Procvičováním přechodů můžeme vylepšit vyrovnanost rozestupů mezi diagonálními páry končetin a prodloužit ruch. Obrázek dole ukazuje některé vztahy mezi dobrým středním krokem a jinými chody; konkrétně se na něm srovnává rozmístění diagonálních párů končetin ve fázi podpěru. Tímto způsobem může krok sloužit jako základ pro rozvoj shromáždění a načasování pohybu končetin. Vztahy mezi chody jsou založené na pocitech jezdce, který má cítit časový průběh došlapování diagonálních párů končetin v každém jednotlivém chodu. Přechody samy o sobě jsou gymnastickým výkonem, protože při nich dochází jednak ke změně rychlosti a jednak ke změně pozice končetin ve fázi kmitu (pozn. překl.: končetiny se začnou pohybovat podle jiných pohybových vzorců).

chod	přibližná rychlost (m/s)	tempo neboli frekvence kroků (kroků/min)
krok	1,5-2	51-57
klus	4-5	75-84
cval	shromážděný 3 střední 4 prodloužený 7	89-102
pirueta ve cvalu	---	63-65
piafa	0-0,4	52-55
pasáž	1,5-1,8	53-56

Jezdec může podle pocitu vědět, kterou polovinu chodu kůň právě provádí (levou nebo pravou), protože během pohybového cyklu každého chodu (jednoho kroku) může cítit chodově specifické pohyby hřbetu a svalů, které pohybují končetinami koně ve fázi kmitu,

jezdec si pro provedení přechodu může vybrat buď vedoucí končetinu ve cvalu nebo určitou polovinu (pravá pánevní nebo levá pánevní došlapují na zem) kroku či klusu,

jezdec může vytvořit shromáždění prvního stupně nebo srovnat rovnováhu koně projížděním drezurních přechodů mezi středním krokem a klusem či cvalem. Tento přechod ze středního kroku je základem pro ježdění ve shromážděném klusu nebo cvalu, protože mezi těmito chody je nejvhodněji načasovaná výměna končetin (pozn. překl.: rozmístění končetin v prostoru je nejpodobnější), a díky tomu bude přechod plynulý a pohotový, bude rozvíjet sílu svalů,

shromáždění, které je v rovnováze, rozvíjí sílu svalů, potřebnou pro jednoduché prodloužení kroků (ovládání impulsů pro pohyb vpřed),

pokročilejší přechod ze shromážděného kroku do piafy a pasáže zpětně rozvíjí původní přechod krok-klus, avšak v mnohem "pokročilejším" smyslu. Pro správné provedení tohoto přechodu potřebuje kůň jistou sílu, aby mohl předvést kadencovaný krok, který se vyznačuje tím, že končetiny diagonálního páru dosáhnou kolmé pozice fáze podpěru současně. Toto tempo (ruch) umožňuje:

zádi a hrudníku vyrovnat v kolmé pozici fáze podpěru (pozn. překl.: moment, kdy končetiny ve fázi podpěru jsou kolmo pod tělem koně a to se přes ně překlápí) brždění a pohon (impulsy) hrudních a pánevních končetin a

diagonálním končetinám ve fázi kmitu najít svoji pozici pro piafu bez váhání nebo spěchu.

Přechody nahoru a dolů trvají v drezúře asi půl sekundy, déle trvají přechody, pokud je kůň "na předku" nebo spěchá. Pokud se vám to zdá být divné, pomohou vám obrázky dole objasnit otázku načasování přechodu. Kůň, který provádí uspěchaný přechod, nemá dostatek končetin ve fázi kmitu, aby si našly novou pozici pro příští chod, takže často je jejich fáze podpěru krátká a sníží se prostornost nového chodu. Přechod koně, provedený "na předku" narušuje rovnováhu i načasování nového chodu, protože pánevní končetiny nejsou umístěné tak, aby efektivně vytvářely impulsy už v prvním kroku nového chodu.

Při drezurních přechodech je zapotřebí, aby kůň v momentě přechodu stál na více než jedné končetině, protože tyto končetiny budou brzdit, podporovat těžiště, pohánět koně skrz "změnu rychlosti" mezi dvěma drezurními chody. Zároveň poskytují stabilitu k tomu, aby si kůň přerovnal končetiny ve fázi kmitu. Zní to jako neuromuskulární vymoženost - a je!

Zde je několik videozáznamů v QuickTime s přechody z klusu do cvalu:

DREZURNÍ přechod z klusu do cvalu. Tento jediný je s jezdcem a je ze shromážděného klusu do shromážděného cvalu - video zde (124 kb).

Následující videozáznam je bez jezdce a je to přechod ze středního klusu do středního cvalu - video zde (125 kb). DREZURNÍ přechody na obou videozáznamech využívají stejný způsob výměny končetin, aby dosáhly stejnoměrného, plynulého a pohotového přechodu mezi chody. Propulzivní ("pohonná") kapacita hrudních končetin je koordinována tím, že vnější pánevní končetina zaujme efektivní pozici. Jinými slovy, levá hrudní v dočasné diagonále s pravou pánevní už prošla kolmou pozicí fáze podpěru a jde do subfáze posuvu a pravá pánevní (obrázek jedna) v levém cvalu je umístěná před kyčel, aby koně vyrovnala, zefektivnila posuv, až bude procházet kolmou pozicí fáze podpěru.

Zde je videozáznam přechodu koně "na předku" - video zde (140 kb). Tento přechod nevyužije veškeré výhody propulzivní kapacity pánevních končetin a problém s přechodem se odrazí v tom, jakých možností a pozic končetiny ve cvalu po přechodu dosáhnou.

Tyto obrázky ukazují rozdíly ve způsobu výměny končetin mezi drezurními přechody "v rovnováze" a "na předku".

NÁSLEDUJÍCÍ série tří obrázků ukazuje VÝMĚNU KONČETIN koně při přechodu z klusu do levého cvalu; jedná se o drezurní přechod provedený "zezadu" (pozn. překl.: tedy "v rovnováze", ne "na předku"). Základem úspěšného přechodu je zde rozmístění diagonálního páru končetin, které je podobné, jako ve středním kroku (obrázek 1, tedy úplně vpravo). Pravá pánevní (vnější pánevní) došlapuje mírně před kyčel. Toto specifické rozmístění končetin buduje dobu "jedna" levého cvalu (pozn. překl.: tedy "první úder cvalu", kdy dopadá na zem pravá = vnější pánevní končetina). Na obrázku 2 kůň nese svoji váhu na vnější pánevní končetině (ostatní tři jsou ve fázi kmitu), která díky své výhodné pozici umožní dobrý pohon (impuls) (protože došlápla hluboko pod tělo - viz obrázek 1). Kohoutek koně jde nahoru při relativním napřímení, což si lze srovnat s příčkami na hrazení za koněm.

Přechod na následující sérii tří obrázků provádí kůň, který jde "na předku". Výměna končetin trvá až do druhého cvalového kroku po přechodu, dokonce i samotný cval je méně prostorný, což lze poznat podle rozmístění končetin ve fázi podpěru. Ukazuje koně, který "na předku" usiluje o překlenutí rozdílu rychlosti mezi klusem (4-5 m/s) a cvalem (6-7 m/s). Hrudní končetiny mají větší význam při brždění než jako pohon, což uvádí práce Niki, Ueda a Masumitsu (Force plate study in equine biomechanics. 3 The vertical fore-aft components of floor reaction forces and motion of equine limbs at canter. Bulletin of the Equine Research Institute, 1984,21:8-18). Kůň začne měnit končetiny ve chvíli, kdy stojí pouze na vnitřní hrudní, ostatní tři jsou ve vzduchu. Přestože je kohoutek výš než záď, jak lze vidět srovnáním s hrazením, není zde záď tolik zapojená, jako na horním obrázku. Dále, vnitřní hrudní končetina ve druhém cvalovém kroku (obrázek 3) ještě stále nedosáhla své normální pozice v časovém rozvrhu cvalového kroku.

Jakmile jednou kůň zvládne dlouhodoběji udržovat rovnováhu, když stojí na diagonálním páru končetin zhruba v kolmé pozici fáze podpěru, postupně s ním můžeme dosáhnout shromáždění druhého stupně (rozestupy pro shromážděný krok a kadence, které se objevují v pasáži a piafě - video zde). Cval, ve kterém se provádějí piruety, má specifické rozmístění končetin ve fázích podpěru. Ve velmi shromážděném cvalu postupně přejde délka trvání fáze vznosu na ty fáze cvalového kroku, kdy je ve fázi podpěru diagonála nebo tři končetiny. Není to chyba, díky tomu, že se kůň naučí udržovat rovnováhu na dvou nebo třech končetinách, vytvoří se předvídatelné tempo a kůň bude schopen balancovat na malém kruhu s minimálním posunem dopředu (příprava na piruetu), nebo takové umístění končetin podpoří plynulé zastavení ze cvalu. Aby se kůň pohybovat rozvážně a kontrolovaně, musí vynaložit sílu na velmi "těžké zvedání" masy svého těla i s jezdcem.

Význam shromáždění lze vidět v tom, že dvojice bude mít více možností při ježdění gymnastických přechodů. Cval pro piruety má rozmístění diagonálního páru končetin ve fázi podpěru stejné, jako shromážděný krok, končetiny ve fázi kmitu jsou v obdobné pozici jako při jedné fázi ve shromážděném kroku. Tady je vidět, jak je důležité přesné načasování pomůcek při přechodech, aby jezdec podpořil vysoké shromáždění s čistým zvednutím týlu a vyšší pozicí kohoutku vzhledem k zádi (relativní napřímení).

Díky správnému načasování pomůcek s fází podpěru pánevní končetiny jezdec pomůže koni provést přechod z kroku do zvoleného chodu, aniž by musel změnit vzdálenost mezi končetinami v diagonální páru, který je ve fázi podpěru, což se koni obvykle podaří až po několika krocích (není zde ukázáno). Pokud dojde během přechodu ke zvětšení vzdálenosti diagonálních končetin ve fázi podpěru, jedná se spíš o "útěk" ze středního kroku (asi 1,5-2 m/s) do shromážděného klusu nebo cvalu. Je to pochopitelně pro koně jednodušší, protože širší vzdálenost mezi diagonálními končetinami urovnává poměr brzda/pohon pro pohyb celého těla. Pokud kůň udělá rychlejší kroky, méně namáhá velké svaly, které udržují pozici páteře a manipulují končetinami.

Při postupných přechodech ze shromážděného kroku do piafy, měkké pasáže nebo školního kroku (pas d´ecole, viz poznámka a) je větší vzdálenost mezi končetinami diagonálního páru přechodným stádiem v rozvoji kadence (prodloužení fáze podpěru, viz poznámka b) a koordinace brzdících a pohonných fází pohybu hrudních a pánevních končetin. Jezdec může dobře srovnat pohyb pravé a levé pánevní končetiny, protože stahující se m. gluteus medius lze cítit i pod sedlem.

POZNÁMKY:

Školní krok, neboli pas d´ecole, je chod, který se dnes již tak často nepraktikuje. Asi upadl v zapomnění, protože někteří trenéři na něj začali pohlížet jako na vadný chod, což by byl, kdyby ho kůň předvedl bez impulsů. Staří mistři používali pas d´ecole pro učení pasáže, piafy a přechodů mezi nimi. Jedná se o kadencovaný kráčivý klus bez fáze vznosu. Školní krok vyžaduje enormní soustředění a rovnováhu koně a takt (nepřekonatelnou měkkost) od jezdce. Pokud je proveden opatrně, umožní koni se naučit, které svaly aktivovat nebo deaktivovat během změn z pohybu dopředu (pasáž) do pohybu na místě (piafa) a naopak. Je to cvičení, vyžadující náročné nesení hmotnosti těla a je třeba ho používat s rozvahou.

Existují chybné názory na to, že zdrojem kadencovaných chodů je fáze vznosu. Prodloužení fáze vznosu vyžaduje od koně "dostat se svými kroky více nad zem". Fyzika říká, že pád na zem má rychlost 9,75 m/s, což způsobí, že dopadnutí půl tuny masy i z výšky několika centimetrů vyvolá velké napětí ve šlachách, vazech, svalech a kostech. Lepší, než dosahovat kadence zvýrazněním fáze vznosu, je postupně prodlužovat dobu, kdy se kůň nachází v rovnováze ve fázi podpěru diagonály. To rozvíjí elastické kvality chodů s minimální zátěží končetin. Také tak získáme během pasáže čas, aby kůň mohl provést "velké gesto" končetinami ve fázi kmitu, což jeho pohybu dodá umělecký výraz. Charakter kadence lze vyhodnotit podle videozáznamu, pokud si ho budeme prohlížet po jednotlivých políčcích a spočítáme jejich počet v jednom kroku, kdy je kůň úplně nad zemí (standardní video má 29,95 políček za sekundu).

SROVNÁNÍ: Postoje koně s diagonálním párem končetin ve fázi podpěru (PP-LH)

Všechny obrázky jsou zkontrolovány podle fotografií a videozáznamů. Jsou vytvořené počítačovým modelem, který vyvinula autorka těchto stránek, nejsou to tedy kresby. Standardem pro cvalovou piruetu byli koně různých plemen, které jezdili Egon von Neindorff, Waldemar Seunig nebo Ernst Lindenbauer.
Pro zvětšení klikni na jednotlivé obrázky.

Pro srovnání je zde obrázek svalů.

Nancy Nicholson, Ph.D.

MVDr. Dominika Švehlová

Pozn. redakce: Odkaz na stránky Dr. Nancy Nicholson naleznete v každém díle v úvodní hlavičce, kliknutím na název zdroje.