Úvahy o klasickém ježdění (13): Pravidelnost: 2. část

14. 2. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Sara Stafford

Takt, uvolněnost, přilnutí, kmih, narovnání, shromáždění. Je nanejvýš důležité dávat velký pozor na pravidelnost těchto základních parametrů během celého ježdění, při projíždění všech figur i cviků, aby se vyvíjela čistota chodů do nejvyššího stupně perfektnosti a aby se vyvíjela síla koně a pružnost v plné možné míře výcvikového procesu.

Tempo

Koně často mění tempo chodu tím, že v určitých chvílích zrychlují nebo zpomalují. Tím se chtějí vyhnout maximálnímu možnému ohnutí kloubů zadních nohou nebo posunu. Existuje několik typických situací, kdy k těmto nežádoucím změnám tempa dochází nejčastěji:

1. Zpomalení při dosažení krátké stěny. A opět zrychlení na začátku dlouhé stěny.
2. Zrychlení jako odpověď na pobízející pomůcky.
3. Zrychlení kroku nebo klusu těsně před přechodem do vyššího chodu.
4. Zpomalení cvalu nebo klusu těsně před přechodem do nižšího chodu.
5. Zrychlení při změně směru.
6. Zrychlení při prodloužení.
7. Zpomalení, když při shromažďování ze středního nebo prodlouženého klusu či cvalu.
8. Zpomalení při přechodu z ježdění na jedné stopě k práci na dvou stopách.
9. Zrychlení, když se po laterální práci vrací zpět na jednu stopu.
10. Zrychlení nebo zpomalení při přechodu z rovné linie na malý kruh a naopak.

V každém případě má nevyžádaná změna tempa původ ve ztrátě rovnováhy a nedostatku prostupnosti. Když se zadní nohy koně stále posouvají, ale z nějakého důvodu se přestanou ohýbat a nést, záď se zvedne a kůň zrychlí své tempo, aby znovu získal rovnováhu. V opačném případě, když zadní nohy stále nesou, ale přestanou posouvat, kůň prohne hřbet a sám od sebe zpomalí. Tato ztráta rovnováhy může být vyvolaná různými faktory, jako je změna směru, ohnutí, úhlu, který svírá tělo koně se stopou, po níž se pohybuje (práce na jedné stopě a dvou stopách a zpět), délky kroku nebo chodu. Všechny tyto změny vyžadují určitý posun rovnováhy, takže koně mohou z rovnováhy vypadnout. Dále, když má kůň napětí ve hřbetě a nedovolí, aby jezdcovy pomůcky prošly skrz, bude mít tendenci zareagovat na pobízející pomůcky zrychlením. Stejným způsobem se také "zaseknou" poloviční zádrže a kůň zpomalí, a přitom zůstane za pomůckami, protože nebude mít podsazené zadní nohy. Někteří koně například zpomalí cval, když se po nich žádá přechod do kroku nebo klusu. Zdá se, že se snaží přechodu vyhnout, protože jsou za pomůckami a stále pomalejší cval jim pomůže, aby se vyhnuli podsazení zádě.

Délka kroku

Někteří koně mění sami od sebe délku kroku, když ztrácejí rovnováhu. Existují zde dva základní rozdíly. Někdy zadní nohy udělají rychlý, krátký krok, jejich klouby se tedy nemohou dostatečně ohnout, protože nestráví dostatek času na zemi před pozicí, kdy jsou kolmo pod tělem. Přirozenou reakcí koně je zvednout záď a posunout se již došlápnutou zadní nohou; takže druhá zadní noha, která je právě ve vzduchu, udělá delší krok. Protože kůň ztratil rovnováhu, musí zrychlit svůj krok, aby byl schopen se zadníma nohama podepřít a aby neupadl. To je obvykle spojené s prohnutím hřbetu, protože zadní nohy došlapují příliš daleko za těžištěm, takže pánev rotuje dozadu a nahoru, místo aby se podsadila.

Jindy zase může kůň udělat krok příliš dlouhý, takže zadní noha "uvízne" pod tělem. Není pak dostatečně silná, aby myhla sunout tělo dopředu. Jinými slovy není tak silný její pákový efekt, takže nemůže vyvinout dostatečně silný posun a tělo ji "přemůže". Někteří koně pak zkrátí kroky a možná se úplně zastaví. Často natáhnou a sníží hlavu a krk, snaží se posunout dozadu, aby zadní nohy "osvobodili". Důvodem je většinou nedostatečně silný hřbet a zád koně, zatímco první uvedený případ je typickým následkem nedostatku pružnosti a obratnosti.

Ve spojitosti s délkou kroku se může objevit jeden klam. Jsou koně, jejichž nohy pohybují na první pohled nádherně, především při prodloužení, ale přitom se zdá, že se kůň vůbec nehýbe dopředu. Tito koně mají ztuhlý hřbet, říká se jim „leg movers“ (= ti, kteří chodí nohami), což je opakem „back movers“ (= ti, kteří chodí hřbetem). Jejich končetiny mohou mlátit do země, ale protože jejich hřbet nepropustí energii, není zde žádný skutečný posun ani nesení. Následkem toho se kůň vůbec nepohybuje prostorně. Jeho kroky je příliš krátké pro stupeň prodloužení, kterého chtěl jezdec dosáhnout.

Míra energie

Kmih je samostatný prvek v tréninkové pyramidě. Ale jeho „surovina“, energie nebo úsilí, které kůň vloží do práce, hraje roli také na této základní úrovni. Většinu mladších koní a koní při nápravě je třeba opakovaně upozorňovat, aby v úsilí nepolevovali. Pokud se nechají své vůli, budou po několika energických krocích postupně vadnout. To znamená, že síla, s níž jejich zadní nohy posouvají tělo, se snižuje, chod ztrácí svůj výraz a stává se mdlým. Výsledkem je to, že hřbet přestane pružit a prohne se. Pro pozorovatele to bude vypadat, jako by kůň používal pro pohyb pouze dolní části zadních nohou, od hlezna dolů, zatímco horní klouby, které jsou obklopené silnými svaly, zůstanou do práce relativně nezapojené. Z klusu se např. stane jog nebo tahání nohou po zemi a ztratí svoji gymnastickou hodnotu. Kůň si nevytvoří svalovinu zádě, hřbetu a horní linie.

Míra energie je v mysli koně spojená s tempem a délkou kroku. Například většina nepřiježděných koní si myslí, že pobízející pomůcka znamená “zrychlit“, takže zvýší tempo, jakmile je jezdec pobídne. Je úkolem jezdce, aby koni „vysvětlil“, že pobízející pomůcka znamená „vlož do své práce více úsilí, ale udrž si své tempo“. Důvod, proč od sebe oddělovat tempo a míru energie, tedy kmih, je ten, že kůň, který zrychlí, se může vyhnout používání celých zadních nohou a, ve skutečnosti, celého těla. V rychlejším tempu přestanou svaly pracovat efektivně. Aby se zlepšila účinnost, s níž kůň používá své tělo, musí udržet stejné tempo, zatímco se zvýší míra energie, kterou do pohybu vloží.

Naopak mnoho koní zpomaluje a snižuje svůj kmih, když jsou požádáni o zpomalení, což vede opět k nedostatečnému využívání jejich svalů. Systematickým výcvikem se kůň učí přizpůsobit tempo, délku kroku a míru energie nezávisle na sobě, a popřípadě dosáhnout každého z těchto parametrů nezávisle na sobě. Tento bod je nesmírně důležitý. Pokud se kůň nenaučí tyto základy, nikdy se gymnasticky nerozvine a nikdy nelze říct, že je skutečně drezurně vycvičený.

Pravidelnost parametrů rytmus, délka kroku a míra energie lze nejdříve procvičovat jednoduchými jízdárenskými figurami na jedné stopě, včetně změn směru a ohnutí a přechodů mezi chody. Pokud kůň tyto změny zvládne, přidáme další jízdárenské figury: menší až malé kruhy, ostřejší obraty a pohyby na dvou stopách. Laterální pohyby často vedou k tomu, že kůň ztratí kmih a zpomalí své tempo; aby byly provedené korektně, vyžadují od koně více síly.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články:

Podobné články
První krok jsme učinili. Právě nováčci v přepravě potřebují při první jízdě klid a jistotu.

Ježdění v přívěsu se dá naučit. Alfou – omegou je trénování s citem a rutina. Redaktorka časopisu Cavallo se zeptala třech odborníků, zda je…

Roluje se váš kůň za kolmici, nebo naopak natahuje krk jako žirafa? Se správným obnoskem se vám může podařit vyřešit hned několik nešvarů.