V některých okamžicích se Carina bortí v kyčlích. Jak získá ona i její hafling rovnováhu? Poradí jí tito experti: 

• Dr. Lysan Massmann – instruktorka centrovaného ježdění III. úrovně, trenérka B FN. Trénovala na místě čtyři jezdkyně.
• Christoph Ackermann – trenér, sám jezdí drezuru po Grand Prix. Byl žákem mistra jezdeckého umění Egona von Neindorffa a Gerta Schwabla von Gordon.
• Anke Recktenwald – trenérka metody Lindy Tellington-Jones a Feldenkreise. Svou metodou Re-balance dokáže s citem dovést koně zpět do rovnováhy.  
• Simone Carlson se učila u amerických trenérů, jako např. Harry Whitney. Založila vlastní trenérskou akademii a nabízí koučink s koňmi.

Nemo a Carina

U této dvojice jde o rovnováhu a uzavřenější, plynulejší přechody. Jezdkyně Carina Walther na jízdárně ukázala, v čem má problém. Při přechodech Nemo často ztrácí zadní nohy, nepodšlapuje pod tělo, někdy si lehá do otěží. „Pak dochází k tomu, že padá na předek,“ soudí Dr. Lysan Massmann. 

Horizontální rovnováha

Jak dostat Nema do horizontální rovnováhy? Jde o rozložení váhy těla na přední a zadní nohy. „Pro získání horizontální rovnováhy se musíme snažit dostat hřbetní obratle do horizontální polohy,“ říká drezurní trenér Christoph Ackermann. Když kůň stojí a nesedí na něm jezdec, páteř se od pánve do úrovně poloviny plece naklání dolů – protože zadní nohy jsou delší než přední. „Teprve korektní, vybalancovaný sed pomůže páteř koně narovnat do tzv. přirozené rovnováhy,“ říká Ackermann. To je začátek přesunu váhy na záď. S postupujícím výcvikem je možné páteř směrem k předku naopak zvedat. K tomu dochází, když kůň více ohne klouby zadních nohou a tím se zvedne v kohoutku.

Tolik teorie, ale funguje to v praxi? Carina by se měla nejprve uklidnit – a představit si svůj střed těla jako velký meloun, který se v kroku kutálí dozadu. To způsobí navenek téměř neznatelnou změnu pohybu pánve a napětí těla. Nemo na to zareaguje a vykračuje plynulým a prostornějším krokem. Pak je tu citrón. Carina si nemá představit, jak do citrónu kouše, ale jen si ho v mysli zobrazit jako střed těla. A Nemo opravdu krok zkrátí a zvýší napětí těla.

Do další úrovně oba katapultuje jiný vnitřní obraz: stehna jako napjatá lana katapultu vystřelí dopředu dělovou kouli – a Nemo provede plynulý přechod do klusu. Pořadí je následující: „melounový krok, citrónový krok, katapult, klus“. Nemo působivě reaguje: bez jakéhokoliv působení otěží klene horní linii, jde skrz týl a energicky šlape zadníma nohama pod tělo.

Hafling Nemo byl rázem jako vyměněný. Náhle působí hrdě, je plný síly, pozorný. Jezdkyně úplně září: „To byl úžasný pocit, jsem nadšená.“ Čím to je? Rovnováhou! A také melouny a citróny. 

V pracovním ruchu váhu přebírá záď.

Lysan Massmann se ptá, zda jste si něčeho v té lekci všimli, a promptně odpovídá: „Byl vpředu vyšší než vzadu.“ Velký díl na tom má katapult. Nejen, že koni pomohl, aby se více zkrátil, ale také aby šel lépe dopředu. „Přesně to měl na mysli Steinbrecht, když říkal ´jezdi koně dopředu´,“ vysvětluje Dr. Lysan Massmann. „Při podšlapování v pracovním ruchu musí kůň zadní nohy střídavě mírně ohnout a tak přebírat váhu.“

A) Zpočátku je Nemo ztuhlý a nejde skrz týl. Jeho zadní nohy by mohly lépe došlapovat pod tělo.

B) Na míči si Carina všimne, že je v lepší rovnováze, když posune holeně dozadu.

C) Zadní nohy jdou aktivně pod tělo: kůň i jezdkyně jsou v rovnováze.

Wicky a Janina

Uspěchané tempo není pro rovnováhu vhodné, jak si ukážeme u dalšího kandidáta. Janina Bros je částečnou majitelkou teplokrevné Wicky a jezdí na ní asi dvakrát týdně. V klusu je podle Massmann ještě uspěchaná. „Kůň, který pospíchá, se nemůže vyvážit, protože narušuje takt a je v útěkovém modu.“ Janina má tedy v klusu vysedávat pomaleji, aby se klisna zklidnila. Pro vyklenutí hřbetu si má jezdkyně představit, že sedí na rybářském háčku, který ji s každým vysednutím stáhne. A Lysan Massmann u vodních představ zůstává, když si má Janina při zádrži představit, že mezi stehny svírá rybářský člun. Horní část těla tak má tendenci spíš předklonit než zaklonit. „Kdo naopak natáhne nohy dopředu a šlápne na člun, vystrčí ho od sebe dopředu a v extrémním případě sám přepadne dozadu do vody.“

A) Janina sedí dobře, ale malé změny mohou klisně pomoci s rovnováhou v obratech.

B) Je dobré mít tahák – Lysan Massmann sepíše pro každou jezdkyni seznam tipů. Například Janina má nechat svá kolena usmívat se směrem dolů.

C) Pomalejší zvedání v klusu podpoří u Wicky takt a rovnováhu v klusu.

Záda jezdce za kolmicí jsou u většiny jezdců, především v drezuře, tak jako tak velký problém pro rovnováhu koně, potvrzuje také Christoph Ackermann. „Mnozí tímto způsobem tlačí koně na předek.“ Podobný názor má trenérka Simone Carlson, která pracuje podle konceptu „Im Sinne des Pferdes“ a mimo jiné poznala v USA, že „u mnoha westernových sedel jsou třmeny zavěšené příliš vpředu a to jezdce nutí do židlicového sedu“. Na to má dobrý recept Anke Recktenwald, manažerka jezdectví a péče o koně, expertka metody Lindy Tellington-Jones: „Zeptejte se sami sebe, zda byste v této pozici dokázali sami běžet.“ A zamyslete se: Mám chodidla pod sebou tak, abych si mohl kdykoliv pohodlně stoupnout? Tento tip dostala od Lysan Massmann také Janina – a zdůrazňuje nutnost opakovaně nechat klisnu Wicky uvolnit v protažení dopředu a dolů. Také v této pozici je kůň vyvážený – hrudník se zvedne a s ním i kohoutek.

Vertikální rovnováha

Dvojice však nehodlá zapracovat jen na horizontální rovnováze, ale i na té vertikální vpravo a vlevo – například klisna Wicky je v obratech na pravou ruku výrazně horší.

Lateralita neboli preference jedné strany se týká všech koní a podle Anke Recktenwald ji jezdec často ještě posiluje. Dobře ví, že „to často začíná už při učení zvedání nohou a ovlivňuje ji řada dalších faktorů“. Jestliže má kůň narušenou rovnováhu, pak zaujímá ochranné držení těla, třeba zatnutím svalů na jedné straně. Tím ovšem blokuje práci svalových protihráčů na druhé straně, například na linii oblouku. Abychom projeli obrat na pravou ruku, musí se uvolnit mezižeberní svaly na levé straně. Jen tak se mohou kontrahovat mezižeberní svaly na pravé straně. „V mé práci na re-balanci podporuji spolupráci všech částí těla, aby se tato ochranná držení mohla uvolnit,“ vysvětluje Recktenwald.

Koně často zrcadlí křivost jezdce

Problémy Wicky na pravou ruku se zlepší změnou sedu jezdkyně: Když posune vnitřní nohu víc dozadu, klisna jde lépe na vnější otěži a vnitřní otěž působí méně.

Vliv jezdce na vertikální rovnováhu je enormní: „Jestliže je kůň léta ježděn jedním jezdcem, pak mají oba stejné blokády,“ potvrzuje svá pozorování Anke Recktenwald. Právě proto by chtěla Jasmine Mirmiran, naše třetí jezdkyně, něco dělat proti své vlastní křivosti. Má lehkou skoliózu, tedy vychýlení páteře do strany. Proto je na koni křivá, v kyčlích se stáčí doleva, pravé rameno dopředu. Klisna quarter horse Baileys se tedy převažuje na levou stranu.

Baileys a Jasmin

Jasmin by chtěla něco udělat s vlastní křivostí, aby svou klisnu nezatěžovala.

A) Levitace zdarma: stoj ve třmenech pomáhá najít vybalancovaný sed.

B) Uvolněně se smát! To je zvláště pro Jasmin důležité, aby uvolnila svaly.

C) Méně napětí pomáhá odbourat stáčení těla na levou stranu.

Baileys padá po levé pleci ke středové čáře. Lysan Massmann má pro Jasmin strategii: chce, aby více uvolnila své vnější svaly, protože tak zmírní svou křivost. Jasmin je celkově ztuhlá i proto, že chce všechno dělat správně. Trenérka centrovaného ježdění tedy udělá malý ohňostroj nezvyklých pohybových vzorců, které by měly jezdkyni uvolnit: střídavě kývat pažemi jako ocelovými nebo měkkými lany, stoupnout si v sedle a natáhnout nohy, měkký pohled, vědomé kopnutí nohou dozadu – a stále střídat lehký a těžký klus. Přitom má Jasmin zesílit pohyb pánevní kosti dopředu. A je to znát: s uvolněním mizí křivost. V lehkém klusu je nakonec Jasmine rovná. U klisny je však reakce na uvolnění jezdkyně mnohem výraznější: jde dopředu o poznání živěji a zůstává lépe ve stopě. „Už nekluše, ona se vznáší,“ raduje se Lysan Massmann.

D) Jako když se vznáší: Baileys kluše mnohem živěji.

Nibras a Isabel

Arabský valach chodí pravidelně vytrvalostní jízdy a dvakrát týdně má drezurní trénink.

A) Tady je už uvolněný: Nibras musí najít i svou vnitřní rovnováhu.

B) Malou pomůckou proti zakořeněnému vzorci chování: Trojúhelník Isabel zabrání, aby zvedala jednu ruku, což by ji i koně vyvádělo z rovnováhy.

C) Zpočátku se Nibras propadá ve hřbetu.

D) V protažení lépe najde svou horizontální rovnováhu. 

Psychická rovnováha

Letět nad zemí mnoho kilometrů umí také arab Nibras. 15letý valach je vytrvalec na plný úvazek, dvakrát týdně s ním jeho majitelka Isabel Hegenbarth pracuje drezurně. Nibras je velmi citlivý na jakýkoliv tlak nebo nátlak, před časem s ní v terénu utekl. To pominulo, ale stejně jako u mnoha arabských koní není pro něj snadné se uvolnit. Isabell s ním hodně pracovala školou légereté a při pomůckách otěží měla dost vysokou ruku – ale je stejného názoru jako Lysan Massmann a použije tento způsob jen v případě, že kůň nereagoval na předchozí signál. Jenže pohybový vzorec už má kůň zafixovaný. „Vysoká ruka v podstatě koně blokuje, což způsobuje jeho chování,“ vysvětluje Dr. Massmann. Vzhledem k tomu, že Nibras má tendenci nosit hlavu vysoko – v útěkovém modu, musí Isabell najít cestu k fyzickému a mentálnímu uvolnění, protože – jen uvolněný kůň může jít v rovnováze, jinak je to anatomicky nereálné.

Když je kůň „mimo“, nevnímá své tělo

Prvním krokem je cvičení poddání se tlaku udidla, když stojí. Isabell má působit rukou, jako když měkce mačká imaginární mycí houbu, dokud se Nibras lehce nepoddá v týle a nenaznačí tendenci k protažení dolů. „Poděkujete mu okamžitým, úplným povolením otěže,“ radí Mannsmann. Nibras se tak naučí pohybový vzorec, který mu umožní uvolnit svalové napětí a vyvede ho z útěkového modu. „Jestliže si tak koně sami uvolní krk a mají čas na vnímání změny, tak zjistí, že mohou přemýšlet a dýchat lépe než se zaťatými svaly,“ vysvětluje Anke Recktenwald. „Proto pak zvolí spíše promyšlené řešení odpovídající situaci než instinktivní reakci.“ Trenérka Simone Carlson také zastává názor, že bez psychické rovnováhy nejde nic. Často pracuje s problematickými koňmi, kteří jsou zmatení a rozrušení, takže sami sebe už vůbec nevnímají. „Myšlenkami jsou natolik mimo své tělo, například uvnitř stáda, že není možné, aby se zabývali rovnováhou a vnímáním svého těla.“ Teprve když je duchem přítomný, dokáže uvolnit svaly napjaté jako luk.    

Psychická rovnováha uvolňuje

U Nibrase sice nejde o nějaké velké drama, nicméně se stále propadá ve hřbetu a napíná spodní krční svaly. „Má vyšší svalový tonus, což je pro arabské koně typické a často souvisí s jejich velkou senzibilitou,“ říká Massmann. Isabell by ho měla nechat cválat prostorně, delšími cvalovými skoky, vnitřní sedací kostí valíme meloun dozadu – tak doskakuje ryzák dál dopředu a může se uvolnit i v hlavě. Sama Isabell se také potřebuje zbavit napětí. Když jde rameny trochu dopředu, Nibras se lépe natáhne dolů. Tím, že má krk hlouběji, lépe došlapuje zadníma pod tělo, ohýbá se v kloubech a cválá víc do kopce – kruh horizontální rovnováhy se uzavírá. V rovnováze však není jen jeden aspekt. V další části se budeme věnovat tomu, jak lze sedem jezdce zlepšit všechny tři typy rovnováhy.

Mozek spočítá, jak nespadnout

Marc Nölke je diplomovaný trenér, systémový-integrativní kouč a jeho specializací je neuroatletika. Zabývá se tím, jak mozek ovlivňuje sportovní výkonnost. V jeho programu „Neuro-jezdec“ se účastníci naučí, jak se dají v jezdecké praxi využít poznatky z neurologie.

CAVALLO: Co se vlastně děje v mozku, abychom dokázali udržet rovnováhu?

Marc Nölke: Pro správný pohyb v těžišti jsou v mozku aktivní tři systémy. Proprioceptivní systém získává informace o tom, v jakém vzájemném vztahu se nacházejí naše končetiny, vizuelní systém o tom, jak se v prostředí pohybujeme, třeba co je u nás vertikální a co horizontální. Vestibulární systém měří, jak rychle a kam zrychlujeme, co je nahoře a co je dole. Všechny tři systémy musí předávat kvalitní signály.

A co mozek s těmito údaji dělá?

Mozek z údajů ve vestibulárních jádrech mozkového kmene spočítá ve správném čase, jak se musíme pohybovat, abychom nespadli. Podle situace jsou přijaté signály a z nich vyplývající reakce mozku zcela rozdílné. Když stojíme, je signál téměř neměnný. Při jízdě na koni dostává mozek velmi mnoho signálů o pohybu nahoru, dolů, dopředu a do stran. Odpovídajícím způsobem pak aktivuje extenzorní svaly.

Jak se dá rovnovážný systém trénovat?

Vestibulární systém, kterým všechny signály procházejí, se dá trénovat třeba pomocí určitých pohybů očí se zrychlením hlavy. Cvičení sestavuji individuálně.

Funguje rovnováha u koně stejně jako u člověka?

Rovnovážný systém v mozku je u zvířat i u lidí v principu stejný. Při ježdění přijímá kůň signály o pohybu jezdce. Když nesedí v rovnováze, pak jsou jeho pohyby pro koně nepředvídatelné. Všechny živé organismy fungují na principu predikce, jinými slovy předpovědi blízké budoucnosti na základě databáze údajů v mozku. Čím lépe je pohyb jezdce předvídatelný, tím je kůň více uvolněný a může lépe nakládat se svou energií.

Jak být v rovnováze

K získání rovnováhy s vaším koněm pomohou cvičení a vnitřní obraz. Z koučinku u nás jsme dali dohromady ty nejlepší tipy:

Uzavřít kyčle

Abychom koně při zádrži nevyvedli z rovnováhy, k tomu nám pomůže neutrální pozice pánve. Mnoho jezdců přitom spíš naklopí pánev a zakloní trup.

A) Neutrální pozice pánve pomůže zůstat při zádrži v rovnováze

Tip od Lysan Massmann: „Představte si, že chcete ve stojaté vodě pod sebou udržet člun. Když na něj šlápnete a přitom se zakloníte (B), pak ho nezabrzdíte, ale vystrčíte ho dopředu – a vy spadnete do vody. Když si naopak pevně nad něj stoupnete a zafixujete ho pod svými kyčlemi, zůstane stát.“ Proto na koni mějte tendenci rolovat pánví spíše dopředu, aby vaše sedací kosti ukazovaly přímo dolů, a „uzavřete“ kyčle. Přitom vydechněte a myslete na filtr, který je v kávovaru stlačován směrem dolů.

B) Když se zakloníte, vystrčíte člun před sebe a spadnete pozadu „do vody“.

Katapult

Neuvěřitelně silnou pomůckou, která koně více uzavře a dostane ho do horizontální rovnováhy, je katapult. Představte si, že vaše stehna jsou jako lana středověkého katapultu, která zatáhnou dozadu střed vašeho těla, který si představte jako dělovou kouli. Odtamtud jej můžete použít, abyste koně například katapultovali do klusu – plynulým přechodem s podsazenou zádí.

Poděkujte mu

Pro lepší mentální rovnováhu koně mu znovu a znovu děkujte tím, že ho necháte protáhnout. Přitom jděte rameny níž a povolte otěž. Tím snížíte vlastní napětí v těle a uvolnění se přenese i na koně.

Poděkujte svému koni. 

Melounový a citrónový krok

Když v různém ruchu jako shromážděný nebo střední krok na koně působíte rukou, často ho to vyvede z rovnováhy. „Padne na předek a ztrácí uvolněnost,“ říká Dr. Lysan Massmann. Dá se to dělat jinak, když se však zaměříte na váš střed těla. Nejprve můžete na zemi při chůzi pozpátku nechat svou pánev rolovat a představovat si, že střed těla je jako koule nebo míč, který přitom klesá. Také na koni můžete nechat svůj střed těla, aby se valil dozadu a přitom si ho představujte jednou jako velký vodní meloun a pak zase jako malý citrón. Tím se pánev sama od sebe začne pohybovat jinak a kůň na rozdílný pohyb pánve a napětí těla zareaguje odpovídajícím způsobem.   

Melounový a citrónový krok

Otevřít kolena

Jestliže se kolena tisknou k sedlu, pak jezdec nesedí a vypadává z rovnováhy. Co pomůže? Představte si na čéškách kolen smajlíky, v rytmu pohybu je otáčejte, aby se dívaly dolů, a nechte je houpat. Tak dostanete nohy lépe pod těžiště. V obratech zase pomůže, když vnitřní koleno otevřete, takže se dívá dolů a více se směje – také právě u křivých koní.

Kolena se dívají k zemi a smějí se.

Malý kruh s překračováním

Jestliže kůň zatne hřbet, vypadne z rovnováhy. Ustupování na holeň a překračování ho uvolní v kyčlích a působí proti zatnutí hřbetu. Dr. Lysan Massmann má tip: „Jezděte na malém kruhu a nechte koně překračovat zadníma nohama – podobně jako při obratu kolem předku, jen tentokrát v pohybu.“ Přitom se stočte tělem jako v mlýnku na pepř směrem dovnitř a otevřete vnitřní koleno.

Překračování na malém kruhu uvolní koně v kyčlích.

Houpací židle

Když hledáte pozici, ve které budete opravdu v těžišti, pak pomůže najít a vycítit okraje, mezi nimiž hledáte prostředek. Naklánějte se proto jako na houpací židli dopředu a dozadu a tento pohyb postupně zmenšujte tak dlouho, dokud nesedíte v rovnováze. Jako další varianty pro nalezení správné pozice můžete zkusit střídat kulatá záda (A) a prohnutý kříž (B) – na koni nebo na míči.

Prohnutí v kříži

Kulatá záda

Měkký pohled

Napětí v těle jezdce vede často ke ztuhnutí některých částí těla a jezdec je pak křivý. Pro větší uvolnění svalů pomůže měkký pohled. Ten získáte tak, že se nejprve vědomě díváte upřeným pohledem šelmy. Pak necháte tento pohled rozostřit. Vnímejte krajinu kolem vás a nechte vaše zorné pole, aby se co nejvíce zvětšilo.

Měkký pohled

Mačkání mycí houby

Jestliže má kůň sklon k silným dolním krčním svalům a prohnutému hřbetu, pak je cestou k lepší rovnováze, když se naučí poddat se tlaku. Trénujte nejprve v zastavení.

Působení otěží – mačkání houby, než se kůň poddá

Mačkejte měkce imaginární houbu na té straně, kde se kůň má poddat, ale mírně ho přistavte v týle. Když se poddá a projeví tendenci natáhnout se dopředu a dolů, okamžitě a zcela povolte otěže. „Nevadí, když se zpočátku kůň natáhne trhavě – nechte ho. Směr je správný,“ říká Dr. Massmann.

Tento článek obsahuje originální materiály z německého časopisu CAVALLO vydávaného společností Motor Presse Stuttgart GmbH & Co.KG.