Ježdění v přívěsu se dá naučit. Alfou – omegou je trénování s citem a rutina. Redaktorka časopisu Cavallo se zeptala třech odborníků, zda je smysluplné při prvním naložení rovnou vyrazit na cestu.

Roluje se váš kůň za kolmici, nebo naopak natahuje krk jako žirafa? Se správným obnoskem se vám může podařit vyřešit hned několik nešvarů.

Vyhazování se u koní vyvinulo jako obranný mechanismus, který jim měl pomoci zbavit se predátora. Dnes už se běžný kůň s predátorem jen tak nesetká, jaké jsou tedy příčiny vedoucí k vyhazování koní?

S nácvikem stranové práce – kam patří cvik dovnitř plec – můžeme začít, když se náš kůň již přiměřeně dobře podélně ohýbá, nečiní mu problém plynulé a uvolněné projíždění rohů, obratů, linií i malých kruhů v dobrém kmihu a bezchybném taktu a je již schopen měkkého a funkčního přilnutí. Pokud je náš kůň v této fázi, pak bychom měli začít intenzivně pracovat na narovnání. A právě s ním nám cvik dovnitř plec – samozřejmě kromě zlepšení posunu, angažovanosti zádě, shromáždění a sebenesení – významně pomáhá. Lekce koní všech disciplín by ho proto jisto jistě vždy měly obsahovat.

Rovnováha není všechno, ale bez ní nic nefunguje. Ani soulad, ani cviky. Vybalancovat dvě těla a dvě mysli není snadné – ale krásné, když se to podaří. Experti poradí, jak na to.

Paul Belasik je jedním z nejvýraznějších a nejefektivnějších obhájců klasických principů a drezury „přátelské ke koni“. Je autorem sedmi knih zabývajících se metodami a správnými principy jezdectví. Je nám ctí představit jeho nový článek zveřejněný v The Horse Magazine – měl by být povinnou četbou pro každého, kdo si někdy zaplatil tréninkovou lekci… Fotografie jsou z tréninků Paula Belasika na jeho farmě.

Jessica von Bredow-Werndl je jednou z nejvýznamnějších německých drezurních jezdkyň současnosti. Zazářila už v kategorii juniorů a mladých jezdců, ale potom následoval několikaletý propad. Její cesta dítěte z nejezdecké rodiny až do Grand Prix je velmi inspirativní už jen tím, že ji neměla „naservírovanou“, ale sama si musela najít, kudy jít. Nechtěla závodit s hotovými koňmi, ale naučit se připravovat své mladé. Získala přitom cenné zkušenosti a některé z nich v tomto rozhovoru i předává.

Dnes kousnu do kyselého jablka. Asi nejhorší z věcí, se kterou se budete muset u závodícího dítka vypořádat, jsou emoce. Že je závodění na emoce bohaté a ne každý na něj má „hlavu“, asi nemusím rozebírat. Situaci komplikuje i fakt, že jezdecký sport není fér, a i o tom dnes bude řeč. Zkrátka, cesta závodním údolím je dost trnitá. Možná vám pomůžou tipy někoho, kdo se tím trním právě prodírá.

Aneb jak si Christopher Hector povídal s německou drezurní jezdkyní Dorothee Schneider o zisku olympijských medailí s koňmi, které si sama připravila…

Minule jsme si vysvětlili, jak koně správně ohnout „ze středu“, dneska se podíváme na to, jak jezdit rovně... křivý kůň totiž zpravidla moc rovně nechodí. A mimoto vám představíme Jeana-Luca Cornilla a Straightness Training Marijke de Jong.

Minule jsme skončili otázkou, proč se koně nechtějí ohýbat. Dnes tedy navážeme přirozenou křivostí koně, ale hlavně si popíšeme, co děláme špatně při snaze o ohnutí koně, a jak by to mělo být správně. Zapomeňte na stručné a zavádějící „pobízej vnitřní botou do vnější otěže“ a přečtěte si, jak to dělat korektně.

"Začnu tak trochu představením sebe sama a cesty, jak jsem se k této problematice dostala. Jsem fyzioterapeut léčící lidi, který poměrně úspěšně dokáže léčit bolesti zad lidí a ještě tuto problematiku přednáší po mnoha zemích světa... a měla jsem koně, jenž jako by vypadl z učebnice křivosti se všemi typickými problémy." Možná o křivosti už víte hodně, ale čtěte, protože tak pěkné vyčerpávající povídání jako tohle od Zuzany Suzan opravdu hned tak nenajdete!