupina má zpravidla jen jeden vcelku nerozumný argument – má psy ráda. K tomu, aby spolu obě skupiny vyšly a pes nedošel k úhoně, je zapotřebí kompromisů a ohleduplnosti na obou stranách. V tématu následujícího měsíce se pojďme podívat na to, co vlastně psům říkají koně a jak dosáhnout toho, aby rizikových situací a třecích ploch jak s koňmi, tak s ostatními majiteli, bylo co nejméně.