Úvahy o klasickém ježdění (21): Klasická filozofie

11. 4. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Shana Ritter, Sara Stafford, L. Boardman

Počet fotografií: 1

Filozofie klasického přístupu ke koni, výcviku a ježdění je více, než pouhé předvádění cviků vysoké školy jezdecké na barokních koních. Existují tři hlavní oblasti, v nichž lze definovat klasickou práci s koněm: psychologická, fyzická a historická/kulturní.

Psychologická dimenze

Psychologická dimenze je příliš často ignorovaná nebo opomíjená, přestože je stejně důležitá, jako dimenze fyzická. Jako klasičtí „koňaři“ studujeme myšlení a jazyk koní, abychom se naučili rozumět a komunikovat s každým jedincem tohoto živočišného druhu.

Pro nás je důležité budovat osobní vztah s každým koněm, se kterým pracujeme. Tento vztah má formu miniaturního stáda, kde člověk přebírá funkci vůdce. Stádo je organizováno hierarchicky tak, že struktura vzájemných vztahů jednotlivých členů je jasná. U jedinců hierarchicky níže se předpokládá, že se podřídí výše postaveným jedincům. Naopak, vyšší postavení přináší odpovědnost chránit a starat se o podřízené členy. Výsledkem toho je spolehlivá sociální struktura, kde každý kůň ví přesně, jaká jsou jeho práva a jeho povinnosti. Koně vědí, že je jejich úkolem vykonat to, co po nich žádáme. Na druhé straně také vědí, že po nich nikdy nebudeme chtít něco, co přesahuje jejich schopnosti nebo co by je mohlo poškodit. Koně vědí, že jsou v bezpečí, pokud jsou v naší přítomnosti. My proto vytváříme prostředí, které jim umožní, aby se cítili v bezpečí na svém místě ve stádě. Samozřejmě vytváření vztahu jako je tento vyžaduje určitou dobu, především u koní, kteří ztratili v lidi důvěru kvůli jejich nevyzpytatelnému, nespravedlivému nebo vykořisťovatelskému jednání. Proto dáváme ve výcviku přednost dlouhodobým závazkům před krátkodobými dohodami.

Vidíme výcvik koně jako tvůrčí partnerství, v němž má kůň jistou míru volnosti, která je ohraničena jeho postavením ve „stádě“. Koně budou často dobrovolně nabízet cviky nebo přechody, ať už kvůli nedorozumění nebo jako únik - travers, kontracval, letmé přeskoky, piafu, pasáž dokonce i cviky nad zemí. Pokud je tento jejich cvik kvalitní, často tuto nabídku přijmeme, a děláme, jako by právě tato činnost byla to, co jsme chtěli dělat, a chvilku ji rozvíjíme. Potom se vrátíme k tomu, co jsme dělali předtím, nebo k čemukoli jinému, co má v tuto chvíli vyšší gymnastickou prioritu. Pokud však tento „výstřelek“ vůbec neodpovídá momentálnímu výcvikového stupni koně, nebo je jeho kvalita špatná, takže nepřináší žádné výhody, jemně se vrátíme k tomu, co jsme se pokoušeli dělat předtím.

Aby koně naučil provádět nějaký cvik, musí jezdec často pouze využít správné chvíle a vypilovat to, co kůň nabízí. Než ta správná chvíle přijde, nebude moudrý jezdec koně trestat za předčasné provedení cviku, který po něm bude vyžadovat někdy v budoucnosti. Raději si bude všímat a pamatovat okolnosti, za kterých kůň tento cvik sám od sebe nabídl, aby je mohl využít, až přijde čas tento cvik koně cíleně učit.

Dostáváme do výcviku k nápravě i koně, kteří ztratili ochotu spolupracovat, protože byli frustrovaní a zmatení nejasnými a protichůdnými pomůckami jejich předešlých jezdců nebo protože byli zneužiti bezohlednými, bezcitnými jezdci. Zjistili jsme, že v jejich nápravě je důležitější zabývat se nejdříve psychologickou dimenzí než přímo fyzickým, gymnastickým aspektem. Za ty roky naše zkušenosti ukázaly, že nejlepší způsob, jak jednat v problémových situacích, je snížit požadavky až na stupeň, který je hluboko pod fyzickými schopnostmi koně, aby se izolovalo skryté jádro problému. Obvykle je to neochota nebo odmítání vyhovět pobízející pomůcce a zareagovat na ni zvednutím stejnostranné nohy. Takoví koně často zkoušejí, jak se požadavku vyhnout, počínaje spěcháním nebo kroucením se až po zastavení, otočení nebo couvání. Pokud jezdec klidně zavře všechny dveře a nechá otevřené pouze ty, kterými má kůň projít, a trpělivě čeká, každý kůň brzy zjistí, že zde na jedné straně není úniku před požadavkem jezdce, ale na druhé straně že ten požadavek není tak špatný, jak si původně myslel. Že ve skutečnosti bude jednodušší jezdce poslechnout, než se snažit uniknout, pokusy o únik budou mnohem složitější, mnohem namáhavější, než splnit požadavek jezdce. Jak jednou dojde k tomuto zjištění, což normálně netrvá příliš dlouho, protože většina koní je poměrně inteligentní, bude stále více a více ochotnější poslouchat.

Tvůrčí volnost, kterou našim koním dáváme, je přiměje podílet se aktivně na pracovním procesu. Budou hrdí na svůj vlastní výkon, dychtiví dělat více práce, což se projeví na jejich tvářích a na jejich celkovém chování.

Náš přístup vyžaduje velkou dávku citu, taktu, znalostí, zkušeností, otevřenosti pro to, abychom z koně získali to nejlepší, abychom mu umožnili a podpořili ho předvést svoji individuální osobnost a svoji touhu po pohybu a práci v pozitivním, bezpečném, produktivním a popřípadě dokonce uměleckém smyslu. Výsledek však stojí za tu námahu, proto si také psychologický aspekt udržuje středovou pozici v našich lekcích i v našem ježdění a výcviku.

Fyzická dimenze

Pokud se podíváme na klasickou drezúru z fyzického hlediska, jedná se o postupný, systematický, gymnastický výcvikový proces, který je sestaven k tomu, aby koni umožnil pohybovat se lehce a ladně pod váhou jezdce, jako by byl ve volnosti, když si hraje na pastvině. Výcvik je pro koně také fyzioterapie. Posiluje a zpružňuje jeho svaly, takže tyto mohou chránit klouby a šlachy. Časem se všechny klouby koně vyvíjejí ve svém optimálním rozsahu pohybu díky gymnastickým cvikům, které podporují jejich pružnost a sílu. Jinými slovy je jeden z nejdůležitějších výsledků výcviku to, že udržuje koně zdravého až do pozdního věku.

Gymnastický výcvikový proces probíhá podle výcvikové pyramidy, která sahá až ke známým Instrukcím německé kavalerie z roku 1912 (Heeresdienstvorschrift 1912, často uváděn jako „HDV 12“). Jedná se o tyto body:

rytmus (Takt) a tempo,
uvolněnost/poddajnost (Losgelassenheit),
pružnost (Biegsamkeit),
prostupnost (Durchlässigkeit),
přilnutí (Anlehnung),
rovnováha (Gleichgewicht)/lehkost/sebenesení (Selbsthaltung),
kmih (Schwung),
narovnání (Geraderichtung),
shromáždění (Versammlung).

Existuje hodně vzájemných vztahů mezi těmito body a kdybych o nich měl psát, dalece by to přesáhlo rozsah této stránky. Proto se o nich zmíním jen stručně.

Denně přehodnocujeme výcvik každého koně a, pokud je to nutné, provádíme změny, abychom sestavili optimální výcvikový program, který bude odpovídat individuálním potřebám každého koně. Abychom se vyhnuli svalové bolesti, únavě nebo nudě koní, dáváme jim vždy po dvou nebo třech dnech práce jeden den volna. Denní pobyt koní na pastvině je důležitá část naší filozofie, stejně jako přirozená potřeba koní trávit své dny popocházením a pastvou. To dělá divy pro mentální vyrovnanost koně a jeho spokojenost, také pro jeho fyzickou pohodu. Pomáhá to předcházet ztuhlosti a hromadění kyseliny mléčné a také koně s artrózou to udržuje mnohem pohyblivější.

Je to kůň, kdo určuje výcvikový plán, tj. jak rychle nebo jak pomalu lze postupovat. Během celého výcviku koně se jezdec soustředí vždy na jemné ladění základů, které jsou vyjmenované výše, aby se zlepšila kvalita přirozených chodů. Drezurní cviky jsou prostředky, kterými se tohoto cíle dosahuje. Ony samotné nejsou cílem. Každý cvik má určitý gymnastický efekt na chod koně a my vybíráme při ježdění ty cviky, které kůň právě potřebuje a je schopen předvést. Nácvik a ježdění cviků bez toho, že bychom je potřebovali kvůli jejich gymnastického efektu, je pouze mechanické trikové ježdění, opak klasické drezúry.

Hlavním cílem drezúry je vycvičit koně, aby byl spolehlivý a bezpečný za jakýchkoli okolností, rozvíjet jeho fyzické a mentální schopnosti v jejich plném potenciálu a udržet koně zdravého. Jezdec se musí naučit vždy jezdit s korektním, tj. hlubokým, pružným, vybalancovaným a nezávislým sedem a neviditelnými pomůckami.

Polní maršál Holbein von Holbeinsberg dodal v „Directiven“ pro Španělskou jezdeckou školu následující vysvětlení, které sepsal společně s Oberbereiterem Johannem Meixnerem v roce 1898.

„Dodržování metodického výcviku ve vzdělání jezdce i koně, který spočívá v postupných lekcích a opakování, je striktní povinností jezdců této instituce. Každému jezdci musí být vždy naprosto jasno, na jakém stupni výcviku je kůň, se kterým pracuje, a jaký je cíl, o který usiluje nebo kterého chce každým cvikem dosáhnout. Pokud se ho někdo zeptá, o co usiluje, musí kdykoli odpovědět zřetelně a stručně.“

„Jinými slovy jezdec nesmí být schopen pouze jezdit, ale také musí přemýšlet, protože pouze jezdec, který přemýšlí, může dosáhnout cíle s ohledem na koně v relativně krátkém čase.“

Historická/kulturní dimenze

Z kulturního a historického hlediska je klasická drezúra dědictví evropské práce s koněm, pocházející především z Iberského poloostrova (Španělsko a Portugalsko), Itálie, Francie, Německa a Rakousko-Uherské monarchie, které se nám dochovalo po celá staletí ústním podáním z mistra na žáka a písemně, počínaje řeckým generálem Xenofónem (4. století př. n. l.), k němuž se po období úpadku vrátil portugalský král Dom Duarte I (14. století), a pokračovalo to až do současnosti. Autoři a praktici popisují a podporují psychologické i gymnastické principy, o nichž jsem psal výše. Knihy, které byly psané v této tradici, sledují zřetelnou linii vývoje až do doby, kdy se na jezdecké scéně objevil François Baucher. Protože Baucher sám sebe považoval za oponenta tradičního, starého školního přístupu k výcviku, lze ho považovat za neklasického. Ale protože měl a stále má hlavní vliv na ježdění, stal se on sám i jeho knihy klasickými v pravém slova smyslu.

Co se týče našeho jezdeckého vývoje, jsme Shana i já součástí tradičního dědictví, jehož největším příkladem je Španělská Jezdecká škola ve Vídni a Reitinstitut Egona von Neindorffa v Karlsruhe, Německo.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články: