Něco o krmítkách neboli „FEED THE BIRDS, TUPPENCE A BAG…“

15. 11. 2016 Helena Smutná Autor fotek: Luboš Zabloudil, Venda Říhová, Soňa Růžičková, Marta Černá, Lenka Plevková, Igor Pavlík, Irena Filipová, Iva Schusterová, Hela Smutná

Názory odborné veřejnosti na to, jestli ptáky v zimě krmit, či ne, se liší doslova ode zdi ke zdi. Co platí obecně, kdy začít přikrmovat, jak dlouho a hlavně čím? A také krmítková inspirace.

Znáte film Mary Poppins? Krásná písnička... že jo?
Tady je: https://www.youtube.com/watch?v=KMggqNKTrfE
Nechť si ji pustí jen duše romantické a s vědomím, že je přes padesát let stará...

KrmítkoOdpůrci přikrmování argumentují tím, že se jedná o zásah do přirozeného běhu věcí, při intenzivním přikrmování se mění chování ptáků a navíc tato činnost umožňuje přežít i oslabenějším jedincům, kteří by jinak byli vyloučeni z možnosti rozmnožování - se všemi důsledky.
Dalším argumentem je fakt, že lidé často krmí zpěvné ptactvo odpadky z kuchyně a říci si nedají - a tím skutečně nadělají podstatně více škody než užitku.
Ptáky totiž nevhodné krmení zabíjí, pomalu a velmi krutě.

Zastánci přikrmování ovšem oponují, že chování ptáků měníme už tím, jak měníme krajinu a její úživnost - téměř bez výjimky v neprospěch jejich počtu. Což má mnohé velmi neblahé důsledky.
A tak když na jedné straně jen bereme, můžeme na druhé aspoň trochu pomoci.
A navíc je pravda, že titíž ptáci, kteří naše krmítko pravidelně navštěvují, zároveň proberou naši zahradu nebo sad - a najdou a sežerou kdejaké hmyzí vajíčko či kuklu na stromech, pod kůrou, v keřích i pod nimi... často zárodky druhů, které tam v létě opravdu nechceme. Oni ty rostliny léčí!

Pravda je, že zimní přikrmování skutečně může být jen příslovečnou kapkou v moři. Mimo jiné i proto, že na svá krmítka většinou přilákáme jen druhy více či méně s člověkem již sžité. Je mnoho druhů, kteří se na krmítku neobjeví, nebo jen velmi vzácně a jen za opravdu kruté zimy.
A také jsou ptačí druhy, potřebující druh potravy, který jim jakýmkoliv náhradním způsobem nabídnout nemůžeme. Typickým příkladem takového druhu je modrý drahokam řek a potoků - ledňáček říční. Tomu se dá skutečně pomoci přežít zimu jedině tak, že budeme na vhodném místě neustále udržovat kousek volné hladiny.

Co platí obecně

Zimní přikrmování ptáků má své zásady a pravidla, není dobré něco někam nasypat bez přemýšlení.

Především je třeba znát tu nejzásadnější věc:

KAŽDÝ DIVOCE ŽIJÍCÍ TVOR (NEJEN PTÁK) DÁ PŘEDNOST POTRAVĚ NEJSNADNĚJI DOSTUPNÉ.

Tady někde, například, tkví příčina v pomalém umírání kachen a labutí v okolí míst, kde je lidé denně a hojně krmí pečivem. Přirozenou potravou pro labutě je hlavně tráva a všelijaké vodní rostliny, pro kachny pak i malé rybky, drobné vodní organismy, měkkýši. Ale těch rohlíků je v těch místech dostatek a jsou snadno k získání. Výsledkem je tedy jednostranná strava obsahující - pro ptáky - obrovské množství soli a koření, s absencí bílkovin, vitamínů, minerálů a obecně vzato jakékoli pestrosti. Výsledkem je skrytý hlad, a to dobře známe od koní. Víme, že koním nemůžeme místo jádra dávat suchý chleba ve velkých dávkách, že jim často musíme doplňovat krmnou dávku minerálními doplňky a důkladně zvažovat její vyváženost - a u ptáků je to stejné. Jen jsou o moc menší, takže důsledek chybného, jednostranného krmení se projeví rychleji.

 Potíž je v tom, že ty důsledky neuvidíme. Na rozdíl od koně, který dostane koliku, hubne či tloustne, špatně přelínává - prostě není v pořádku, se nemocný, oslabený pták snaží najít si skrýš, kde by ho nikdo neviděl a tím pádem neulovil; tam buď zemře, nebo se i v tom úkrytu stane něčí kořistí.
Navíc v tuhé zimě je tento proces výrazně urychlen vysokou energetickou náročností na termoregulaci.

Ale neuvidíme to. Nevšimneme si toho. Ten pták umře, ale přiletí jiní; vypadají stejně, jejich počet bude také zhruba stejný.

Velmi důležité je také umístění krmítka. Platí obdobná zásada jako při umístění pítka: kolem krmítka musí být ze všech stran dostatek volného prostoru, aby měli ptáci šanci včas uvidět hrozící nebezpečí. Okolí krmítek je oblíbeným loveckým revírem pro kočky i dravé ptáky.
Stejně jako u pítek je vhodné, je-li poblíž nějaký hustý strom nebo keř, aby bylo taky uprchnout kam - v době, kdy je tuková zásoba v ptačím těle pramalá a o životě či smrti může rozhodnout každý ždibec energie, který ptáčkovi zbývá.
A samozřejmě - často je nezbytné zviditelnění skel. Často dáváme krmítka poblíž oken, abychom mohli ptáky pozorovat, a okenní sklo je opravdu vrah.
Ve třetím dílu mého seriálku se můžete vrátit k návodu, jak to vyřešit.

Kdy začít přikrmovat a jak dlouho

Tohle se liší podle oblasti.
Obecně platí, že na začátku zimy bývá v krajině ještě potravy dost; zato na jejím konci a v předjaří už pramálo; všechno je už sezobáno, sežráno a vypaseno, nového nic ještě neroste a hmyz také ještě nevylezl.
Ovšem napadne-li v půli listopadu půl metru sněhu a svět se pokryje ledovkou, pak zejména ptáci volné - zemědělské krajiny na tom budou zle. Totéž může nastat ve městech a v místech, kde je velká zástavba domků s aseptickými zahrádkami a všude kolem vybetonováno.

 Takže - podle počasí a místa!

A samozřejmě je dost nefér přikrmovat například do února a pak nic, protože nám to zrní jaksi došlo. Pokud jsme krmili pravidelně, tak jsme si ty tvorečky k sobě tak trochu připoutali - a ne každý pták bude mít v té době dost síly, aby mu pomohla křídla a dokázal odletět dostatečně daleko, až tam, kde je vlídnější počasí a potravy více. Kdybychom nekrmili, dost možná by se více na jih přesunul dříve... a na to je třeba myslet už v okamžiku, kdy se rozhodneme krmítko plnit!

Na jaře je nutné s krmením úplně přestat. Opět - podle zásady, které potravě dají ptáci vždy přednost, se může stát, že budou chodit na krmítko dál, jistě. Jenže většina mláďat právě těch druhů, které na krmítko rádi chodí, nutně potřebuje hmyz, žádnou jinou potravu neumí využít. Takže to může snadno skončit zánikem hnízda.

A čím krmit?

Docela šikovné je koupit si na podzim nějaký ten pytel slunečnice černé. Vyjde to levně, dobře se to skladuje, je to tučné, čili plné energie a zobou to skoro všichni krmítka navštěvující ptáci. Dá jim to sílu hledat si i jinou potravu a o to přece jde.

Měli bychom to ovšem zpestřit. Můžeme například sbírat omelky z lučního sena, které jinak ve stáji zameteme a nakonec skončí ve hnoji. Máte-li pěkné seno, nasbíráte lopatou omelků za týden i pár kilo.
Také lze na pozdim sbírat všelijaké plody v přírodě - de facto všechny.
Dá se nabídnout i syrový lůj, zbytky vánoční ryby po vykuchání (také ještě syrové a nijak neupravené, klidně včetně kostí - práci si je oberou).
Oves či ječmen mi u nás ptáci nikdy moc nezobali, ale třebas to u vás bude jinak.
Existuje také velká spousta všelijakého dalšího zrní: lesknice, proso, pohanka, mák; sýkorky nesmírně ocení vyloupané ořechy. Kosi nadšeně zlikvidují rozkrojené jablíčko.
Jen je nutné si pamatovat - NIC SE SOLÍ! I zrnko soli umí malého ptáčka zabít. Do určité míry jsou vůči ní odolní jen havrani a ty labutě s kachnami; zpěvní ptáci vůbec.

Do krmítek nikdy nepatří jakékoli zbytky našeho jídla, NIKDY!

Trocha hygieny

Nemám na mysli strašidla typu ptačí chřipky přenosné na lidi. Rozhodně je ale pravda, že i ptáci trpívají všelijakými nemocemi.

Nemocná sýkorkaNa fotce je sýkorka koňadra, které se podařilo chytit jednu z těchhle nemocí. Pravděpodobně jde o sýkorku, která k nám přiletěla na zimu ze severu, kde je rezervoár této ošklivé nemoci. Tuto sýkorku jsem na krmítku sledovala týden, pak zmizela. Takže nevím, jestli umřela, nebo přeletěla jinam. Možné je totiž oboje.

V každém případě jde o připomínku další zásady: na jaře je potřeba krmítka vyprázdnit, vyčistit a nechat pořádně prosvítit sluncem.
Pokud najdete v okolí svého krmítka mrtvého ptáčka, nebo dokonce dva - udělejte to hned. Aspoň pár dní nechce krmítko prázdné a vystavené mrazu a slunci. Dobré je i Savo. Vaše krmítko se přece mohlo stát místem, kde si ptáci nákazu přenášejí a to je potřeba okamžitě zarazit!
Popravdě - tahle ohavná sýkorčí infekce koňadrám jako druhu zřejmě příliš neškodí, ale jsou jiné, současné, které si ptáci předávají právě na místech, kde se - na svůj druh nezvykle - shromažďují. V současné době jedna taková nemoc decimuje počty zvonků zelených (to je ptáček o trošku statnější než vrabec a zbarvením hodně do zelena, který je v létě nesmírně teritoriální, ale v zimě je častým hostem právě na krmítkách).

Jaké krmítko?

Poprosila jsem různé lidi o fotky krmítek. Jejich reakce byla krásná a výsledek přikládám ve fotogalerii i se jmény autorů a komentářem.

Téhle inspirace asi není nikdy dost! Takže pokud máte nějaké své krmítko, prosím, pomozte a přidejte fotku a svůj malý komentář do Bažiny. Bylo by hezké vidět a mít někde trvale dostupnou tu obrovskou dávku lidské invence, kterou právě zimní krmítka často představují.
Ať se můžeme vzájemně o ty nápady a radost podělit...

Jednoduché a účelné krmítko. Jen nevím, jestli ho hrdličky nebo holubi nepřekotí.

Toto je spíše zásyp, tzn. krmítko na zemi. Potrava je dostupná i "pozemním" ptákům - koroptvím, bažantům. Zásyp se ale může udělat i daleko větší; vždy pokud možno s nějakým překrytím, aby do zrní nepršelo. Rozhodně ale s volným rozhledem kolem, vhodné je i husté křoví poblíž. Zásyp na téhle fotce je na rozlehlé zahradě.

Další klasické krmítko na noze. Umístění je identické jako u první velké fotky, ale autor si vyhrál s vnitřkem, aby se zrní sypalo postupně. Krásná práce.

Opět klasický tvar krmítka, to je ale umístěno příliš blízko plotu. Ovšem autorka mi poslala osm fotek a skoro na všech je krásně vidět, že vždycky někdo HLÍDÁ. V tomto případě vrabci. Na sloupku, na stříšce... a vždycky; to je zákon života v hejnu. A funguje jim to výborně!

Tohle je prostřený stůl pro ptáky různých velikostí a potřeb. Z nabídky si všichni ptáci vyberou a skoro nic nerozhází. Navíc si vzájemně nezavazí - o čemž svědčí pestrost druhů současně se krmících.

Očividně se dá použít i keramika. Krmítko bude zdobit zahradu i v létě, kdy se dá využít jako malé pítko.

I tohle je účelné krmítko. Funguje a na jaře se vyhodí. Pověšeno z větve velkého stromu nabízí i ochranu před dravci. Možná oko estéta pláče, ale takhle se dají krmit ptáci i na veřejně dostupných místech, aniž by se finančně riskovalo.

A s takovým komentářem mi přišla následující fotka: "Posílám fotku našeho krmítka. Vyrobil mi ho před lety bratr jako vánoční dárek. Pokud na něm nejsou závoje rampouchů, tak se do něj nacpou i hrdličky. Ptáci mají dohodnutý pořadník na krmení a je na něm veliký provoz. Protože je zavěšené v prostoru, je v bezpečí před domácími šelmami kočičími :-)"

A takhle to dopadne, když patřičně hravý člověk dostane do ruky lásku k ptákům a pár kokosů. No, není to pastva pro oko i pro ptáky?

Na závěr vás tedy moc prosím: Věnujte zimnímu krmení ptáků tu úvahu; KDY, CO, PROČ - a jestli vůbec krmit. Dělejte to s rozmyslem. Koně tak přece taky krmíme...

Podobné články

Mohlo by vám připadat, že s tématem "ptáci&zima" přicházíme tak trochu s křížkem po funuse. Ale není tomu tak... v lednu se citelně ochladilo,…

No ano, píšu to na poslední chvíli. I když... zima byla donedávna taková nezimní, takže ptačí droboť krmítka příliš nevyhledávala. V posledních…