Minule jsme si povídali o získání nejzákladnějších teoretických poznatků a o tom, že existuje spousta teorií, z nichž každá hlásá něco více či méně jiného, ale úplně převratného. Klasika často říká také něco úplně jiného a budeme-li pozorovat zkušenější, zjistíme, že i z nich každý říká a používá něco více či méně jiného.

Každý pokročilejší jezdec umí používat sed, ruku, holeně, někdy i bič, chambon a šporny. Ale umíme používat také uši, oči a mozek v kontaktu s našimi čtyřnohými přáteli? Víme, proč dělají to a ono, co nám tím chtějí sdělit? Umíme je poslouchat a porozumět jim? Poznáme, co je zlozvyk a kdy je něco trápí? Netrestáme zbytečně?

Pokud zrovna dnes nemáte potřebu jít jezdit, nevadí, můžete se se svým koněm zabavit jinak. Stačí trochu šikovnosti, něco fantazie a máte postaráno o plodné a zajímavé odpoledne či celý den.

O drezúrním ježdění, o pohybu koně a působení jezdce jsme si již řekli dost, zamysleme se však nad tím, jaké jsou psychické schopnosti koně.

Dnes se ještě ve zkratce podíváme na některé cviky klasického ježdění.

Na dvou stopách nemusíme pracovat pouze na dlouhé stěně nebo diagonále. Kruhy nebo čtverce jsou jízdárenské figury, na kterých své koně přiježďovali už staří mistři klasického jezdeckého umění.

Ustupování na holeň, poloviční překroky či cvik dovnitř plec mají nesporný význam pro drezurní přípravu (nejen drezurního) koně. Souhrnně těmto cvikům říkáme práce na dvou stopách a Nancy Nicholson nám k nim podá svůj komentář.

Podle drezurních pravidel je prostupnost takový stav koně, kdy jde na obě ruce rovnoměrně, uvolněně a poslušně, reaguje na jezdcovy pomůcky pobízející dopředu, do stran i vydržující. Prostupnost je rozhodující vlastnost dobře přiježděného koně.

Jezdit přechody tak, aby byly plynulé, okamžité, aby v nich kůň neztrácel rovnováhu, není tak snadné. Základem je fáze podpěru diagonálního páru končetin a správné načasování pobídky - a samozřejmě také stupeň fyzické i psychické trénovanosti koně.

V klasickém ježdění jsou přechody mezi chody nedílnou součástí rozvoje pohybových schopností koně. Přechody jsou také základem pro zdokonalení jeho shromáždění a výrazu pohybu.

Protože cval je chod asymetrický, tedy při cvalu na levou ruku vykonávají končetiny koně jiné pohyby, než při cvalu na pravou ruku, není změna směru ve cvalu tak "jednoduše" proveditelná, jako například v kroku nebo klusu. Pokud změníme ve cvalu směr, můžeme si vybrat z několika možností: buď nic neuděláme a budeme pokračovat v kontracvalu, nebo přejdeme do klusu či kroku a nacváláme na opačnou nohu, nebo si "přeskočíme", tedy provedeme letmý přeskok či letmou změnu cvalu. Drezurní letmá změna cvalu má svá specifika a svá pravidla a kůň ji musí umět provést na pokyn jezdce ve správnou chvíli správným způsobem. MVDr. Dominika Švehlová

Na první pohled se shromážděný a střední cval od sebe liší rychlostí i prostorností cvalového kroku (skoku). Existují však i další rozdíly, kterých si méně zkušené oko nemusí hned všimnout.