Martino, přirozené komunikaci se věnujete už dlouho. Proč právě přirozená komunikace? Proč jste si nevybrala některou ze sportovních disciplín?

Možná proto, že jsem v koních vždy viděla něco víc než sportovní náčiní. S koňmi mě vždy bavilo a dodnes baví asi úplně všechno, ale pro radost. Nejvíc mě ale naplňuje cokoliv spojeného s koňmi ve volnosti, ten pocit, že tak nádherný, velký, rychlý, úžasný tvor se mnou je, i když má možnost utéct.

Při práci s koňmi vždy respektuji myšlenky a pocity koně. Je hodně koní, kteří jsou nuceni dělat věci, které nechtějí a to nerada vidím. Praxe z tréninku koní mi potvrzuje, že kůň rád udělá vše, co po něm žádám, když přesně rozumí tomu, co po něm chci, a když má z práce dobrý pocit. Koně jsou dobří, nesnažím se je měnit, ale pochopit. Komunikace s koňmi je hodně o práci na sobě, ne na koni. Sportovní jezdectví může být krásné, pokud člověk splyne s koněm v jednu bytost, to je jeden z pilířů mé práce.

Kdo vás zásadním způsobem ovlivnil?

Ovlivnilo to více lidí a situací v mém životě. Začínala jsem před pětadvaceti lety u Freda Bednáře a poté se svým prvním koněm Thorgilem u Honzy Bláhy. Doma mi dodnes visí na zdi levely od Pata a Lindy Parelli, svou filozofií je mi hodně blízký Ray Hunt, ovlivnili mě určitým způsobem i John Lyons, Alexandra Kurland, Penelope Smith, Val Heart, Margrit Coates a určitě mnoho dalších.

Nejvíce zkušeností a moudrosti mi pak přinesli moji vlastní koně a koně v tréninku. Každý den se učím od dalších a dalších koní a lidí, které potkávám na svých lekcích a seminářích.

Na čem stavíte své výcvikové postupy?

Ke mně vždy všechno přichází přes srdce, prostě jsem u nějakého koně a přesně vím, co potřebuje. Dívám se na něj a vím to. A díky svým dlouholetým zkušenostem vím, co udělat, abych toho, co je potřeba v tu danou chvíli, dosáhla. Když s koňmi začínáte, je komunikace spíš fyzická, až časem se stane víc mentální záležitostí. V posledních letech využívám s pomocí mého manžela při tréninku koní i mezidruhovou komunikaci.

Často se mě lidé ptají, jak dlouho bude trvat obsedání mladého koně nebo vyřešení určitého problému, který se svým koněm mají. To vše ale závisí na tom konkrétním koni, každý den se učí, méně se bojí, získává více důvěry ve mě i v sebe. Pak ale závisí na tom, jak je na tom jeho majitel, co už umí, kolik času a odhodlání je ochoten tomu věnovat. Každému kroku je potřeba věnovat vždy tolik času, kolik vy a váš kůň potřebujete. Pokud jsou lidé ochotni změnit svůj přístup, výsledek se většinou dostaví velmi rychle.

Byla vaše cesta po boku koní přímá nebo se i významně vlnila? :)

Moje cesta s koňmi byla docela klikatá, ale to spíš kvůli rodině, která mě v mém nadšení trávit čas s koňmi moc nepodporovala. To by bylo na dlouhé vyprávění. Metody, za pomoci kterých trénuji se díky mým zkušenostem postupně také měnily. Důležité je pro mě vzájemné porozumění, jednoduchost, klid, bezpečí, spolupráce.

Co je tedy podle vás při práci s koňmi důležité?

Zpomalit, naslouchat a být trpělivý, dělat vše jednoduše. Být sám sebou. Mít se rád takový, jaký jsem, tady a teď a dělat vždy jen to, s čím jsem v tu danou chvíli v pohodě. U koní

funguje jen to, čemu věříme. Všelijaké metody, kterých jsou v současné době kolem nás miliony, jsou vždy vhodné jen pro určitou skupinu lidí. Každý z nás si k danému přístupu ke koním musí prostě dospět. I když se mně osobně spousta tréninkových metod nelíbí, chápu, že si tím někteří lidé musí projít. Já se můžu jen snažit svým vlastním příkladem nadchnout lidi kolem sebe. Třeba si další a další lidé uvědomí, že koně jsou inteligentní, cítící tvorové, a že mají právo žít spokojený život s ostatními koňmi a že jsme my lidé za své koně zodpovědní.

Co by nikdy nemělo chybět nebo naopak přebývat?

Láska ke koním by měla být vždy na prvním místě. Měli bychom se sami sebe ptát, každou chvíli, kdy jsme s koňmi, jak se mají, jestli jim je v naší přítomnosti dobře, jestli nám rozumějí a samozřejmě, kdybychom my byli tím určitým koněm, jak bychom se cítili. Čím víc toho my lidé po koních chceme, tím více bychom jim to měli také vracet. Ve všem je potřeba rovnováha. My se snažíme našim koním dopřát co možná nejlepší a nejpřirozenější život ve stádě, na pastvinách. S možností volby, jestli chtějí být na trávě nebo na seně ve stáji, staráme se o jejich kopyta, zdraví, zuby. Pravidelně jim můj manžel Radek dělá ošetření (Bowena v kombinaci s Mastersonem a energetickou prací), což jim dělá moc dobře. Často už si o to sami říkají a nastavují se tou částí těla, kde potřebují uvolnit. Když si s čímkoliv nejsme jistí, tak s koňmi prostě mluvíme a to, co nám říkají, respektujeme. Koně to, že jim nasloucháme, velmi oceňují.

Existují problémoví koně?

Nevěřím, že jsou problémoví koně. Ale jsou lidé, kteří jim nerozumí, nechápou, co se jim snaží kůň říct, nepoznají, co potřebuje. Svým chováním kůň volá po pozornosti. Měli bychom k tomu vždy přistupovat s nadhledem a vděčností. Řešení vždy spočívá v navázání spojení a porozumění.

Máte nějakou filozofii, motto, něco, čeho se při práci s koňmi pevně držíte?

Zpomal, a když si myslíš, že už jsi zpomalila, tak ještě pořádně zpomal. Naslouchej a dívej se srdcem. Klíčem k úspěchu je síla jednoduchosti a nekonečná trpělivost. Dívej se na vše očima koně, žádné násilí, každý kůň je jiný, stejně jako jeho majitel/ka a je potřeba k nim přistupovat individuálně.

Plemeno jako srdcové eso?

Připadá mi, že mě přijde vždy úžasný každý kůň, se kterým jsem zrovna v kontaktu. Ale asi nejvíc mě přitahují shagya arabové. Mám jich doma pět, jsou tak jemní, rychlí, nádherní, citliví, komunikativní, vtipní, prostě boží.

Kůň jako srdcové eso?

V současné době devítiletá shagya arabská klisna Kordulka a její čtyřletá dcera Kira. Samozřejmě moji první koně Thorgil, Ben a Romi. Všichni naši koně jsou úžasní a všichni mají své místo v našich srdcích.

Kolik máte v současné době koní?

V současné době máme deset svých vlastních koní.

Kde sídlíte a jaké služby nabízíte?

Bydlíme v Lánech na Důlku u Pardubic. Nabízím trénink koní a jejich lidí (pomáhám jim vytvořit si krásný vztah, učím už od hříbat přes obsedání koní po řešení všelijakých problémů, které se během cesty člověka s koněm mohou objevit), jezdí ke mně spoustu dětí na klubíky a příměstské tábory, dělám u nás semináře každou první sobotu v měsíci. Mě nejvíce naplňuje, když přicházejí lidé se svými koňmi, které trápí, že se jejich kůň chová určitým způsobem, nebo že mají problém, aby ho něco naučili, nebo mu něco vysvětlili a pak, když zjistíme příčinu jejich problému, tak se vše začíná krásně měnit. Je to vždy úžasný pocit, vidět koně a jeho majitele nadšené a spokojené. Hodně spolupracuji i se svým manželem, který se věnuje komunikaci se zvířaty, práci s energií a Bowenovi (www.komunikacesezviraty.com).

Co vám koně dali a co vzali?

Mně osobně koně hodně dali. Díky nim dělám to, co dělám a dělám to moc ráda. Znám své talenty a schopnosti a můžu je nabídnout lidem, kteří hledají přesně to, co dobře umím.