Pojem „spirální“ sed používám podle překrývajících se svalových vláken na trupu jezdce, které jsou uspořádané stejným směrem a spirálovitě se vinou okolo těla. Na uvedených obrázcích jsou barevně rozlišené jednotlivé části kostry a svalů jezdce i koně. Dále se v této části zmíním i o cvicích pro jezdce.

Krok je nejsložitější chod, pokud ho má kůň pod jezdcem předvést správně, protože člověk je zvyklý na lidský "krok", který je ve skutečnosti kráčivým klusem (diagonální koordinace paží a nohou jako v klusu, avšak bez fáze vznosu). Tento lidský "krok" má také jinak načasované své 4 "údery" než krok koně; ten lépe napodobíme, když budeme chodit po rukou a kolenou, jako například krokodýl (ačkoli my a koně máme jinou stavbu lopatek a pánve než plazi).

Dalším zdrojem problémů ve správném předvedení kroku je napětí, které může vzniknout kdekoli v těle jezdce. Jeden ze způsobů, jak lze před i při ježdění relaxovat, můžeš najít v článku o meditacích.

Na konci stránky uvádím též některé cviky, které pomohou jezdci na koni i mimo koně získat správnou koordinaci těla v "koňském" kroku.

Bedrovce, tedy svaly uložené hluboko podél páteře jezdce, stabilizují a kontrolují působení sedu jezdce na koně. Činnost bedrovců je stabilizována šikmými břišními svaly. Páteř jezdce je mírně zakřivená, což umožňuje pánvi "plavat" nad "laty" koně. Relaxovaná stehna a holeně pomáhají jezdci následovat pohyb břicha koně. Jezdec "uzamkne" zádové svaly (zvedače žeber), tím umožní, aby jeho hrudní koš reagoval pružně. Listy lopatek (tečkované čáry) pak "plavou" napříč zády jezdce a umožňují tak, aby byly ruce nezávislé na sedu. Levý nejširší hřbetní sval je kontrahován, nadzvedává levou sedací kost jezdce. Pravý nejširší hřbetní sval je relaxován, umožňuje svalu m. brachiocephalicus (ramenní napřimovač hlavy) a jiným svalům koně pohnout hrudní končetinou.

Na obrázku NAHOŘE je zachycen moment shromážděného kroku, kdy je pravá diagonála ve fázi podpěru (pravá a levá diagonála se pojmenovávají podle toho, která pánevní končetina je na zemi; pozn. překl.: pravá diagonála = pravá pánevní a levá hrudní končetina) a právě ukončuje sunutí celého těla koně dopředu. V další fázi kroku půjde levá hrudní končetina do fáze kmitu (pozn. překl.: zvedne se čili vykročí), hrudník koně se maximálně vyklene doprava a kůň bude stát na obou pravých končetinách, zatímco levé končetiny ve fázi kmitu vytvoří z boku viditelné "písmeno V" pod levou nohou jezdce. Foto Bob Tarr.

Moje ramena jsou v jedné rovině, takže moje ruce nerušeně následují pohyb hlavy koně (při shromážděném kroku je to velice jemný pohyb), moje páteř se mírně ohýbá, aby umožnila dolní části mého těla pohybovat se s tělem koně. Moje nohy však nejsou na stejné úrovni, protože moje levá holeň se natáhla dolů a pravá následuje pohyb břicha koně. To je důvod, proč moje svaly okolo kyčelních kloubů a na stehně musí být relaxované. Levá strana mé pánve je výše, protože je nadzvedávaná kontrahovaným nejširším hřbetním svalem ("latem") a také je ovlivněná změnou polohy pohupujícího se břicha koně. Drezurní detailisti si povšimnou, že jsem minula linii mezi M a H asi o metr, ale já jsem v tuto chvíli srovnávala koně v rámci přípravy na poloviční piruetu v kroku.

Anchorman (pozn. překl.: valach plemene morgan) téměř ukončil pohyb hlavou směrem dolů, (pozn. překl.: který je charakteristický pro tuto fázi kroku), takže můžete vidět hřívu za jeho týlem. Jeho hlava je posunutá doleva (horizontální pozice hlavy a prvního krčního obratle). Je však biomechanicky narovnaný: jeho karpy a hlezna jsou přesně za sebou v jedné přímce. Jeho lopatky jsou před pánví, břicho se právě houpe doprava (posunuje těžiště nad zatížené pravé končetiny během "V" fáze v kroku), což je způsobené posunem hrudního koše.

Na následujícím obrázku, který ukazuje Anchormanův hřbet ve stejném momentě, jako je na horní fotce, můžete vidět postupnou křivku neboli "ohnutí" v hrudníku (hrudní páteř). Jezdec cítí, jak pracují svaly, které vyklenují břicho ze strany na stranu. Tento pohyb svádí jezdce, aby při jeho následování houpal svojí pánví, ale pokud bedrovce jezdce budou NADZVEDÁVAT každou sedací kost zvlášť a posunou ji mírně DOVNITŘ, jezdec nesklouzne ze střední linie pohybu na stranu (všimněte si, že moje ramena jsou stále "vycentrována") a kůň neuhne z přímého směru. Kromě toho má i kůň systém bedrovců, který mu pomáhá při pohybu pánve.

Osová kostra (lebka a páteř)

Pánev a listy lopatek

Kostěné části žeber

Chrupavčité části žeber

Vnější linie koně po vyklenutí břicha

Vnější linie rovného koně

Na dalším obrázku, můžete vidět "písmeno X" tvořené dvěma "laty" (hrudní končetiny) a dvěma "gluty" (povázka, která spojuje svaly, není ukázána). Jezdec cítí svaly, které pracují, díky tomu pozná, která končetina je v pohybu.

Nejširší sval hřbetní ("lat") a střední hýžďový sval ("glut"), spojující levou hrudní a pravou pánevní jako diagonální pár končetin.

Nejširší sval hřbetní a střední hýžďový sval, spojující pravou hrudní a levou pánevní jako diagonální pár končetin.

Kvalitní krok má být velmi "pilný". Kůň při něm pohybuje hlavou a "kroutí pánví", to je spojeno s kroucením (při pohledu zepředu) a houpáním hrudníku (vyklenování hrudníku čili hrudního koše doprava a doleva). Říká se, že krok je tím nejsložitějším drezurním chodem, pokud ho chceme uchovat v dobré kvalitě nebo ho napravit, byl-li nějak zkažen. Co se týče pokaženého kroku, existují dva hlavní problémy:

Za prvé, jezdec není zvyklý na chození po čtyřech: od věku batolete tak nikdy nechodí. Lidský "krok" na dvou nohách se děti učí v raném věku a člověk tak chodí po celou dospělost, avšak jedná se o diagonální chod (pozn. překl.: hrudní a protilehlá pánevní končetina, tedy ruka a noha, se pohnou současně); připomíná spíš klus bez fáze vznosu. Když člověk běží, také je to diagonální chod, je to vlastně opravdový klus i s fází vznosu. Pokud jezdec sedí na koni v kroku, nevědomě narušuje čtyřdobý charakter tohoto chodu tím, že svým tělem dělá diagonální pohyby (pravá lopatka, levá kyčel a naopak). Jezdci jdou mnohem lépe s pohybem těla koně při klusu, protože tento pohyb koně je přirozenější pro koordinaci dospělého člověka. Cval je pro člověka ještě složitější, protože je to asymetrický chod, kterým se lidé normálně nepohybují.

Zde je pár CVIKŮ, které zlepší tvoji schopnost vcítit se do koňského kroku, jako bys chodil po čtyřech (jako kdysi v batolecím věku). Tyto cviky prolomí lidskou diagonální koordinaci, která narušuje pohyb koně v kroku.

a) Na koni - chytni se oběma rukama přední rozsochy a uvolni své tělo, jak to jen nejlépe jde. Následuj měkké houpání svalů pod sedlem (laty), když relaxují (hrudní končetina ve fázi kmitu, pohybuje se dopředu) a kontrahují se (hrudní končetina došlápne, kůň se převalí dopředu přes diagonální pár končetin ve fázi podpěru). Pokud to nedokážeš v sedle pohodlně provést, slez dolů a zkus cvičení na zemi.

b) Bez koně - sevři ruce před sebou a mírně pokrč lokty. Kráčej a zatlač ruce dopředu a dolů vždy, když uděláš krok. Jedná se o "následování rukou" při ježdění v kroku. U pokročilých jezdců se tento pohyb stane velmi jemným. Není neobvyklé, že lidé, kteří se o to pokoušejí, se cítí dezorientováni nebo se dokonce na chvilku nemohou pohnout. Představ si však, co to musí být pro koně, když má chodit ve čtyřdobém kroku, zatímco jeho jezdec kluše (i když neúmyslně)!

Za druhé, jezdci si často neuvědomují napětí ve svém těle. Napětí jezdce nesmírně ruší krok koně (a také jiné chody). Pokud se po koni chce, aby pozměnil držení svého těla a shromáždil se (zkrátil vzdálenost mezi končetinami jednoho diagonálního páru ve fázi podpěru), ztuhlý jezdec ruší pohyb hrudních končetin koně, protože tlačí na laty, které se pokoušejí pracovat. Kůň pak zvedne hrudní končetinu příliš brzy, takže se nevytvoří "V" z laterálního páru končetin ve fázi kmitu. Krok pak může mít na jedné straně více laterální charakter, než na straně druhé (kůň jde "mimochodem"), což závisí na tom, která strana jezdce je ztuhlá (ta více ruší stejnostranné hřbetní svaly koně).

Opět tu jsou nějaké CVIKY, které pomohou jezdci relaxovat a "jít s" krokem koně, uvolní jeho nohy, které se tak budou moct pohupovat s břichem koně. Je třeba však dát pozor a nehoupat kyčli ze strany na stranu: tento pohyb totiž posune horní část tvého těla mimo těžiště koně (opilý krok). Pokaždé, když se břicho zhoupne, vytvoří končetiny koně na konkávní (pozn. překl.: vnitřní) straně písmeno "V". Kůň v tuto chvíli stojí na dvou STEJNOSTRANNÝCH končetinách. Pokud se jezdec nakloní na tuto stranu, nakloní se i kůň! Tvá ramena by měla zůstat stejně vysoko. Pokud je nedržíš stejně vysoko, zkontroluj si svůj postoj v zrcadle, zda stojíš rovnoměrně aspoň mimo sedlo. Pokud ani na zemi nemáš ramena stejně vysoko, potom budeš potřebovat nějaké cviky (tai-chi, jógu, jazz dance, bojové umění), které rozvinou symetrii tvého těla a pomohou tvé koordinaci.

I když se hrudník koně houpe zprava doleva a zpět, kůň může být stále úplně narovnaný - jeho pánevní končetiny budou při pohledu zepředu v zákrytu za hrudními (viz první obrázek). Jedu zde na Ben Lyn Anchormanovi ve shromážděném kroku. Právě dokončil svůj pohyb hlavou směrem dolů, proto můžete vidět jeho hřeben krku. Jeho laterální pár končetin (pozn. překl.: levý) začíná tvořit písmeno "V". Jeho hrudní koš, vyklenutý doprava, pohnul mýma nohama doprava, nohy následují jeho pohyb. Horní část mého těla se však s hrudním košem nezhoupla, ale jedna moje kyčel je výš, než druhá, takže dovoluje latům koně pohybovat hrudními končetinami bez rušení.

UŽITEČNÝ TIP

Jezdit se učíme podle pocitů (kinestetické ježdění). Pokud se díváme na jezdce, který cítí pohyb koně a následuje ho svým tělem, můžeme si myslet, že se skoro nehýbe. Divák posuzuje celkový obrázek, protože jezdec je v harmonii s koněm a ZDÁ SE BÝT nepohyblivý vzhledem ke koni. Avšak jezdec CÍTÍ velmi aktivně. Pokud tě tvůj trenér žádá, abys byl "klidný" jezdec, znamená to, že bys měl dělat pouze takové pohyby, které odpovídají pohybům koně.

Nancy Nicholson, Ph.D.

MVDr. Dominika Švehlová

Pozn. redakce: Odkaz na stránky Dr. Nancy Nicholson naleznete v každém díle v úvodní hlavičce, kliknutím na název zdroje.