Úvahy o klasickém ježdění II (4): Veslování rukama

16. 5. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Sara Stafford

Počet fotografií: 1

Otázka: Zajímalo by mě, proč říkáte, že není korektní následovat pohyb hlavy koně v kroku a cvalu „veslujícím“ pohybem rukou. Pokud jsou ruce v těchto chodech příliš nehybné, kůň bude pravděpodobněji kývat hlavou do stran. Souhlasím s tím, že pohyb koňské hlavy není potřeba následovat rukama příliš viditelně, ale vypadá to, jako byste říkal, že se rukama nemá následovat vůbec. Samozřejmě, pokud pohyb hlavy koně následujete rukama, ale ne sedem, nebude to fungovat, takže sed musí být „následující“ také. Možná jsem špatně pochopil vaše slova, mohl byste to, prosím, vysvětlit. Děkuji.

Odpověď:
Kůň bude v kroku a cvalu kývat hlavou do stran pouze tehdy, když budou otěže příliš krátké a sed jezdce ztuhlý.

Oliveira říká, že ruce jezdce mají být nepohyblivé, pohyblivé mají být jeho prsty. Říká také, že jezdec má následovat hubu koně svými zády a ne svýma rukama. „Veslující“ ruka nedovolí udržet přesné přilnutí, díky kterému bude jezdec korektně cítit a ohýbat zadní nohy.

Když se díváte na videozáznamy klasických jezdců, všimnete si, že žádný z nich „nevesluje“ rukama, bez ohledu na to, kterou zemi reprezentují - ať už se jedná o Španělskou jezdeckou školu, Cadre Noir, jezdeckou školu Egona von Neindorffa, Real Escuela Andaluza nebo je to samotný Nuno Oliveira. Na videozáznamu tréninku Arthura Kottase začala jedna jezdkyně ve cvalu „veslovat“ rukama a on ji ihned opravil slovy: „Ruce klidné!“

Jediní, kteří „veslují“ rukama, jsou dostihoví jezdci a někteří jezdci na drezurních závodech. Žokejové drží koně pevně za hubu oběma rukama. Kůň táhne krkem proti jejich rukám, svůj krk používá jako páku, aby zvýšil posun zadních nohou. Dostihový kůň tímto způsobem získává na rychlosti. Oni jezdci na drezurních závodech používají stejného principu, aby zlepšili prostornost pohybu koně v prodlouženém kroku, protože rozhodčí se ve skutečnosti nestarají, zda je kůň v prodlouženém kroku na předku, pokud vidí výrazné přešlapování. Technika „veslujících“ rukou je vlastně závodním trikem na drezurním obdélníku.

To, že klidné ruce brání koni v pohybu, je mýtus. Musím však dodat, že klidná ruka je něco naprosto jiného, než ruka mrtvá. Neindorff to popisuje jako „ruka zůstává klidná, ale přesto se pohybuje“, což je vlastně to stejné, jako Oliveirovy „nehybné ruce, pohyblivé prsty“. Mnoho jezdců si spojuje nepohyblivé ruce s mrtvým přilnutím, což by byla samozřejmě závažná chyba.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články: