V této kapitole zobrazuji sed jezdce v klusu (statické obrázky na konci stránky), ale mechanika sedu je stejná i pro krok. Oba chody se skládají z pohybu střídajících se diagonálních párů končetin. V klusu se diagonální pár pohybuje téměř simultánně. V kroku jde každá končetina diagonálním páru vždy samostatně. Podívej se na detaily na videozáznamu kroku vlevo. V kroku se břicho koně výrazně pohybuje do stran, což by měl jezdec svým sedem následovat (učí se tak koordinaci) nebo zlepšovat (při pokročilejším ježdění).

Cval, kdy se opakuje pohyb jednoho diagonálního páru (pravá diagonála pro pravý cval, levá diagonála pro levý cval), vyžaduje od jezdce více síly a od jeho svalů na trupu více pružnosti. Ve všech třech chodech by měl jezdec koordinovat svůj sed podle svalového cyklu relaxace (ochabnutí) a kontrakce (stahu) hřbetu koně, zatímco ruce jezdce by měly být tak klidné, jak jen to jde.

Obrázky NAHOŘE: Pánev jezdce osciluje nad laty, podle toho, jak relaxují nebo se kontrahují. Kliknutím na jednotlivé obrázky získáte jejich větší verzi.

Aby jezdec udržel ruce nezávislé, je třeba, aby se jeho hrudník rozšířil daleko dopředu, a to za použití svalů mm. levatores costae (nadzvedávači žeber), uložených hluboko v hrudním koši, a ne aby táhnul lopatky dozadu. Tažení lopatek dozadu za účelem vystrčit hruď totiž uzamyká záda a sed. Postav se před zrcadlo a zkontroluj si, že je tvůj "hrudník roztažený do šířky" mezižeberními svaly a zakruť lopatkami nahoru a dolů. Pokud nemůžeš zakroutit lopatkami, aniž bys hrudník roztahoval a zase zmenšoval, pak používáš pouze povrchové svaly a ne hluboké mezižeberní svaly.
Podívejme se na "spirální sed" v akci:

Legenda k obrázku vlevo:

podle obrázku vlevo si můžeš snáze představit, jak pracuje "spirální sed". Udělala jsem ho tak, aby se horní část těla jezdce trochu hýbala, protože to je nevyhnutelné. Pohyb těla koně se tak promítá do pohybu těla jezdce. Pokrčené lokty jezdce a relaxované lopatky zabrání tomu, aby se tento pohyb promítl do otěží (pozn. překl.: a způsobil neklidnou ruku).

Nic tak neporaní hubu koně, jako poskakující ruce, snad kromě případů, kdy jezdec za hubu táhne (nepružný, tvrdý kontakt). Neklidné ruce naruší veškeré pomůcky: komunikace mezi jezdcem a koněm je kvůli těmto nepotřebným pohybům méně přesná.

Podívejme se tedy blíže na obrázek vlevo:

A. Jezdcův sed při pohledu zezadu. Kontrahovaný lat (nejširší sval hřbetní) je tmavěji růžový než relaxovaný glut (střední hýžďový sval). Červená tečka, která je páteří koně, se nehýbe pouze nahoru a dolů: pohybuje se po oválu, který bychom viděly, kdyby tento pohyblivý obrázek měl více než dvě filmová políčka. Když je hřbet koně uvolněný, je to onen "krásně houpavý" pocit.

B. Zde vidíme z boku, jak se jezdec svým sedem přizpůsobuje pohybu hřbetu koně. Zároveň jsou zde barevně znázorněné jednotlivé části elastického kruhu - například kloněný sval (dolní část krku) a břišní svaly, které jsou znázorněné fialově.

Tři obrázky DOLE ukazují kostru jezdce a některé jeho svaly, které se spirálovitě točí okolo těla a které musí jezdec použít, aby mohl následovat pohyby koně.

Existuje mnoho chyb v sedu jezdce. Já zde uvedu dvě, které lze pozorovat při pohledu zezadu.

PRVNÍ obrázek ukazuje správně sedícího, relaxovaného jezdce, schopného následovat pohyby hřbetu koně.

Obrázek DRUHÝ ukazuje jezdce s běžnou chybou sedu: "zalomený v pase". Tím se jezdec sune na jednu stranu, dochází k narušení rovnováhy, protože těžiště jezdce se posune pryč od těžiště koně. Zároveň to táhne jednu jezdcovu nohu od koně, což koně láká ignorovat holeně. Pomůcky jsou nevyvážené (především poloviční zádrže), "neprocházejí skrz" a nepůsobí na celého koně.

TŘETÍ obrázek ukazuje jinou vážnou chybu v sedu jezdce: vytáčení špiček. Protože jezdí s jednou nebo oběma špičkami vytočenými, nemůže celá jeho pánev (je uzamčená) následovat pohyb hřbetu koně. Jezdec je pouze schopen koně svírat, což si kůň může vysvětlovat jako podnět (ne pobídku, která je přirozeným pohybem) ke cvalu. Jezdec a kůň si na tyto podněty tak zvyknou, že nacválání bude téměř nemožné, jakmile jezdec získá správný, relaxovaný sed. Takový jezdec bude mít problémy při ježdění drezurních úloh, které obsahují různé ruchy cvalu a letmý přeskok. Jezdec s tuhými zády, který bude jezdit na koni přiježděném relaxovaným jezdcem, bude překvapen, že kůň nakluše místo aby nacválal. Tuto chybu v sedu je třeba opravit taktně a co nejdříve.

Nancy Nicholson, Ph.D.

MVDr. Dominika Švehlová

Pozn. redakce: Odkaz na stránky Dr. Nancy Nicholson naleznete v každém díle v úvodní hlavičce, kliknutím na název zdroje.