Otázka: Slýchávám hodně o „francouzské klasické drezúře“, kde se pomůcky sedem a holeněmi používají jen málo nebo vůbec ne. Protože jsem se učil spíš „německými“ metodami, připadá mi to trochu divné. Můžete vysvětlit rozdíl mezi francouzskou a německou klasickou drezúrou? Je to skutečně rozdíl fyzický nebo spíš filozofický?

Otázka: Zajímalo by mě, proč říkáte, že není korektní následovat pohyb hlavy koně v kroku a cvalu „veslujícím“ pohybem rukou. Pokud jsou ruce v těchto chodech příliš nehybné, kůň bude pravděpodobněji kývat hlavou do stran. Souhlasím s tím, že pohyb koňské hlavy není potřeba následovat rukama příliš viditelně, ale vypadá to, jako byste říkal, že se rukama nemá následovat vůbec. Samozřejmě, pokud pohyb hlavy koně následujete rukama, ale ne sedem, nebude to fungovat, takže sed musí být „následující“ také. Možná jsem špatně pochopil vaše slova, mohl byste to, prosím, vysvětlit. Děkuji.

Otázka: Pracuji s klisnou holandského teplokrevníka (téměř 5-letá) a právě jsme začaly na stupni M-1 (žijeme v Holandsku). Její shromáždění a sebenesení se stále zlepšuje a já jsem s ní velmi spokojená. Našim největším problémem byl kmih, ale častými přechody, a to mezi chody i v rámci jednoho chodu, se stala mnohem poslušnější a příjemnější. Abych ji v klusu shromáždila, musím jezdit mnoho přechodů mezi jednotlivými ruchy klusu a zlepšuje se to s každým přechodem. Nedokážu ji však přimět, aby provedla přechod z kroku do shromážděného klusu - shromažďuje se pouze při přechodech V RÁMCI jednoho chodu, ne při přechodu z kroku do klusu. Pokud ji z kroku pobídnu do shromážděného klusu, nejdříve se trochu zvedne na zadní a potom začne klusat shromážděně (z čehož pak mohu přejít do jakéhokoli jiného chodu, je to skutečně dobrý shromážděný klus, ale než do něj vstoupí, jde na zadní).

Otázka: Jak to mám udělat, aby kůň šel více v kmihu, bez zrychlení tempa, když mu dám pobídku holení? Asi nemám příliš efektivní poloviční zádrže, protože ty by mohly vyřešit problém aktivování jeho zádě a ohýbání hlezen a kolen. Jak silnou pomůcku otěží mám použít, abych přiměla koně došlapovat zadníma nohama do svých rukou? Jak vytvořit kmih? Myslím si, že jsem často ve svých rukách příliš měkká a nechám uniknout veškerou energii, kterou vytvořím. Nezkracuji otěže příliš, že by můj kůň nemohl vyklenout hřbet, ale pokud je aspoň trochu nezkrátím, cítím, že táhne zadek za sebou. Prosím, můžete mi poradit?

Otázka: Není snad jedním ze základních konceptů klasické teorie i to, že ke koni se vždy přistupuje s pokorou a respektem? Copak právě toto není zásada číslo jedna pro skutečné zastánce této teorie? Já osobně vnímám neustálé upevňování alfa pozice jako naprostý opak přístupu, kdy člověk s koněm jedná s pokorou a respektem. Podle mě je úspěšným jezdcem ten, kdo si se svým koněm vybuduje partnerství založené na důvěře - raději ho bude mít jako přítele než otroka. Zajímalo by mě, jak se různí lidé, kteří jsou zkušenější v této disciplíně, dívají na to, co já považuji za základ klasické drezúry - pokoru a respekt, s nimiž se díváte na svého partnera - koně. Já osobně cítím, že arogance je největší chybou dobrého horsemanshipu - je to však něco, s čím asi skoro každý čas od času zápasil.

Chceme-li se stát dobrým jezdcem, musíme mít teoretické znalosti, praktické zkušenosti, ale musíme být také schopni přemýšlet, analyzovat a spojovat znalosti se zkušenostmi.

Filozofie klasického přístupu ke koni, výcviku a ježdění je více, než pouhé předvádění cviků vysoké školy jezdecké na barokních koních. Existují tři hlavní oblasti, v nichž lze definovat klasickou práci s koněm: psychologická, fyzická a historická/kulturní.

Rovnováha je jedním z nejzajímavějších bodů ježdění, protože je významná v různých oblastech. Většinu lidí, když uslyší slovo „rovnováha“, napadne jako první poloha těžiště vzhledem k základně. Ale to je pouze jeden aspekt. Je více oblastí, v nichž hraje rovnováha velkou roli. Existuje totiž rovnováha mezi silami, např. mezi posunem a nesením, mezi svaly natahovači a ohýbači. Existuje také rovnováha mezi dvěma opačnými extrémy, jako je pevnost a pružnost, shromáždění a prodloužení, energičnost a uvolnění, napřímení a ohnutí týlu, ohýbání koně a ježdění na rovných liniích, strohost a vlídnost, ambice a trpělivost, příliš mnoho a příliš málo, atd. Pokud se podíváme blíž, zjistíme, že koncept rovnováhy v širším smyslu prostupuje všemi oblastmi práce s koněm.

Už před mnoha staletími připomínali staří mistři jezdectví ve svých dílech, že výcvik koně musí následovat Přírodu - tedy Tao - a nikdy nesmí jít proti ní. Klasický výcvik koně, klasické ježdění či klasická drezúra se tímto pravidlem řídí.

Už před mnoha staletími připomínali staří mistři jezdectví ve svých dílech, že výcvik koně musí následovat Přírodu - tedy Tao - a nikdy nesmí jít proti ní. Klasický výcvik koně, klasické ježdění či klasická drezúra se tímto pravidlem řídí.

Z obecného teoretického hlediska je cílem poloviční zádrže zlepšit ohnutí kyčle a hlezna odpovídající zadní nohy. Dojde tedy ke zlepšení podsazení zádě.

„Také pořadí, v jakém se udílejí pomůcky, hraje roli při shromažďování. První jsou holeně, které požádají zadní nohy koně, aby došláply pod tělo. Druhý je sed, ten ohýbá zadní nohy a řídí tělo koně směrem k rukám. Nakonec přicházejí omezující a ohýbající pomůcky otěžemi. Finálním produktem musí být pružný kůň, nezatížené ruce a jezdec, který následuje pohyb těžiště koně elastickým sedem a aktivníma nohama; ty hlídají impulzy a shromáždění. Kůň má díky impulzům ze hřbetu došlapovat pod sed jezdce, a musí absorbovat hmotnost jezdce svýma zadníma nohama. Sám přitom zahájí podsazování zádě i tvorbu dopředných impulzů.“ G. v. Dreyhausen (1961, 65).