Úvahy o klasickém ježdění (12): Pravidelnost: 1. část

7. 2. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Sara Stafford, Shana Ritter

Počet fotografií: 1

Takt, uvolněnost, přilnutí, kmih, narovnání, shromáždění. Ano, toto je známá výcviková škála, o níž píše mnoho knih. A nikdy nelze vyčerpat vše, co se tohoto tématu může týkat.

Výcviková škála neboli výcviková pyramida začíná „taktem“ = rytmus, jinými slovy čistota rytmu každého chodu. To znamená, že krok má mít čtyři zřetelné údery kopyt a nemá to být dvoudobý poskakující rytmus. Klus má být zřetelným diagonálním dvoudobým chodem s fází vznosu. A ve cvalu je třeba slyšet tři jasné údery kopyt s fází vznosu, a ne čtyři údery cvalu s rozloženým došlapováním vedoucí diagonály (vnitřní zadní a vnější přední noha) nebo nepravidelný nohosled, který vypadá, jako by kůň vzadu cválal a vepředu klusal.

Ale Rytmus znamená více než jen počet požadovaných úderů kopyt během jednoho kroku. Stejně jako v hudbě je Rytmus nohosledu nerozlučně spjatý s Tempem, tedy počtem úderů za minutu. A navíc - Rytmus i Tempo jsou spojené s další proměnnou - s Délkou kroku. Tyto tři hlavní komponenty tvoří základní kámen chodu koně. Všechny tři se mohou měnit v určitém rozmezí; pečlivé sledování jejich pravidelnosti je úkolem jezdce.

Existuje ještě čtvrtá proměnná, která není často zařazovaná do stejné kategorie, ale z hlediska praktického ježdění tam patří. Je to Míra energie, která má úzký vztah s Kmihem. V několika dalších odstavcích se vám pokusím vysvětlit důležitost všech čtyř komponent.

Když generál von Redwitz poprvé sestavil výcvikovou pyramidu a plukovník Hans von Heydebreck z německé kavalérie sepsal na začátku 20. století instrukční manuál, jednoduchý pojem Takt byl chápán jako čistota Rytmu a pravidelnost Tempa i rovnoměrnost Délky kroků. Je to proto, že nečistoty nebo nepravidelnosti v těchto bodech jsou indikací vážných nedostatků chodů a výkonnosti koně. V podstatě jsou způsobené ztrátou rovnováhy, což vždy vede ke ztrátě Uvolněnosti/Pružnosti, což je další prvek v tréninkové pyramidě. Ztráta rovnováhy a Uvolněnosti/Pružnosti automaticky vede ke zhoršení Přilnutí, což je další položka na tomto seznamu. A pokud chybí kterákoli z těchto základních komponent, nikdy nezískáme Kmih ani Shromáždění. Jinými slovy, vznikne řetězová reakce, která se rozběhne podle toho, jak kvalitní bude proměnná obecně nazývaná Takt.

Podívejme se blíže na různé aspekty chodů koně. Krok je chod nejvíce náchylný k nepravidelnostem. Čistá čtyřdobá sekvence může být narušena dvěma způsoby. Čtyři údery se mohou buď změnit ve dva údery mimochodu nebo ve dva údery poskakování. V případě mimochodu se pohybují laterální páry končetin unisono, tj. obě levé končetiny vykračují a došlapují společně, následují obě pravé končetiny. Tato nečistota je způsobené napětím v hřbetě koně.

Někteří koně, jejichž hřbet je exteriérově slabý, vykazují od přírody predispozici k mimochodu. Pro drezurního koně to je nanejvýš nežádoucí znak, přestože některé jiné disciplíny si mimochodu cení, protože je pro jezdce pohodlný. Mimochod však může být způsobem také špatným vlivem jezdce. Pokud jezdec nadměrně vyjíždí krok a pokouší se dostat koně do rychlejšího, výraznějšího kroku, než je kůň schopen předvést, kůň padne na předek a zatne hřbet, což může vést k tomu, že začne chodit mimochodem. Jindy zese vede snaha o „shromáždění“ kroku nad rámec možností koně k napětí jeho hřbetu, především tehdy, když jezdec používá převážně otěže. Tato tenze hřbetu může opět vést k mimochodu. Pokud chcete zjistit, zda je nečistý krok následkem působení jezdce, nechejte koně kráčet na volné otěži. Někteří koně předvedou zřetelný, čistý, čtyřdobý krok, dokud se jezdec nedotkne otěží. Jakmile je však začne sbírat, kůň na to zareaguje mimochodem. Pokud se toto stane, znamená to, že jezdec používá příliš mnoho otěže, nepodporuje je dostatečně nohama a možná má i příliš těžký sed. Není problém vydedukovat, jaký „lék“ zde zvolit. Více se uvolnit a snížit požadavky - to ve většině případů nastaví znovu čistý čtyřdobý rytmus.

Diagonalizovaný poskakující chod o dvou úderech má podobné příčiny. Je také výsledkem napětí hřbetu koně, které je obecně indukováno požadavkem jezdce zkrátit rámec koně nezdravým způsobem a shromáždit ho více, než kolik dovolí jeho momentální stupeň vývoje. V obou případech znásobuje problém slabý hřbet. Tuhé kyčle a tisknoucí nohy jezdce mohou také vést k poskakování. Někteří koně jsou exteriérově tak slabí ve svém hřbetu, že pouze nesmírně taktní jezdci mohou předejít tomu, aby nešli mimochodem nebo neposkakovali, kdežto jiní koně mají tak silnou stavbu těla, že i velmi netaktní jezdec těžko naruší čistotu jejich rytmu. V případě poskakujícího koně nestráví zadní nohy dostatek času na zemi za kolmicí (v zakročení), tj. při odrážení a posunování těla dopředu. Takže se stanou nadměrně zatížené, protože stráví příliš mnoho času na zemi před kolmicí, tj. při nesení. Jakmile je nastolená rovnováha mezi posunem a nesením, poskakování zmizí. Pomůcky otěží, jejichž cílem je zvýšit shromáždění, proto tento problém ještě zhorší. Nejjistějším způsobem, jak se zbavit poskakování, je svižný pracovní klus. Když zadní nohy opět začnou sunout tělo a hřbet se začne pohupovat, je pravděpodobné, že se zlepší i krok.

Klus je chod, který je nejméně náchylný na nepravidelnostem rytmu. Vyskytnout se mohou dvě hlavní nečistoty. Může být přerušené spojení mezi oběma končetinami diagonálního páru, např. pokud se zadní noha dotkne země dřív, než diagonální přední noha. Tomu se říká „spěchající zadek“ a kůň přitom dělá typicky krátké kroky, tj. zadní nohy nedošlapují dostatečně pod těžiště. Opačný případ je „spěchající předek“, kdy přední noha je ve vzduchu stažená zpět a došlápne dřív, než diagonální zadní noha. Toto někdy vede ke „cvaknutí“ zadní podkovy o podkovu přední. Základní příčinou „cvaknutí“ je tenze ve hřbetě. Přední noha se zvedne nahoru do vzduchu, ale místo toho, aby došlápla tam, kam ukazuje kopyto, ji kůň zatáhne dolů a krok tak zkrátí. Zrychlení klesající přední nohy je způsobeno setrvačností hmoty kopyta; pak se ozve „cvaknutí“. Další nečistotou, která se může v klusu objevit, je, stejně jako v kroku, stíhání. Při tomto typu nepravidelnosti je přední noha tak přetížená, že nemůže opustit zem a uhnout tak došlapující laterální zadní noze. Kopyto zadní nohy se potom dotkne patek nebo chodidla stejnostranné přední nohy. Jinými slovy, stíhání je vždy indikací ztráty rytmu a rovnováhy.

Cval má v tomto smyslu dva hlavní problémy. Když se jezdec snaží shromáždit cval převážně otěžemi a tím zpomalí a zkrátí kroky bez udržení potřebného kmihu, vnější přední noha začne dopadat dříve než vnitřní zadní. Tak se rozloží vedoucí diagonála, která představuje druhý úder ve třídobém cvalovém rytmu. Výsledkem je nepohodlný, natřásající čtyřdobý cval. Je to vždy příznak nedostatku kmihu a rovnováhy. To stejné platí pro cval, který vypadá, jako by zadní nohy cválaly a přední klusaly.

(pokračování)

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články: