Kůň a pes I: Jakého psa ke koním?

6. 11. 2012 Katka Lipinská Autor fotek: Martin Lipinský, Monika Brucknerová, Dominika Švehlová, Jana Weinzettel, Jana Rosická

Na to, zda pes do stáje patří nebo nepatří, existují dva zcela odlišné názory: ano a ne :-). Jedna skupina psy u koní vidí velmi nerada a má mnoho rozumných argumentů pro to, že tam nepatří. Druhá skupina má zpravidla jen jeden vcelku nerozumný argument – má psy ráda. K tomu, aby spolu obě skupiny vyšly a pes nedošel k úhoně, je zapotřebí kompromisů a ohleduplnosti na obou stranách. V tématu následujícího měsíce se pojďme podívat na to, co vlastně psům říkají koně a jak dosáhnout toho, aby rizikových situací a třecích ploch jak s koňmi, tak s ostatními majiteli, bylo co nejméně.

Pes je predátor, kůň je kořist, ale...

kniracPodíváme-li se do historie, vztah koní k psovitým šelmám je zjevný. Dobře je znají, ale nedá se říct, že by je měli v lásce. Jeden pes (pokud se nechová agresivně) ale nebývá vnímán jako velké nebezpečí - koně dobře vědí, že na to, aby byli ohroženi, by se musela zjevit celá smečka. Vychází to ze způsobu, jakým loví psovité a kočkovité šelmy. Zatímco velké kočky na kořist číhají většinou samostatně, snaží se ji překvapit a poté krátkým sprintem strhnout v co nejkratším čase (kočkovité šelmy dokážou vyvinout velmi vysokou rychlost, ale po velmi omezenou dobu), psovité šelmy svou kořist štvou - nejsou tak rychlé, ale jsou vytrvalé a loví ve smečkách. Jeden vlk proto nepředstavuje velké nebezpečí. Dlouhá léta domestikace naučila tyto dva druhy žít v těsné blízkosti. Stáda koní žila pod psí ochranou dostatečně dlouho na to, aby se koně naučili rozlišovat a psům důvěřovat. Je proto vysoká šance, že vychovaný pes a vyrovnaný kůň si při správném přístupu budou rozumět a vy si tak užijete vyjížďky s oběma zároveň. Aby tomu tak opravdu bylo, věnujte čas výběru vhodného psa (chtělo by se napsat i koně, ale všichni víme, jak si zpravidla koně - a často i psy - vybíráme :-)) a také jeho výchově a seznamování s koňmi.

Výběr vhodného psa

bsoDůvod, proč existuje tolik rozmanitých plemen psů, není jen lidský rozmar a estetika, ale především účelnost. Vyjma poměrně malé části společenských plemen, která byla od začátku šlechtěna jen jako společníci, mají všechna plemena svou historii a poslání, pro které vznikla. Troufnu si říci, že nejčastější problémy (a toto se týká i koní!) vznikají proto, že člověk ve své touze po něčem (originálním, levném, velkém, ...) nerespektuje tento vývoj a pořídí si zvíře pro daný účel nevhodné. Zvíře, které je momentálně v módě, nemusí být zvíře, které je pro vás nejvhodnější, proto prosím, nevybírejte si psa podle vzhledu a podobných kritérií, ale seznamte se s jeho specifiky a volte takového, který se k vám bude hodit i zaměřením. Pravda, na rozdíl od koní, psi jsou velmi přizpůsobiví a ve všech plemenech existují jedinci, kteří se standardu vymykají, ale spoléhat na to není nejšťastnější. Plemen je tolik, že si jistě to své vhodné najdete.

Jaký by (alespoň dle mé zkušenosti) měl být vhodný pes ke koním? Na to lze skoro říct, že kolik lidí, tolik názorů. Každý bude doporučovat to „svoje" plemeno, ale často si neuvědomí, že to, co je ideální pro něho, nemusí být ideální pro vás. Proto si nejprve zodpovězte otázku, co přesně od svého psa očekáváte a které aktivity s ním chcete dělat? Pokud bydlíte v paneláku, koně máte v nájemní stáji a chcete společníka na dlouhé vyjížďky, budete mít zcela jiné požadavky, než pokud jste majiteli statku s koňmi, na vyjížďky moc nejezdíte a potřebujete především dobrého hlídače. Berte proto i má doporučení spíše jako body k zamyšlení.

Vycházejme z toho, že většina lidí by ráda měla psa, který se s nimi bez velkých rizik bude pohybovat stájí, bude schopen je doprovodit na vyjížďku a nebude příliš problematický. V první řadě je tedy důležitá konstituce a zdravotní dispozice psa. Pes, od kterého se očekává fyzický výkon, by měl být koliestředně velký, atleticky stavěný, lehčího typu. Nemusíte mít zrovna chrta, ale je-li pejsek malý, kromě zvýšené námahy (což třeba houževnatým teriérům nebývá proti mysli) hrozí větší riziko při nechtěném přišlápnutí koněm. Naopak velká nebo těžká plemena (v poměru ke své výšce) nebývají dostatečně pohyblivá ani vytrvalá a jsou při větší zátěži náchylná k problémům s klouby. Často se také v chovech vyskytují vyšší stupně dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu.

Z dalších důležitých charakteristik zmíním strukturu srsti a délku čenichové partie. V zásadě není problém, je-li pes dlouhosrstý, je-li srst dostatečně silná. Dlouhosrstí psi s podsadou mají tu výhodu, že jim nevadí déšť ani zima. Extrémem je dlouhá jemná srst, ze které budete bodláky vyčesávat poměrně těžko. Hladkosrstí psi budou v nepříznivém počasí při celodenním pobytu u koní potřebovat obleček, aby nedošlo k prochladnutí. U plemen s krátkým, „sraženým" nosem (např. mops) je třeba být opatrný při větší fyzické námaze v horku, tito psi se snadno přehřívají.

Povaha záleží na preferencích majitele, ale je dobré mít na paměti, že ve stáji se většinou pohybují lidé, kterým by pes neměl být nebezpečný, navíc by měl zvládnout nezakusovat stájové kočky a neštvat zvířata (ani lidi:-)), která potkáte na vyjížďce. Příliš temperamentní pes, pokud není dobře zpacifikován výcvikem, je neštěstí. Všude se motá, plaší koně, často obtěžuje ostatní. Krom většího rizika úrazu je to i jeden z nejlepších receptů na špatné mezilidské vztahy. Opačný extrém, flegmatik, který zalehne stájovou uličku, když nesete sedlo, nebo se raději nechá koněm zašlápnout, než aby uhnul, může také vadit, ale pravděpodobně ne tolik.

Otázka pohlaví je naprosto individuální, ale zmínila bych věc, která mně (byť milovnici psů) hodně vadí: psi (samci) značkují. Očurané rohy stáje považuji za vcelku malý problém ve srovnání s několikrát přeznačkovanými balíky sena nebo pytli granulí, které se potom krmí koním.

Ideální plemeno neexistuje

Doporučení, které je to úplně nej plemeno ke koním, ze mě nevyrazíte. Totiž vyrazíte, samozřejmě to „moje" (a můžete hádat třikrát :-)), ale nikde není řečeno, že to, co perfektně vyhovuje mně, bude vyhovovat i vám. Také platí, že lidé si vybírají psy povahově blízké sobě. Aktivní, mladý člověk bude pravděpodobně upřednostňovat aktivní, živé holkyplemeno psa, které bude sdílet jeho životní styl, naopak člověk klidnější bude (a měl by) preferovat plemeno spíše klidnější povahy. V každém případě je potřeba vědět, že existují plemena více a plemena méně přizpůsobivá - plastická. Tzv. primitivní plemena psů (tažní psi, chrti) jsou historicky smečková zvířata, která se (samozřejmě pouze obecně řečeno) velmi málo přizpůsobují, jejich povaha je tak specifická, že přizpůsobivý musí být hlavně majitel. Naopak společenská nebo ovčácká plemena psů jsou na druhé straně pomyslné škály přizpůsobivosti, přizpůsobují se velmi snadno, tím pádem lépe zvládají i pobyt v rušném prostředí stájí a pohyb okolo koní. Ostatní plemena psů se nacházejí na škále mezi těmito dvěma póly.

I estetické hledisko hraje roli, je zbytečné si pořizovat psa, který se nám vzhledově nelíbí, byť je sebevhodnější. Naštěstí plemen je tolik, že je šance, že dokážete sladit své požadavky i estetické hledisko. Uvedené příklady berte opravdu jen jako příklady, všechna plemena vyjmenovat nelze. Osobně považuji za nejvhodnější ke koním některé z plemen honáckých a pasteveckých. Patří sem např. kolie, šeltie, australský ovčák, švýcarský bílý ovčák, belgický ovčák, německý ovčák, beauceron, československý vlčák a další. Pokud nechcete psa na vyjížďky, ale naopak by měl budit trochu respektu, můžete sáhnout i po větším pasteveckém psu, například slovenském čuvači nebo některém ze švýcarských salašnických psů. Na delší nebo rychlejší vyjížďky se ale tato plemena ze zdravotních důvodů příliš nedoporučují.

auoSpíše vhodná jsou i některá plemena společenská - dalmatin, velký pudl, (dnes už společenský) labrador. Velká služební nebo bojová plemena (dobrman, rotvajler, brazilská fila, pitbul,...) mohou být nekonfliktní a perfektně vycvičená, ale přesto se můžete spolehnout na to, že se jich lidé budou bát při volném pohybu ve stáji i na vyjížďce (což je opět zdroj možných konfliktů a potíží). Při výběru je u nich velmi důležité si dát pozor na to, z jaké linie si pořizujete štěně (to platí i pro německého ovčáka). Ryze pracovní linie produkují velice tvrdé psy, patřící do rukou profesionálů, výstavní linie bývají o něco „měkčí" a společenštější. Dobrá socializace odmala spolu s alespoň základním výcvikem je nutností.

Lovečtí psi mají vesměs velmi dobré fyzické dispozice, výhodou je i relativně snadná cvičitelnost (tito psi vždy museli být na lovu výborně ovladatelní), ale zájem o zvěř jim pravděpodobně z hlavy budete gumovat poměrně pracně a bez důkladného výcviku se neobejdete. Teriéři jsou „psi s názorem" - velmi samostatní, tvrdí a často poněkud svéhlaví, takže výcviku musíte věnovat víc času a ani tak není stoprocentní. Lákavou a vhodnou možností se zdají být chrti a tažní psi. To jsou ale tzv. primitivní plemena, historicky psi, kteří nebyli v blízkém kontaktu s člověkem, proto zpravidla jsou samostatnější a poněkud hůře cvičitelní. Chrti navíc rádi startují po všem, co se pohne, takže by měl být majitel velmi pozorný.

V každém případě je velmi vhodné si zjistit co nejvíce informací o daném plemeni dříve, než si jej pořídíte, vyzpovídat majitele a chovatele a třeba se poptat na diskuzních fórech. Většina plemen je něčím specifická a téměř všechna mají i své stinné stránky (jak po stránce povahové, tak zdravotní) a je dobré se o nich dozvědět včas. Mezi specifické psy, nevhodné pro méně zkušené pejskaře, patří striktně lovecká plemena (silný lovecký pud, potřeba důsledného výcviku), někteří pastevečtí psi - např. středoasiat, šarplaninec (psi jednoho pána, kteří mohou být velmi ostří), československý vlčák (nedávno vyšlechtěné plemeno s polovinou vlčí krve), šiba inu (velmi specifický pes) a další. Ale i některá známá a oblíbená plemena mají nevýhody, o kterých je vhodné vědět dopředu - například labradoři mívají sklony sežrat doslova na co přijdou.:-)

Je trochu mimo rámec tohoto serveru rozebírat, proč je vhodné preferovat čistokrevné psy s průkazem původu a prověřit si podmínky, odkud štěně pochází, většina majitelů koní si je snad dobře vědoma, jak je odchov důležitý pro další život, zdraví i povahu.

Voříšek z útulku postačí...

To zcela jistě. Můžete mít štěstí a najít parťáka, který bude oddanější, neúnavnější a zdravější než vymazlované „papírové" štěně, ovšem také můžete natrefit na psa notorického útěkáře nebo vorlovce. Kříženec s neznámými rodiči je trochu sázka do loterie. Pokud si berete štěně, máte šanci si ho vychovat k obrazu svému, ale i tak těžko říci, jaké bude v dospělosti. Pokud si berete dospělého psa, rozumné šance na úspěch máte, bude-li z útulku, kde své svěřence znají a jsou schopni vám říci, jak se pes chová venku, k ostatním lidem a zvířatům. Je pravděpodobné, že starší pejsek z útulku nebude mít zkušenosti s koňmi, ale pokud je vyrovnaný, poslušný a dobře se snáší s ostatními zvířaty, je vysoce pravděpodobné, že nebude mít problémy ani s koňmi. Pozor ale na zvířata labilní nebo konfliktní, ta se budou v dospělosti na koně a stájový provoz navykat obtížně. Nebojte se říct, k jakému účelu pejska chcete, ptát se a pokud pracovníci nejsou ochotní odpovědět, nebo se vám něco nezdá, vybírejte raději jinde. Ušetříte tak problémy nejen sobě, ale i pejskovi.

Psa ke koním by měl člověk vybírat velmi pečlivě, protože to je závazek často na více než deset let společného života. Než unáhlený výběr podle momentální nálady či současné psí módy, raději pečlivé přemýšlení a racionální výběr vhodného psa, tak aby pobyt (nejen) u koní byl radostný a pohodový pro oba.

 

 

Podobné články

Léto je v posledních letech teplotně nevypočitatelné a velká část tohoto období bývá nesnesitelná pro lidi i pro zvířata. Ale nejen horké počasí je…

Určitě jste všichni, kdo se s koňmi pohybujete v přírodě, zažili nějaké to méně příjemné setkání s neovladatelnými pejsky a jejich často udivenými…