Můj dědeček, zemědělec a velký milovník koček, s oblibou říkával, že dobrého hospodáře poznáte podle toho, že má v pořádku kočky. Tehdy jsem se nad tím tvrzením nezamýšlela a spokojila se s tím, že bylo s čím se mazlit. O mnoho let později jsem slyšela obdobné tvrzení v jedné stáji - že stájová kočka je zvíře, které si moudrý koňák hýčká a opečovává. Plně jsem jeho pravdivost pochopila ve chvíli, kdy jsem se dostala do stáje, kde kočky nebyly. Ve chvíli, kdy vám myši klidně běhají přes cestu, vyklepáváte je z bot a všech volně položených věcí, vynesete je v odměrce s müsli (jak se ta zatracená potvora může dostat do zavřeného barelu?!), z koňské deky na vás vypadne myší hnízdo a navrch si malí jerryové pochutnají na vaší svačině, než se vrátíte z vyjížďky, dali byste za pořádnou kočku myšilovku království možná i s koněm. Takže začnu trochu zeširoka, od myší.

Exkurze do života myší

Myš domácí je nesmírně životaschopné a přizpůsobivé zvíře. Dokáže přežít v téměř jakýchkoli podmínkách a pokud se nachází v místech, kde má dostatek potravy, neuvěřitelně rychle se množí. Příroda zde evidentně vsadila na strategii, že tak křehcí tvorové jako myši musejí mít hodně mláďat, aby druh přežil. Samice může mít pět i více vrhů do roka a v každém vrhu může být 4-8 mláďat. Samotná březost trvá jen asi tři týdny a po dalších šesti týdnech jsou mláďata pohlavně dospělá a mohou se sama množit. Myši žijí v koloniích a stáje, kde mají dostatek krmení i dobrý úkryt, jsou pro ně rájem, kde jejich populace, není-li systematicky decimována, vzrůstá neuvěřitelným způsobem. Nejvíce to pocítíme právě teď na podzim, kdy se i ty venkovní stahují dovnitř do tepla a ke zdrojům žrádla.

Zásadní problém není, co myši sežerou, dokonce ani to, co rozkoušou (i když třeba rozkousaná izolace může vést i k požáru), ale především cizopasníci a nemoci, které přenášejí. Myš hodující v obilí ho zdaleka tolik nesežere, kolik znehodnotí svým trusem a močí. I když odhlédneme od toho, co můžou přenést na nás (což lze eliminovat běžnými zásadami hygieny), myši představují zdravotní riziko především pro naše koně. Z cizopasníků přenášejí především tasemnice a škrkavky (což je riziko především pro příliš staré nebo oslabené koně a hříbata), závažnější jsou ale nemoci. Pomineme-li naštěstí celkem nepravděpodobnou vzteklinu, z těch, které přenášejí myši, může kůň onemocnět salmonelózou a leptospirózou. Ta je z těchto nemocí nejzávažnější.

Leptospiry jsou bakterie uzpůsobené k životu ve vodním prostředí nebo v tělních tekutinách. V suchu dlouho nepřežijí, ale pokud se voda, kterou se koně napájejí, kontaminuje myší močí, může dojít k nákaze. Pokud se leptospiry dostanou do oka koně, usídlí se ve sklivci a můžou způsobit velice zrádnou měsíční slepotu - záchvatovité onemocnění, které za velkých bolestí postupně vede k oslepnutí koně. Svou roli zde sehrává imunitní systém zvířete.

O měsíční slepotě se více dozvíte v povídání o Fergii.

Posledním, naštěstí ne úplně častým, rizikem je botulismus. Jedná se o otravu botulotoxinem z těla mrtvé, rozkládající se myši (např. slisované v balíku sena).

Existují různé způsoby, jak s myšmi zatočit. Od klasických pastiček až po důmyslné deratizační boxy s návnadami. Potíž je, že velkou kolonii myší těmito prostředky nezvládnete vzhledem k jejich plodnosti ani udržet v mezích, natož vyhubit, a jedem můžete ohrozit další zvířata ve stáji. Ideální by bylo nevpustit je dovnitř, ale vzhledem k tomu, že myši stačí i centimetrová škvíra, je to ve většině starších objektů zcela nereálné. Existují také odpuzovače myší, fungující na základě ultrazvukového vlnění, které my nevnímáme, ale myším jsou nepříjemné. Jejich účinnost je ale dost sporná, navíc si na určitou frekvenci myši po čase zvyknou. Nejrozumnějším řešením je jednoznačně kočka!

Myšilovné zařízení zvané kočka

Stájová kočka je opravdu nenáročná. Dospělému zdravému zvířeti stačí velice málo péče a spokojenost bude na všech frontách. Pokud ale nedostane to málo, nebude prosperovat a pak pochopitelně ani lovit myši. Jistá základní investice a znalosti se proto vyplatí, scénář, kdy někdo přinese do stáje kotě, kterého se potřebuje zbavit, nemívá šťastné konce a vyhublé kotě se zalepenýma očima vám moc myší neuloví. Koťata jsou náchylnější k infekcím a potřebují více péče. Pokud nemáte čas ji poskytnout, je vhodnější obstarat si dospělou zdravou kočku, se kterou budete mít starostí podstatně méně. Ta bude dobře prosperovat, i když se vaše péče omezí na nasypání granulí a umožnění prospat se někde, kde v zimě nemrzne. Velice důležitá věc je, aby měla přístup k vodě a to zejména v zimě, kdy mrzne a venkovní zdroje jsou zamrzlé.

Pokud jí dopřejete péče více, je to samozřejmě jen dobře. Výhody a nevýhody kastrace zde myslím rozebírat nemusím, u koček se jedná o celkem bezproblémový zákrok, který veterinář zvládne přímo ve stáji. Vhodné je i pravidelné očkování - veterináři doporučují jednou ročně, ale vakcína toto období dost přesahuje, takže jednou za rok a půl postačí. Nejběžnější vakcíny obsahují očkování proti vzteklině, panleukopenii (tzv. kočičí mor), kalcivirovým a herpesvirovým infekcím (kočičí rýma), je možné očkovat i proti chlamydióze a FeLV (kočičí AIDS). Proti tetanu se kočky neočkují, jsou proti němu velice odolné.

Při lovu myší se kočka začerví. Je pravda, že imunita dospělého zdravého organismu drží parazity v rozumných mezích, ale pravidelné odčervení zvířeti prospěje. Tablety stojí doslova pár korun a není přitom nutno s kočkou bojovat, většina zvířat je v paštice nebo rozmačkané v pochoutce typu sardinky zbaští ochotně. Pokud je potřeba podat tabletu perorálně a v krmení to není možné, pak nejlepší způsob je chytit kočku hned za hlavou, zvednout jí hlavu, čímž otevře tlamu, prášek vpravit až do krku a kočku přidržet a pohladit pod hrdlem, aby polkla. Je k tomu zapotřebí trochu rychlosti a šikovnosti. U zvlášť problematických zvířat je nejlepší zabalení do deky a pochopitelně pevný úchop. Zajímavou, ale trochu nákladnější alternativou je odčervení spot-onem, pro kočky existují přípravky Profender, Advocate a Stronghold. Stronghold působí také proti ušnímu svrabu, který je u venkovních koček poměrně častý.

V této souvislosti je potřeba upozornit, že některá antiparazitika a léky, běžné užívané u koní, psů a lidí, jsou pro kočky toxické. Je to především permethrin (antiparazitikum běžně používané pro koně i psy), který je pro ně smrtelně jedovatý, nebo pro nás neškodný aspirin a paracetamol (Paralen apod.).

Snad nejčastější problém s kočkami je, že se rády sáčkují do tepla, tedy do šatny, sedlovny, klubovny... když si tam někde v teple ustelou a zapomenete je tam, máte další den postaráno o úklid s vůní. Přitom stačí málo, umístit někde v rohu krabici s kočkolitem (5 kg od cca 50 Kč). Kočky čistotě učit nemusíte, jsou přirozeně čistotné a pokud nejsou vyděšené, krabici si najdou. Další možností je dát domov kočce, která je natolik plachá, že dovnitř chtít nebude.

Kocouři myši neloví...

Stesky, že kočku sice máme, ale myši neloví, jsou také občas slyšet. Nejčastěji od lidí, kteří mají představu, že se kočka nesmí moc krmit, aby lovila. To je ale pověra. Hubená začervená troska moc myší neuloví. Pro kočky je lov zábavou a přirozeným naplněním života, neloví z hladu. Naopak silná a nakrmená kočka bude mnohem efektivnější - pokud tedy není tak nakrmená, že stěží seskočí z gauče :-). Pokud jde o pohlaví, kočky jednoznačně vedou, pověra, že kocouři myši neloví, je částečně pravdivá, i když je to dost individuální. Pravděpodobně díky přirozenému instinktu zajišťování potravy pro potomstvo jsou velice výkonné, zatímco kocouři s plným břichem raději lenoší. Pořiďte si proto raději kočku - samici. Ohledně počtu si nemusíte dělat násilí, kočka v tomto směru patří k nejpřizpůsobivějším zvířatům vůbec. Je spokojená jako individualista, ale nemá problém žít ani ve skupině.

Kde sehnat dospělou vykastrovanou myšilovnou kočku?
Nejlépe v některém z útulků. Přestože lidé z útulků obecně nejraději dávají kočky do bytu, prakticky v každém se najdou kočky, které nejsou moc kontaktní a preferují volnost. Takové se velice špatně udávají a přitom do stáje budou pravděpodobně to pravé. Navíc bývají předány vykastrované, očkované a odčervené a máte i rozumnou jistotu, že jsou zdravé.
Např. v Praze a středních Čechách se můžete obrátit sem:
OS Podbrdsko (paní Tobolková, 603828229 - mají depozita v Praze a po Čechách)
OS Chlupáči v nouzi (paní Urbanová, 604519377 - Tmaň u Králova Dvora)
Přehled útulků a také velkou nabídku koček k osvojení najdete zde: http://www.kocky-online.cz

Také se říká, že když si přinesete domů kočku, musí být nejméně měsíc někde zavřená a musíte ji krmit, aby si na nový domov zvykla. I tato je v zásadě pravdivá, většinou ale dva až tři týdny postačí. Připravte se na to, že v cizím prostředí bude kočka nejspíše vyplašená a první, co ji bude zajímat, bude úkryt. Přesto se pokuste jí nejprve ukázat, kde je bedýnka s kočkolitem a dát ho tak, aby se k němu z úkrytu snadno dostala. Pak ji vypusťte a nechte ji zalézt, kam chce. Pokud to bude alespoň trochu možné a nebude úplně panická, vynasnaží se být čistotná. Připravte jí misku s vodou, krmením a dopřejte jí klid. Až se okouká, bude vhodnější chvíle na seznamování. Vypustit ven ji můžete, až se bude chovat klidně, ale raději ne dříve než po dvou týdnech.

Manipulace s plachou kočkou někdy nebývá jednoduchá, takže pokud ji navyknete, aby se při krmení dala odchytit, nechala se pohladit, prohlédnout uši apod., je to velká výhoda. Dobrou věcí je občas kočce umisťovat žrádlo do přepravky. Pokud pak budete potřebovat zvíře odchytit ať už kvůli ošetření nebo třeba kastraci, nejlepším způsobem, jak zabránit kočce v úniku, je přepravku rychle otočit otevřenou stranou nahoru. Kočky jsou podezíravé, takže asi chvíli potrvá, než budou ochotné se nažrat v přepravce, ale když vytrváte, zvyknou si. Při opravdu velkém problému lze použít odchytovou klec, která má tu výhodu, že když do ní kočka vleze, sama se zaklapne. Zapůjčí vám ji v každém útulku a mohou i poradit nebo pomoci při odchytu.

Může kočka přenášet nemoci?

Pominu-li vzteklinu, velké riziko nehrozí. Většina onemocnění je druhově specifických, jen několik málo je druhově přenosných. Všichni víme, že se v souvislosti s kočkami řeší toxoplazmóza (tedy napadení parazitickým prvokem Toxoplasma gondii), ale většina nakažení toxoplazmózou pochází spíše z potravin (špatně omyté zeleniny nebo masa, obsahujícího tkáňové cysty). Toxoplazmózu může dostat kůň stejně jako člověk. Stejně jako u většiny lidí, i u koní a koček probíhá toxoplazmóza většinou bezpříznakově, takže kočku přenašečku nepoznáte. Oocysty, kterými se můžete nakazit, vylučuje v trusu jen několik týdnů po onemocnění (které vesměs napadá jen mladé kočky), ale mohou dlouho přežívat v prostředí. Kočky mohou onemocnět i leptospirózou, ale velmi vzácně a zpravidla bezpříznakově, k této infekci se kočka jeví velmi málo vnímavá. Nakažení koní tedy hrozí spíš přímo od myší.

Pozor je potřeba dávat na parazity (tasemnice, škrkavky) a salmonelózu, kterou se kočka může nakazit od myší a následně ji přenést i na lidi nebo koně. Naštěstí to ale nebývá časté, zdravé kočky mají velmi dobrou imunitu. Mezidruhově přenosná jsou kožní plísňová onemocnění, dermatofytózy, způsobené většinou plísněmi Microsporum a Trichophyton. U koní se projevují zpočátku malými chomáčky zježené srsti a stroupky. Většinou onemocní zvířata (kočky i koně) se sníženou imunitou nebo je napadeno místo, kde je kůže poškozená, zdravý jedinec s neporušenou kůži se dokáže infekci ubránit. Při závažnějším průběhu (který naštěstí není častý) postupně začne srst vypadávat a na těle koně vznikají lysé kruhové plochy, které se rozšiřují. Místa svědí, takže se postižený kůň drbe. Jedná se o nakažlivé onemocnění, přenosné i na člověka, proto je potřeba zamezit kontaktu postiženého koně (nebo kočky) s ostatními zvířaty (včetně předmětů, na kterých mikrospóry zůstávají), zahájit léčbu a dodržovat zásady bezpečnosti. Výborným lékem je sluníčko. Výhodou je, že tuto nemoc, ať už na těle kočky nebo koně, velmi pravděpodobně nepřehlédnete.

Ostatní nemoci, kterými kočky nejčastěji trpí, jsou nepřenosné. Jedná se především o kočičí rýmu, která je velmi rozšířená především u koček, o které se nikdo moc nestará - napadá především koťata. Je léčitelná, ale ráda se vrací a pokud je neléčená a zvíře neuhyne, stává se chronickou. Postrachem koček, zejména koťat, jsou „3F": FIV, FIP a FeLV.

• FIV nebo také „kočičí AIDS" (způsobené lentiviry) se stejně jako AIDS u lidí projevuje snížením imunity do té míry, že nakonec podlehne infekcím, které by zdravá kočka bez potíží zvládla. S FIV může kočka žít i několik let (podobně jako HIV pozitivní lidé), problém je, že při přímém kontaktu nakazí další kočky.
• FIP, infekční zánět pobřišnice (způsobený koronaviry) postihuje především odrostlá koťata. Může probíhat ve dvou formách, suché a vlhké a projevuje se apatií, horečkou, nereagující na antibiotika, nechutenstvím, hubnutím a zhoršeným dýcháním.
• FeLV, kočičí leukémie (způsobená retroviry) má rozmanité příznaky, často je podobná FIV (ztráta imunity) nebo se projevuje tvorbou lymfomů. Stejně jako ostatní „F" je nakažlivá a neléčitelná. Všechny tyto nemoci lze laboratorně prokázat (i když u FIP to není jednoznačné) a vzhledem k jejich nakažlivosti je potřeba nakaženou kočku oddělit od ostatních. Při pořízení již dospělé kočky z ověřeného zdroje máte výrazně vyšší šance, že si nic podobného do stáje nezanesete, i když jak jsem již psala - přenosu se bát nemusíte.

Takže nezapomeňte, stájovou kočku si moudrý koňák hýčká a opečovává! :-)