"Girthy" je obvyklý výraz, používaný australskými majiteli koní (podobně "girthy" nebo "cinchy" v USA), který bychom česky přeložily jako "přecitlivělý na podbřišník". "Girthiness" neboli "přecitlivělost na podbřišník" je syndrom, kdy při sedlání nebo utahování podbřišníku kůň protestuje a projevuje bolest.

Nasedlat koně neznamená pouze vyhodit na něj nějaké sedlo a utáhnout jej tak, aby nesklouzlo na stranu nebo dozadu. Nevhodné sedlo, sedlo, které je položené na nesprávném místě nebo příliš dotažené sedlo může totiž být pro koně nepohodlné až bolestivé. Můžeme si také vyrobit koně "citlivého na podbřišník". Následující článek vám proto přináší několik postřehů k sedlání koní a dotahování sedla.

Tento článek navazuje na kapitolu "Základní spirální sed", zaměřuje se však na sed jezdce v kroku. Protože krok koně je velmi komplikovaným chodem a činí jezdcům velké problémy (které si mnoho z nich ani neuvědomuje), zastavme se trochu u této problematiky a zkusme si uvědomit, co nám Nany Nicholson říká.

Páteř koně dělá komplexní pohyby ve všech třech drezurních chodech. To, co pod sebou cítí jezdec, je celý systém hřbetních svalů, které vyvolávají pohyby páteře. Na obrázcích v tomto článku jsou pouze svaly.

Pokud jezdec sedí správně za kohoutkem, může působit na svaly, které jsou důležité pro výkonnost koně. Sedlo by mělo být umístěné tak, aby nerušilo činnost listů lopatek a aby podbřišník nesvíral nebo nedráždil prsní (pektorální) svaly. Špatně padnoucí sedlo bude omezovat pohyb hrudních končetin. Pokud sedlo příliš dotahujeme, vyrobíme si koně citlivého na podbřišník. Na dráždění prsních svalů reaguje kůň klopením uší a házením hlavou, což jsou příznaky této citlivosti. Kůň, který je vyloženě pohoršen uspěchaným a hrubým dotažením podbřišníku, může jezdce i kousnout.

Abys mohl jezdit v klidném kontaktu a harmonii s koněm, musíš dovolit, aby tvým tělem protékala krev a koně zahřívala a uvolňovala pokaždé, když se ho dotkneš.

Tento atlas má za úkol ukázat a vysvětlit jezdcům, co se děje v těle koně při reakci na jezdecké pomůcky. Ti, kteří se o tuto problematiku zajímají, zde najdou dostatek technického materiálu. Použité obrázky nemají být pouze náčrtky koňské anatomie, ale mnohem důležitější je jejich vizuální stránka.

Brouzdání na internetu má někdy své obrovské výhody a člověk může natrefit na pravý poklad. Tak se to jednoho dne podařilo i mě. Protože se zajímám o biomechaniku pohybu koně, o jeho anatomii a fyziologii a jejich uplatnění v tréninku a při ježdění, bylo pro mě objevení těchto stránek hotovým zázrakem. Nádherně zpracované „anatomické“ obrázky koní, názorné fotografie a videozáznamy, doplněné zajímavým a odborným textem, to bylo něco, co jsem při své omezené představivosti stále postrádala.

Mám desetiletou klisnu, kterou jsem koupil loni v září. Když ji krmíme, začne být velmi agresivní k naší druhé kobylce. Krmíme je odděleně v boxech, aby venku nedošlo k problémům, ale ona útočí i proti mně, když u ní něco dělám v době, kdy žere. Včera jsme jen pozoroval, jak se krmí a povídal si s ní, aby viděla, že jí žrádlo brát nehodlám a ona proti mě vykopla a rozbila kýbl na vodu...

Je mi 14 let a mám svého vlastního koně. V poslední době mám pocit, že se leká úplně všeho. Třeba dlouhých stébel trávy vlajících ve větru, igelitových pytlíků, papírů, které se ani nehýbají. Poslední incident se stal, když jsme byli na hrázi, on něco zahlédl (nevšiml jsem si, co to bylo), stoupl si na zadní, uklouzl a upadl. Nic se mu naštěstí nestalo, ale byl velice otřesen. Nevím teď co dělat.

Jsem dospělá, starší začátečnice a nejsem si jistá jak s kováním. Mí koně budou využíváni pouze na vyjížďky, myslíš, že je mám nechat okovat? Pokud ano, mají být okovány přední, zadní nebo všechny čtyři nohy? Jeden koník je kentucký horský kůň a ten druhý plnokrevník. Můžeš mi také poradit, jaký druh podkov?

Před dvěma měsíci jsem získala pětiletou klisnu z dráhy. Plánovala jsem ji převychovat, zaskákat, a buď si ji nechat nebo ji prodat. Má velice pěkné chody a dobrý styl skoku, většinou je velmi klidná a citlivá, ale má dost špatnou povahu. Prvních pár týdnů, co jsem ji přivezla byla moc fajn, ale pak začala vzdorovat - na určitých místech se zarazí, nasadí zlomyslný výraz a začne podupávat zadní nohou. Zkoušela jsem být přísná, křičet a trestat ji, ale vůbec to nepomohlo. Snažila jsem se i být milá a klidně na ní mluvit - to bylo taky k ničemu.