Vademecum začínajícího koňaře 21. - Mladý kůň a začátečník

5. 1. 2005 Katka Lipinská Autor fotek: Kateřina Lipinská

Než budu pokračovat ve výcviku krok za krokem, ráda bych učinila odbočku na toto téma. Na téma soužití mladého koně a méně zkušeného jezdce již bylo napsáno hodně a co koňák, to názor. Ráda bych tady vyjádřila svůj i když se jistě najdou mnozí, kteří souhlasit nebudou. Pokud ale máme mluvit o nezkušeném jezdci, bylo by nejprve dobré si ujasnit, kdo je jezdec zkušený. Dají se zkušenosti měřit na roky? Nebo na počet odježděných koní, zaplacených lekcí, pádů? Složením ZZVJ nebo absolvováním závodů? Jistě každý bude souhlasit, že člověk, který na koni nikdy neseděl, by si mladé zvíře pořizovat neměl. Kde je ale ta hranice, kdy si ho už může pořídit a co číhá na toho, kdo si ho pořídí dřív?

Domnívám se, že k tomu, aby člověk byl schopen všestranně připravit mladého koně, by měl splňovat určité požadavky. Asi neobsáhnu všechno, ale zkusím vyjmenovat to nejdůležitější:

1. Umět jezdit. Což v první řadě znamená koně nerušit a nevadit mu. Dále musí být schopen se s ním dorozumět, tedy ovládat alespoň základní systém pomůcek a tušit, kdy je časovat. Kromě toho by měl být jezdec schopen se na koni udržet i při nějakém nepředvídatelném pohybu, leknutí nebo vyhození.

2. Znát postup výcviku. Pokud chci připravovat mladého koně, musím přesně vědět, jak jdou jednotlivé kroky za sebou a nechtít po něm věci, kterých ještě není schopen. Tedy vědět co chci a jak k tomu dojít. Patří sem i takový „detail“, že kůň musí být nejprve uvolněný, prostupný a laterálně ohebný, než po něm začnu chtít hlavu na kolmici.

3. Mít zažité vzorce správného reagování ve standardních i méně standardních situacích aneb zkušenosti. Je potřeba, aby člověk přesně věděl, jak se v dané situaci zachovat, kdy podpořit, kdy okřiknout nebo dokonce potrestat Jeho chování musí být stálé a pro koně pochopitelné. Zpravidla je také nutné reagovat přiměřeně rychle. Jen tak je možné vychovat zvíře, které se bude v přítomnosti člověka chovat sebejistě ale ne bázlivě ani „drze“. Toto je i základ respektu.

4. Být si jistý. Kůň ve svém člověku potřebuje i oporu v krizových situacích a pocit jistoty. Každý víme, jak reaguje kůň, když jezdec znejistí... pokud tyto situace nastávají opakovaně a často, je to nejjistější cesta ke koni buďto neurotickému nebo dominantnímu.

To nejsnazší je znát postup výcviku, vědět, co kdy koně učit a jak přitom postupovat. Nejjednodušší je to proto, že k tomu nám postačí dobrá jezdecká učebnice (Dobeš, Paalman) a pár večerů sebevzdělávání. Je velká škoda, že spousta lidí se domnívá, že má zkušenosti, které tyto knihy nahradí a ne vždy se jedná o zkušenosti opravdu kvalitní.

Na druhé místo v obtížnosti bych zařadila umění jezdit v tom smyslu, jak jsem ho popsala výše. Při troše talentu a dobré a pravidelné výuce se to dá zvládnout za rok či dva.

Kámen úrazu jsou dva spodní body. Ty jsou totiž založené jednak na osobnosti jezdce a jednak na jeho zkušenosti. Jsou lidé, kteří mají přirozený cit pro zvířata a jsou schopni velmi vhodně reagovat prakticky bez zkušeností, ale jsou i lidé, kterým ani dlouholeté zkušenosti nepomohou. Obojí jsou samozřejmě extrémy, většina lidí se pohybuje na škále mezi nimi. Nelze ale proto určit čas, kdy už si člověk může pořídit mladého koně ani zaručit, že po určitém počtu let sbírání zkušeností mladého koně dobře připraví. Pokud ale někdo o mladém koni uvažuje, měl by předtím kromě jezdeckého výcviku absolvovat „povinný kurz“, jak se s mladými koňmi zachází. V praxi to znamená najít člověka, jehož přístup a výsledky se mi líbí, nějaký čas u něho pobývat, dívat se a zkoušet a na závěr požádat o názor. Dnes relativně schůdnou cestu nabízejí stoupenci PNH, kteří mají vypracovaný systém i pro lidi, kteří se necítí dostatečně zkušení nebo citliví. Nemyslím si, že je to způsob jediný nebo nejlepší, ale jistě je vhodnější než zkusit si pořídit koně.

Vše co jsem psala výše se týká výcviku mladých koní obecně, základního výcviku a hobby koní, ve sportu je situace jiná. Jestliže si skoro začátečník pořídí mladého hobby koně, má jakous takous šanci, že oboustrannými kompromisy dojdou k přátelskému a vyrovnanému vztahu a vytvoří si systém ježdění a dorozumívání, který oběma vyhovuje. Pokud chci ale koně na sport, pak je situace úplně jiná. Je velmi těžké učit zvíře něco, co sám dobře neovládám. Těžko se učí třeba obrat kolem zádi, když neznám ten pocit, jak to má vypadat. Problémem je už rozpoznání perfektního ohnutí koně na kruhu. Při skákání je situace podobná, začátečník se zpravidla nevyhne tomu, aby koni více či méně nevadil a může v mladém koni snadno vzbudit nechuť. A chyba při stavění řady způsobená nezkušeností může koně snadno odradit. Kromě toho, pokud člověk pomýšlí na sportovní kariéru, je víc než vhodné, aby trénoval na různých typech koní, což při vlastnění svého koně bývá obtížnější.

Nechci aby to vyznělo, že tato kombinace je nemožná, protože tak to není. Talentovaný jezdec a talentovaný kůň mohou být schopni překonat handicap nezkušenosti a být dobří zejména pokud mají k dispozici zkušeného trenéra, ale je nesrovnatelně výhodnější, pokud sbírají zkušenosti každý zvlášť, tedy jezdec na hotových koních a kůň pod schopným zkušeným člověkem.

Příště: Cíl a postup výcviku

Nejen toto téma s Vámi ráda proberu v diskuzi pod článkem.
Jsem připravena reagovat na vaše konkrétní dotazy, připomínky, náměty či problémy. Další vývoj "seriálu" tedy závisí do značné míry i na vás.
Katka Lipinská
katka@moje.cz

Příbuzné články: