Úvahy o klasickém ježdění (16): Kruh pomůcek

7. 3. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Sara Stafford, Shana Ritter

Počet fotografií: 1

„Také pořadí, v jakém se udílejí pomůcky, hraje roli při shromažďování. První jsou holeně, které požádají zadní nohy koně, aby došláply pod tělo. Druhý je sed, ten ohýbá zadní nohy a řídí tělo koně směrem k rukám. Nakonec přicházejí omezující a ohýbající pomůcky otěžemi. Finálním produktem musí být pružný kůň, nezatížené ruce a jezdec, který následuje pohyb těžiště koně elastickým sedem a aktivníma nohama; ty hlídají impulzy a shromáždění. Kůň má díky impulzům ze hřbetu došlapovat pod sed jezdce, a musí absorbovat hmotnost jezdce svýma zadníma nohama. Sám přitom zahájí podsazování zádě i tvorbu dopředných impulzů.“ G. v. Dreyhausen (1961, 65).

Kruh pomůcek je jedním z hlavních konceptů, který se jezdci musí naučit. Existuje několik možností, jak jim ho vysvětlit. Důvodem, proč je kruh pomůcek tak důležitý, je to, že popisuje spojitost a vzájemnou souvislost pomůcek jezdce. Lze ho přirovnat k syntaxi v jazyku, která diktuje pořadí slov ve větě a tím spojuje a propůjčuje smysl jinak izolovaným slovům. To je to, díky čemu je orchestr pomůcek jezdce něčím víc než je pouhý součet všech jeho nástrojů.

Podle mě má kruh pomůcek vždy začít pobízející pomůckou holení, ať už je sebemenší, protože právě úkolem holeně je dostat zadní nohy koně blíže k těžišti a hlídat, aby tam zůstaly. Lze taky říct, že holeň přivede zadní nohy koně do oblasti působení sedu jezdce. Pokud je kůň táhne za sebou a jeho hřbet je následkem toho prohnutý, sed na ně doslova nedosáhne. Jakákoli snaha o pomůcku sedem u prohnutého koně pouze způsobí, že jeho hřbet poklesne a bude ještě více zraňován, a pomůcky holeněmi pak skutečně budou působit tak, že budou bránit zadním nohám koně došlápnout pod pomůcku sedem. Holeň může vykonávat svoji práci pouze tehdy, když je v měkkém kontaktu s bokem koně - a to je věc, kterou nesplňuje 90 % všech jezdců, ještě dříve, než se vůbec o nějakou pomůcku holení pokusí. Zde je důvod: Holeň, která poletuje ve vzduchu jako „noha mrtvoly“, jak by řekl Egon von Neindorff, nemůže nic cítit, protože je od koně příliš vzdálená. Jakákoli pomůcka poletující nohy přijde vždy pozdě, protože jí to bude trvat, než překlene vzdálenost mezi nohou jezdce a bokem koně.

Protože taková pomůcka přijde „odnikud“, koně překvapí a pravděpodobně ho i rozzlobí, především pokud se jedná o koně od přírody vznětlivějšího a nervóznějšího. Na druhé straně nohy, které koně svírají, nemohou vnímat menší nebo větší změny v napětí jeho svalů. Většina jezdců na jakémkoli stupni výcviku jezdí s lýtky buď úplně od koně nebo se koně nohama pevně drží, jako by z něho chtěli vymáčknout duši. Protože jejich koně následkem toho nejsou na holeni, jsou rozpadlí a mají prohnutý hřbet, nemohou být ani na pomůcce sedem; a kůň, který není na „holeni“ a „na sedu“, nikdy ani nebude na udidle.

Jakmile zadní nohy koně vniknou do sféry působení sedu, tj. když jezdec ucítí každou zadní nohu pod svojí sedací kostí, sed začne řídit impulzy energie, které zadní nohy posílají dopředu po páteři. Bude diktovat rytmus, tempo, délku kroku a směr pohybu koně. Proto se sedu někdy říká dirigent orchestru pomůcek. Sed umí také zvýšit aktivitu posunu nebo nesení každé zadní nohy. To však bude fungovat pouze tehdy, když bude pánev jezdce umístěná v nejhlubším místě sedla, kolmo dolů a rovně ve své „neutrální“ pozici, takže se může rovnoměrně naklánět a rotovat v jakémkoli směru, který je potřebný pro udělení pomůcky. Svaly, které kontrolují sed a jeho pomůcky, se nacházejí okolo pasu jezdce. Sed je ukotven zavěšenýma, nataženýma nohama. Není to ani tak tlak stehen a kolen, ale natažení jeho nohou dolů a dozadu, co umožňuje trupu jezdce, aby vyrůstal ze hřbetu koně jako strom, jehož kořeny jsou nohy, které zabezpečují spojení se zemí.

Sed jezdce nejenže řídí a spravuje tok energie přicházející ze zadních nohou, ale také spojuje předek a záď koně skrze jeho hřbet. Můžete si všimnout, že když je sed jezdce vybalancovaný a prostupný v pase, hřbet koně bude také prostupný, tj. bude se pohupovat a pružit. Jakmile pas jezdce povadne a rozpojí se, hřbet koně se rozpojí a poklesne také a kůň se stáhne dozadu a prohne se. Jinými slovy, trup jezdce je propojen se hřbetem koně a míjí energii impulzů, které jdou od zadních nohou skrze kohoutek, horní linii krku a týl do huby koně, kde jezdec tyto impulzy může cítit - pokud jsou jeho ruce spojené s jeho pasem prostřednictvím loktů. Pokud jsou lokty příliš vzdálené od kyčlí, jsou ruky jezdce rozpojené, tj. pomůcky otěžemi jsou omezené pouze na hubu koně místo toho, aby dosáhly až k jeho zadním nohám; a kruh pomůcek nemůže být úplný. Pokud jsou horní části paží jezdce a jeho lokty lehce spojené s pasem, energie, která teče ze zadních nohou skrze trup jezdce, podél páteře až do huby koně, se může otěžemi, rukama, lokty a sedacími kostmi vrátit k zadním nohám koně, kde se poté recykluje. Když jsou jezdec a kůň takto spojeni, ruce jezdce ani tak nekomunikují s hubou koně, ale s jeho zadníma nohama. Jezdec tak může cítit ve své ruce stejnostrannou zadní nohu. Pomůcky otěžemi tak mají několik úkolů. Jedním z nich je „odejmutí hmotnosti“ hlavy a krku koně, protože ji připojí k tělu jezdce, aby se více podsadily zadní nohy koně. V tomto případě sed jezdce „přeloží“ pomůcku otěží do pomůcky sedem. Pokud by kůň ignoroval sed a pokusil by se utéct proti pomůcce sedem, narazil by na ruce jezdce, které by ho poslaly zpět k sedu. Stejně tak, kdyby kůň začal zůstávat pozadu svýma zadníma nohama, nohy jezdce je pošlou dopředu k jeho sedu. Dá se říct, že otěže a nohy jezdce mají stále více a více funkci strážce. Jakmile zadní nohy koně zůstanou pod sedem jezdce a nepokusí se odtud uniknout, mohou ruce i holeně zůstat jemné a relativně pasivní. Ale protože stále dávají pozor na to, co kůň dělá, jsou připravené okamžitě převzít aktivní roli, jakmile kůň přestane být „na pomůckách sedu“.

To je hrubý popis základního konceptu kruhu pomůcek. Je to zjednodušení. Skutečnost je mnohem komplexnější, ale je to začátek pro pochopení toho, jak se pomůcky podílejí na komunikaci s koněm. Je tedy dobré pokusit se a použít jako první nohy, které zajistí dostatečný tok energie. Ihned bude následovat sed a ruce přijdou jako poslední. Je to jako elektrický obvod, kde jsou všechny prvky kruhu pomůcek potřebné. Pokud jedna z nich chybí nebo je nedostatečná, kruh pomůcek nemůže být úplný, kůň zůstane rozpadlý a komunikace mezi koněm a jezdcem se v podstatě zhroutí. Dokonce i ty často kritizované, nepochopené a nesprávně používané pomůcky otěžemi jsou součástí kruhu pomůcek, který by bez nich nemohl fungovat.

Je zde ještě jiný kruh pomůcek, který může jezdec objevit za pomoci dobrého trenéra, jakmile objevil, ucítil a pochopil kruh pomůcek popsaný výše. Je to jiný kruh, tvořený posloupností pomůcek, které oslovují a spojují vnitřní přední nohu, vnější přední nohu, vnější zadní nohu a vnitřní zadní nohu, jednu za druhou. Tento kruh pomůcek může být poté rozšířen do „sítě pomůcek“ a spojovat koně laterálně a diagonálně kombinacemi jednotlivých pomůcek, tj. spojením vnější zadní k vnější přední noze, vnitřní zadní k vnitřní přední noze, vnější zadní k vnitřní přední a vnitřní zadní k vnější přední.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články: