Jarka Slaná – pejskaři většinou nevědí, jak se ke koním chovat

Určitě jste všichni, kdo se s koňmi pohybujete v přírodě, zažili nějaké to méně příjemné setkání s neovladatelnými pejsky a jejich často udivenými majiteli, kterým vůbec nedocházelo, v jak nebezpečné situaci se jejich dorážející pes, vyštěkávající zadní nohy vašeho koně, právě ocitl...

Možná jste si v tu chvíli dokonce říkali, že by páníček potřeboval zjistit, co vyděšený kůň dokáže. Že by vás potom neposílal do jistých částí těla, ale pochopil by, jak je nutné psa při setkání s koňmi umět odvolat a udržet si ho u nohy. A právě od toho je tu Jarka Slaná, která ve své osobě propojuje svět koní a svět psů. Věnuje se totiž výcviku psů přímo u koní, kde se snaží pejsky a jejich majitele naučit, jak se kolem koní se psem chovat bezpečně pro obě strany.

Jarko, jak tě napadlo pustit se do výcviku psů (a jejich lidí :D) mezi tvými koňmi?

Většina majitelů psů se s koněm nikdy nesetkala, a tak vlastně ani neví, jak se k takovému velkému zvířeti chovat. Jak má být potom v klidu pes, když je nervózní pán? My jezdci to moc dobře známe. Když se bojíme my, přenášíme náš strach na svého koně. Ani u psů tomu není jinak.

Cvičím psy nejdřív v klidném prostředí. Aby si majitel psa zažil základy a aby v klidu se svým psem navázali správný vztah a našli společnou řeč. Cvičíme na klidném místě jen sami, aby nás nikdo nerušil. Postupně přidáváme další rušivé podněty. Vyrazíme do rušnějšího místa, kde je více lidí, aut a podnětů.

A pak vezmu psa s páníčkem ke koním. Nechám psa se dívat a páníček vodí a čistí koně. Nám koňákům už to asi ani nepřijde, jak jsou koně velcí. Ale většina lidí je překvapená velikostí zvířete.

Mango i Korvín jsou na lidi i na psy zvyklí. Nepodivují se, když na ně psi štěkají a když jsou lidi kolem nich opatrní nebo mají strach. K této práci jsou vedeni a má to svoje pravidla. Musí často jezdit ven na vyjížďky, aby byli dostatečně opohybovaní a spokojení. Také se to s návštěvou a prací s lidmi nesmí přehánět. Návštěva pejska nebo člověka, který má z koní strach, je možná jen několikrát za týden. Při dodržování správného režimu jsou koně v pohodě, jsou klidní a trpěliví a jsou pro lidi i psy bezpeční.

jarka-fotky-1.jpeg

Jaké jsou nejčastější problémy, které chtějí majitelé řešit?

Nejčastěji za mnou chodí kvůli tahání na vodítku a nenaučenému přivolání. Naši koně ukazují vzornou chůzi na vodítku, většina pejsků by jim mohla poslušnost závidět. Když si majitel psa vede na volném vodítku koně, který má 500 kilogramů, začne vnímat své přetahování se s vlastním psem úplně jinýma očima. Možná bych své služby mohla přejmenovat na Setkání majitele psa s koněm:).

Takže přínos tvého výcviku je vlastně ukázat, že pes se nezvládá silou, že? Koně bychom silou vzorné chození na prověšeném vodítku nenaučili, to si lidé vedle pěti až šestimetrákových koní rychle uvědomí.

Ano, poznají, že to opravdu důležité není síla paží, ale důslednost a vytrvalost. Naučím je správně načasovat pochvalu a také zvíře správně opravit, když neposlechne.

Jarka-fotky-8.jpeg

Jaru, proč my koňáci stále potkáváme psy, kteří na naše koně nezvladatelně štěkají, chňapají jim po zadních a celkově se kolem jezdců na koních chovají „pomateně", což ohrožuje všechny zúčastněné? Je to ze strachu z velikého zvířete?

Je to jejich přirozenost. Pes je lovec a honí, co se hýbe. Výcvikem psa usměrníme. Stejně jako koně cvičíme tak, aby neutíkal a byl pod kontrolou. Navíc vidím problém ve výběru plemene. Lidi si pořizují plemena, která jsou pro ně nevhodná. Člověk nesportující, televizní povaleč nebo nějak fyzicky omezený nebo pracovně velmi vytížený si pořídí teriéra, border kolii, belgického ovčáka. Dívají se jen na to, co se jim líbí, nepřihlížejí k tomu, k čemu bylo plemeno vyšlechtěno. Dnes jsou v módě lovecká nebo ovčácká plemena, která potřebují hodně práce, důsledný výcvik a spoustu pohybu. Jsou velmi chytří a potřebují zaměstnat nejen tělo, ale také hlavu. Lidé je mají v bytě, jdou s nimi na procházku do parku, ale to nestačí. Dokonce třeba dnes tolik oblíbené border kolii, zvyklé celý den nahánět několikasethlavé ovčí stádo, nestačí ani velká zahrada. Potřebují práci, nějaký psí sport, potom budou spokojené.

Jarka-fotky-3.jpeg

Když takový majitel vyrazí o víkendu se psem ven do přírody a pustí ho z vodítka, problém je na světě. Když potkají koně, volný pes je doslova jako utržený ze řetězu a s obrovskou, nevybouřenou energií se na koně běží podívat. Pejskaři si obecně málo uvědomují, že v přírodě nejsou sami. Že je kolem lesní zvěř, další pejskaři, cyklisté, jezdci na koních. Příroda nepatří jenom jim proto, že zrovna potřebují vypohybovat naspídovaného psa. Pokud psa naprosto spolehlivě na první dobrou nejsem schopná odvolat, tak ho prostě z vodítka nepouštím.

Lidé tedy výchovu psů podceňují?

Ano, mám pocit, že je takový trend do roka pejska necvičit s tím, že je čas. Že stačí s výcvikem začít až v roce. Setkávám se s tímto názorem, bohužel i podporovaným některými radami veterinářů, kteří na prvním očkování majitelům štěňátka řeknou, ať ho nikam neberou, aby něco nechytlo, že až se doočkuje. Cvičák že stačí až v roce. To sice ano. Ale co člověk psa naučí do roka, to v něm zůstane, právě raná výchova je hodně důležitá. Štěňátko už postupně pouštět na volno, přivolávat ho, brát ho všude možně s sebou, socializovat, nestranit ho ruchů. Malé štěně od začátku všechno nasává jako houba a nemá snahu vám v raném věku utíkat, je malé a bude si vás hlídat jako maminku. Do šesti měsíců platí, že co do štěňátka dáte, to v něm zůstane. Pak je puberta kolem půl roku, tam se to trochu láme, chvilinku pes přestane poslouchat, ale on si zase na všechno v tom roce vzpomene. Výcvik je pak z obecné roviny zaměřen na konktréntní věci.

Někdy mám pocit, že si lidi myslí, že se pes rodí s nastavením jako u telefonu. Že má v nastavení sedni, lehni, zůstaň, ke mně... Ale tohle všechno ho musíte naučit, což chce spoustu trpělivé práce. Je to jako kdybyste měli doma další miminko, další dítě, které všechno učíte a postupnými krůčky se přibližujete cíli – vychovat úžasného psa.

Jarka-fotky-4.jpeg

Co tedy dělat, když se potká pes a kůň?

To není snadná otázka, protože záleží na všech zúčastněných – koni, jezdci, psovi i psovodovi. Pejskaři většinou poznají, jak se pes tváří. Ale ne vždy je jezdec zároveň pejskař. A když se pod ním plaší kůň, moc času na vyhodnocování situace nemá. Sama to řeším hodně intuitivně. I hodný pes, který se běží na koně jen zvědavě podívat, může koně i jezdce poplašit. Pokud máte koně plašana a bude se bát štěkajícího psa, asi je lepší slézt a koně držet. Pokud jste sebevědomý jezdec, tak je lepší být v sedle a zařvat na psa – jdi domů! Pes se většinou lekne a když nemá za sebou svého pána, často uteče. Někdy už ho pán doběhl a psa si chytne. I pes sebevědomý bez páníčka se většinou otočí a běží zpátky k pánovi. Takže já řvu jdi domu, mávám rukama, dělám ze sebe zabijáka:). Tohle mi funguje, tohle je moje zkušenost.

Na druhou stranu, když začnete hystericky ječet, může se neuvyklý kůň, který vás v ráži nikdy nezažil, začít plašit. Takže je potřeba, aby byl kůň zvyklý i na situaci, kdy se nechováte standardně, kdy jste velmi hlasití – můžete si to předem natrénovat v bezpečném ohrazeném prostoru. Dál upozorním, že není dobré zmatkovat a vytvářet paniku. My s koňmi hodně chodíme do vesnice, kde štěkají psi za plotem. Naši koně jsou zvyklí, i když pes třeba s rámusem skočí na vrata. Když vidím takového psa na sebe běžet, slezu, rozpřáhnu ruce a křičím – jdi domů! Můj kůň ví, že ho vždy ochráním, že je to moje zodpovědnost nenechat mu ublížit. Pes se často snaží koně oběhnout zezadu, aby na něho mohl skočit, to mají jako lovci přirozené. Otáčím se tedy s koněm tak, abychom stáli stále proti psovi čelem. Trochu se snížím, udělám se širší a řvu a kříčím, dokud si nepřiběhne pro psa páníček. Stalo se mi asi dvakrát, že pes doběhl až k nám, jinak když zařvu, uteče zpátky.

Právě tyto věci, které se mi staly, mě přivedly na myšlenku seznamovat psy s koňmi. A toto byl vlastně spouštěč mého návratu k výcviku psů s tím, že tuto službu nabídnu pejskařům, aby mohli pod odborným vedením seznámit psa s koněm, aby se naučili zvládat psa v takovéto situaci, aby věděli, jak na něj.

Většinou je to o neposlušnosti, že člověk nemá psa uplně zvládnutého, někdy to skutečně může být tak, že je pes z nové situace celý vykulený, vystrašený a potřebuje se v klidu seznámit. Dvojice člověk–pes po skončení lekce od nás odchází s pozitivním zážitkem, plni nových poznatků, dojmů a inspirací. Většinou se rádi vracejí na další lekce.

Jarka-fotky-7.jpeg

Jak by mělo vypadat první ukázkové seznámení psa a koně?

Určitě je k tomu potřeba vhodný kůň, který psy zná a neútočí na ně. Ano, slyšíte dobře, i kůň může na psa zaútočit. Skloní hlavu a může ho i chytit do zubů. Může po něm hrábnout přední nohou nebo se otočit a vykopnout zadní nohou. Proto je potřeba být opatrní při seznamování psů a koní, kteří se neznají.

Když za mnou přijde dvojice seznámit se s koněm, nejdříve chodíme třeba padesát metrů od sebe, jako bychom se neznali. Mineme se v dostatečné vzdálenosti, jako za reálné situace a jdeme si každý svou cestou. Toto opakujeme tak dlouho, jak je potřeba. Podle pejska, jeho reakce a dané situace. Pak se postupně přibližujeme a nakonec si s pánem povídáme a zvířata jsou v klidu. Pak se vydáme na společnou procházku, kdy pes i kůň jsou na vodítku. Opět podle situace a reakce psa na koně, můžeme dojít třeba na louku a psa pustit na volno. Koně už si většinou nevšímá, protože si ho dostatečně prohlédl a věnuje se očichávání nového teritoria. Já potom koně uvedu do pohybu, mohu ho i vyslat na kruh na lonži. Sledujeme reakci psa a podle toho následuje další práce. Výsledkem je, aby se pes nechal odvolat, koně nepronásledoval a neštěkal, ani když se pohybuje v rychlejších chodech.

Jaruško, moc děkuji za zajímavý a podnětný rozhovor, který jistě mnohé inspiroval k dalšímu výcviku koní i psů směrem, který je třeba dosud nenapadl. A pokud se vy, milí čtenáři, budete chtít s Jarkou poradit a třeba si s jejími koňmi a vaším pejskem potrénovat, naleznete ji na těchto kontaktech: telefon 604696268, webové stránky https://www.petrjaru.fun/sluzby

Podobné články

Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) je dědičně podmíněné vývojové onemocnění psů, které způsobuje zvýšenou pohyblivost a uvolněnost kloubu a jeho špatný…

Zdravotní rizika, která ohrožují naše koně, známe asi už všichni. Jak ale máme reagovat, pokud se stane úraz v terénu i našim o fous menším parťákům…