Úvahy o klasickém ježdění (15): Jak exteriér koně ovlivňuje jeho drezurní výkonnost

28. 2. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Scarlett, Shana Ritter, Dr. Thomas Ritter

Počet fotografií: 1

Sice se říká, že krása ještě neznamená, že tento kůň bude podávat dobré výkony, jistá souvislost mezi stavbou těla (tedy exteriérem) a tím, jak se kůň pohybuje či jak může být pro něho požadovaný pohyb příjemný, existují.

Na téma krk a týl koně lze ve starších knihách najít mnoho zajímavostí. Tři nejdůležitější z nich si můžete sami ověřit na koních, které znáte:

1. Hlava a krk jsou klíčem k ovládnutí zádě. Staří autoři často zdůrazňovali, že jezdec nemůže gymnastikovat zadní nohy koně, pokud jeho krk a týl není pružný (do stran i podélně) a hlava a krk nejsou v určitém rámci, tj. v kombinaci napřímení a podélného ohnutí, který umožňuje páteři koně a hřbetním svalům přenést energii impulsů ze zadních nohou dopředu na udidlo a tlak otěží a pomůcky sedem zase dozadu k zadním nohám.
2. Pomůcky otěží jsou nejúčinnější, pokud působí na dolní čelist koně v úhlu asi 90°. Čím více se úhel mezi dolní čelistí a otěží odchyluje od 90° v jakémkoli směru, tím méně účinné tyto pomůcky budou. Tohoto úhlu se dosáhne tehdy, když je krk zvednutý a hlava je zhruba na kolmici.
3. Stálé přilnutí je možné pouze tehdy, když je dolní čelist koně ve stálém kontaktu se svaly nacházejícími se na obou stranách krku; tyto svaly však nesmí stlačovat slinné žlázy. U mnoha koní, ne-li u většiny, lze tohoto stavu dosáhnout pouze správným gymnastickým výcvikem. Jakmile se slinné žlázy stlačí mezi čelist a krční svaly nebo obratle, bude kůň cítit bolest, což může vést k celé řadě různých nepříjemných „zlozvyků“, jako je házení hlavou, zastavování, lekání se, lpění na jiných koních na jízdárně, tlačení na stěnu jízdárny, otáčení se, dokonce i vyhazování.

Zde uvádím, čím může exteriér koně ovlivnit, jak snadné nebo jak obtížné bude pro něho napřimování krku tak, aby jeho hlava visela na kolmici, a vytvoření kontaktu mezi čelistí a krčními svaly bez stlačování slinných žláz:

1. Délka a klenutí krku. Dlouhý krk, který je ve své základně široký a hluboký, který se zužuje směrem k týlu, který je přirozeně klenutý (středně výrazný „labutí krk“) je pro jezdeckého koně nejvhodnější. Čím je krk kratší a rovnější, tím obtížnější bude získat jeho potřebné vzpřímení, ohnutí a laterální poddajnost, tj. dostat koně na udidlo. Čím delší a tenčí bude krk, tím obtížněji bude jezdec udržovat jeho stálost a stabilitu v místě přechodu krku v kohoutek.
2. Výška a úhel spojení krku s lopatkami a kohoutkem (německy: Ansatz a Aufsatz). Výhodou je středně vysoko nasazený krk, který se zvedá z kohoutku v úhlu asi 45°. Čím více se krk odchyluje od tohoto úhlu, tím obtížnější bude propojit záď s přední částí koně. Nízko nasazený krk nemá přirozené vzpřímení a znemožňuje dosáhnout shromáždění. Krk, který je nasazený příliš vysoko a zvedá se v úhlu skoro 90°, přetěžuje hřbet a záď.
3. Délka 1. a 2. krčního obratle (C1 a C2). Čím jsou tyto dva horní obratle delší a tenčí, tím je pod nimi více místa, kam přijde hrana dolní čelisti. Křídla nosiče mají být malá, aby se týl mohl ohýbat i laterálně (do stran) (německy: Ganaschenbiegung). Pokud jsou C1 a C2 příliš krátké a tlusté, oblast týl/hrdlo je nevyhraněná (německy: verwachsenes Genick). Vypadá to, jako bylo všechno z jednoho kusu, neschopno ohnutí nebo flexe. Takový týl nedovolí projít žádným pomůckám otěží.
4. Velikost slinných žláz. Čím jsou slinné žlázy tenčí a pružnější, tím snáze mohou uhnout, ať už směrem ven, okolo hrany dolní čelisti, nebo dovnitř, pod hranu dolní čelisti. Čím jsou tlustější a tužší, tím hůře uhýbají. Pokud je slinná žláza zachycená mezi dolní čelist a krční svaly, je to mnohem lepší, než kdyby byla chycená mezi čelist a krční obratle, protože krční svaly mohou změnit tvar, aby poskytly čelisti pod sebou více místa.
5. Velikost a tvar dolní čelisti. Výhodou jsou malé čelisti posazené daleko od sebe, protože se snáze umístí do prostoru pod C1 a C2 bez stlačování slinné žlázy. Velké oblouky dolní čelisti, které jsou blízko sebe, velmi ztěžují ohnutí v týlu.

O možných kombinacích těchto 5 parametrů i o správných tréninkových metodách by bylo možné napsat celou knihu. Pokud chováte nebo kupujete jezdeckého koně, a především drezurního koně, je důležité vybrat takový exteriérový typ, který napomůže vzpřímení a flexibilitě ve všech 5 uvedených kategoriích. Pokud kůň vykazuje odchylky od ideálního exteriéru ve vyšším počtu uvedených kategorií, tím těžší bude jezdit tohoto koně na přiuždění, tím těžší ho bude propojit zezadu dopředu a tím těžší ho bude shromáždit. Jinými slovy, tím pravděpodobnější bude, že kůň nedosáhne vyššího stupně drezurního tréninku, pokud ho nebude jezdit génius. Ve zvláště špatných případech může být kůň k jezdeckým účelům úplně nevhodný.

Staří autoři ve svých knihách věnovali celé kapitoly souvislosti mezi exteriérem koně a jeho výcvikovými požadavky. Užitečné informace najdete především v těchto knihách:

E.F.Seidler, Leitfaden zur systematischen Bearbeitung des Campagne- und Gebrauchspferdes, 1837.
E.F.Seidler, Die Dressur diffiziler Pferde, 1846.
Friedrich von Krane, Die Dressur des Reitpferdes, 1856.
Gustav Steinbrecht, Das Gymnasium des Pferdes, 1884.

Všechny jsou psány v němčině, kromě Steinbrechtovy knihy, kterou lze dostat také v anglickém překladu.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články: