Minule jsme nakoukli pod krovky koprofágních brouků a jejich veledůležité úloze při odstraňování trusu z pastvin. Dalšími dříči pod kopyty našich koní jsou žížaly.

Majitelé se vždy snaží udělat pro své koně maximum, a to se samozřejmě týká jak péče o ně, tak i výživy. Koně ale někdy mohou potřebovat, stejně jako lidé, vyladit jídelníček, aby odpovídal jejich potřebám. Doporučení, která přináší překlad článku z časopisu The Horse, proto stojí za přečtení. Přestože výživu svého koňského svěřence jistě neberete na lehkou váhu, můžete se snadno dopustit běžných chyb.

Od května 2018 spásají Havranické vřesoviště a Mašovickou střelnici Národního parku Podyjí dvě stáda poníků plemene exmoor pony. Jak se jim daří? Mění pastva velkých kopytníků druhovou diverzitu těchto chráněných biotopů?

Mít živou pastvinu neznamená jenom hemžení pasoucích se koní. Znamená to mít bohaté hemžení také pod jejich kopyty, a to nejen na povrchu, ale i pod ním. Od malých larviček, choulících se na konci vyhloubených tunýlků v hnízdních komůrkách, až po pořádné kousky, někdy i v překvapivě nádherných barvách. Ano, řeč je o koprofágních broucích.

Věděli jste, že koně při extenzivní pastvě (tedy takové, kdy je málo zvířat na velké výměře) vytvářejí příznivé podmínky pro ohrožené druhy hmyzu a drobných obratlovců díky fauně, která na pasených plochách následně roste? A že se tak děje překvapivě rychle a můžete k tomu využít u nás běžně chovaná plemena koní? Pokud se chcete dozvědět něco z praxe přímo od chovatelky, která své koně manažeruje cíleně s ohledem na ochranu ohrožených druhů, vrhněte se na dnešní rozhovor.

Místo nechtěných akátů kvetoucí plochy v trávě a vřesovištích.

Střídání tepla a zimy rychlostí blesku, odklízení sněhu, tahání vody po cestách proměněných v led, mlhy s deštěm, bláto po kolena a vzápětí slunečné dny, kdy je i v mikině teplo. Zima umí předvádět kotrmelce, které koním i nám dávají docela zabrat, nemyslíte? Pojďme na ně vyzrát!

Slovo trek je v „koňo-terminologii“ celosvětově užívaný termín pro cesty, uličky, pěšinky, dráhy – prostě vymezené koridory pro koně, navyšující porce pohybu i mimo pastevní období, kdy jsou koně drženi sice 24/7 venku, ale pouze na menších plochách základních výběhů. Případně i celoročně, pokud jde o jedince metabolicky nemocné, s doporučeným minimálním přístupem (nebo také žádným) k trávě.

Kdo hledá keře, kterými by osázel okolí výběhů a umožnil koním zdravotně přínosný okus přesahujících větviček, ať určitě neopomene dřín. Že jste o něm neslyšeli? Že jste ovoce zvané dřínky nikdy v obchodě nepotkali a nevíte o něm vůbec nic bližšího? Tak to pojďme napravit!

Máte ve výbězích vzrostlé duby? Pasete v jejich majestátním stínu? Pak máte s podzimní nádherou zase o jednu starost navíc. Ideálně byste totiž měli koně z těchto pastvin přemístit… Proč? Nejen nažky javorů představují pro koně nebezpečí, ohrožují je i žaludy, které právě popadaly z dubů.

Podzim barví přírodu do zářivé palety odstínů, které projasňují kraj i naši náladu. Říjnovým sluníčkem škádlené cesty vedoucí kolem remízků a okrajem lesů ukrývají poklady, kolem kterých bychom neměli na vyjížďkách projíždět bez povšimnutí…

Kamaše a bandáže jsou standardní součástí jezdecké výstroje. Na ochranu končetin koní je v tréninku i soutěžích používají sportovci všech disciplín a na doladění celkového image i zástupy začínajících i pokročilých. Na kamaších a bandážích jsme totiž vyrostli. Mají je a motají je všichni. A proto o tom, jaký vlastně mají tyto ochranné pomůcky vliv na citlivou anatomii dolní části končetin našich koní, ani moc nepřemýšlíme. Jenomže stále více výstupů z uskutečněných výzkumů nám ukazuje, že bychom o kamaších a bandážích přece jen o něco víc vědět měli. Kamaše a bandáže totiž mohou být jak dobrými sluhy, tak i vskutku nelaskavými pány.