Nejen na tyto otázky nám odpověděl Ing. Robert Stejskal, Ph.D., z oddělení speciální ochrany přírody a strategického plánování správy Národního parku Podyjí.

Exmoor pony jsou v Národním parku doma od roku 2018. Lze už pozorovat pozitivní dopad pastvy velkých kopytníků?

Poníci spásají v NP Podyjí dvě výše zmíněné lokality. Havranické vřesoviště (o ploše 35 hektarů) představuje jedinečné prostředí stepních trávníků, panonských vřesovišť, křovinné vegetace a zahrnuje i část smíšeného lesa. Koně zde mají za úkol redukovat porosty vysokých trav a přispívat k rozvolnění lesních porostů. K nejvýznamnějším rostlinným a živočišným druhům pastvin patří koniklec velkokvětý, kobylka sága nebo skřivan lesní a lelek lesní.

Mašovická střelnice (má plochu 25 hektarů) je naopak tvořena lučními porosty na suchém až mezofilním stanovišti s poměrně hustým náletem dřevinné vegetace. Koně zde udržují travnaté enklávy a přilehlý lesní okraj. Zajímavé druhy tu zastupuje třeba vytrvalá rostlina vstavač kukačka, z živých tvorů pěnice vlašská nebo hnědásek černýšový.

Na obou lokalitách je pastva koní součástí komplexu dalších opatření, bez kterých by se chráněné biotopy brzy změnily v křovinatý les. Na vypásaných územích došlo k zásadní proměně, celkově se prostředí výrazně zpestřilo. Z původně jednolitých ploch vznikla pestrá mozaika různě vypasených plošek – převažuje nízce střižený trávník, místy jsou vyšší nedopasky (hlavně kolem dřevin), nechybí ani zcela holá místa. Právě holá místa – různé pěšinky, prachová koupaliště a vyšlapaná stávaniště – jsou pro pastviny koní typická. Je to prvek, který na vypásaných lokalitách dřív zcela chyběl. Zatím obě pastviny stále „zrají“, dá se říct, že každý rok vypadají trošku jinak, ať už samotnou pastvou koní nebo v závislosti na aktuálních klimatických podmínkách. Taky je zajímavé pozorovat proměny během roku, znát je velký kontrast mezi ročními obdobími.

Změnila se druhová diverzita?

Není to až tak, že by se zázrakem v pastvině objevily spousty nových druhů, které dřív chyběly. Takové objevy a návraty vyžadují čas. Někdy se ani druhy, které zde dřív žily, nemají odkud vrátit, protože jejich lokality leží stovky kilometrů daleko. Zatím je markantní hlavně proměna pastviny. Od travnatých ploch po mnohem pestřejší trávníky s bylinami. Jsou zde stejné rostliny, co dříve, ale proměnila se jejich početnost a forma. V trávníku převažují druhy odolné vůči sešlapu a okusu. Dřív byly tyto rostliny utopené v trávě, dnes mají prostor pro rozkvět. Takže hlavní proměna je spíš ve struktuře biotopu než přímo v jeho druhovém složení.

Samozřejmě se objevilo i několik nových druhů, příkladem je fauna hmyzu vázaného na koňský trus. Na obou pastvinách se objevil roupec sršňový, dravý druh mouchy. Dříve existovaly jen ojedinělé nálezy, nyní je v Havraníkách naprosto běžný. To samé platí pro pár druhů chrobáků. Největším dárkem z loňska je sysel, který se objevil na dvou místech pastviny u Havraníků. Radost mi dělají i stálá pozorování užovek stromových, které se vyskytují spíš v údolí Dyje.

Pomohla pastva s náletovými dřevinami?

Co se týče náletových dřevin, ať už těch domácích nebo cizokrajných (invazních), tak s těmi si koně ani jiná zvířata neporadí. Sice je docela silně okusují (hlavně v zimě), ale výsledkem jsou jen okusové formy dřevin. Náletové dřeviny musíme regulovat sami, keře vyřezáváme a zatíráme řezné plochy herbicidem, aby znovu neobrazily. Akáty musíme nejprve injektovat herbicidem a kácíme je až v odumřelém stavu, jinak se pouze množí. Někdy také keře nebo menší stromky vytrháváme i s kořeny bagrem, což funguje velmi dobře. Obecně zarůstání dřevinami je asi největší problém při péči o biotopy.

Dřeviny na pastvinu ale patří a mají zde důležitou funkci. V jejich blízkosti vegetují některé rostliny, kterým vadí sešlap kopyt. Na keřích také žijí některé vzácné druhy – v Havraníkách například naše největší bezkřídlá kobylka, sága.

Plánujete spásané plochy navýšit? 

V současné době probíhají přípravy a úvodní jednání s vlastníky pozemků s cílem založení nové (větší) ohrady v blízkosti Havraníků. Pastvu koní totiž hodnotíme jako velmi účinný nástroj údržby rozsáhlých přírodních ploch.

Je péče o koně pro správu parku finančně náročná?

Až do letošního roku běžel projekt díky prostředkům z programu LIFE, jehož držitelem byly společnosti Beleco a Česká krajina. Pro nás to znamenalo provoz téměř zdarma, pokud nepočítám drobné opravy ohradníku a odstraňování padlých stromů na ohradník, což většinou zajišťuje Správa NP. Od letoška se budeme na provozu pastvin finančně podílet. Obecně lze říci, že finančně nejnáročnější je první fáze – založení pastviny (ohradník, nutná infrastruktura, pořízení koní). Běžný provoz v dalších letech už je relativně levný. Je nutné vzít v potaz, že koně pracují celoročně a velmi efektivně. Jinými prostředky (sečení, pastva ovcí) bychom nemohli stejného výsledku dosáhnout, a pokud ano, tak by to stálo řádově vyšší částku. A otázka je, jestli bychom na tyto práce vůbec sehnaly pracovní síly.

Na údržbu rozsáhlých přírodních ploch jsou tedy podle mě koně ideální a relativně nízkonákladový nástroj. Sám jsem byl překvapen pracovním výkonem koní. To, co se nám dřív nedařilo víc než deset let, koně dokázali během pár let. Znovu opakuji že navíc při minimální péči, nákladech. Není to ale tak, že někam vypustíte koně a máte vystaráno. Pokud pracujete na obnově biotopů, musíte provádět i další opatření – například zmíněnou regulaci náletových dřevin nebo invazních druhů. Koně ale zajistí celkovou údržbu prostředí a v řadě situací urychlí proměny lokalit.

Měli jste už nějaké problémy? Respektují koně ohradník? Nedochází ke zraněním?

Vážný problém zatím nebyl. Párkrát se dostal některý kůň mimo ohradu, ale vždy se buď vrátil sám, nebo jsme ho bez problémů nasměrovali. To se stávalo hlavně v prvních letech, museli jsme odhalit slabiny ohradníku, místa, kde jsou vodiče výš nad zemí a lze je podlézt. Hlavně hříbata se pod ohradníkem mohou někdy protáhnout nebo se nechtěně překulit.

Jednou naši koně poplašili jezdkyni na „domácím“ koni při vyjížďce. Paní spadla, ale naštěstí se jí, pokud vím, nic vážného nestalo. Koně jsou na elektrický ohradník dost citliví, takže ho respektují. Velmi dobře znají obvod pastviny a řek bych, že se ho drží jako svého domovského okrsku. Pro tyto případy jsou naštěstí koně pojištěni, aby byly kryté případné škody.

Jak je to s veterinární péčí?

Máme domluveného veterináře, který je k dispozici. Ani se mi nechce věřit, že za celých pět let jsme ho akutně nepotřebovali. Veterináře jsme vždy volali jen na čipování hříbat a odběry krve před převozem koní mezi pastvinami.

Jsou koně přikrmováni?

To je největší kouzlo pastvy divokých koní – nevyžadují přikrmování – vše si najdou na pastvině. Asi dvě zimy zpátky byla v únoru silná ledovka. Už sem měl nutkání koním hodit balík sena. Pak jsem ale pozoroval, že jsou schopni si najít místa, kde se přece jen díky hrabání kopyty dostali k potravě. Přečkali takto tři týdny. Právě v těchto situacích je výhodou velká pastvina. Čím větší, tím lepší, tím spíš si koně poradí.

Mají k dispozici nějaké zázemí?

Povinnou součástí obou našich pastvin je takzvaná aklimatizační komora. Je to prostor obehnaný vysokým pletivem, kde mají koně napajedlo a přístřešek. Když je potřeba, dají se tam zavřít a několik týdnů tam mohou bez úhony přečkat. Komoru lze použít také k izolaci zvířat, která by byla nemocná, nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, třeba před čipováním nebo veterinární prohlídkou

.

Jsou potíže s návštěvníky parku? Krmiči? Vstupy do ohrad?

Se vstupy problém není, jednotlivci sice přes pastvinu procházejí, ale naštěstí bez škod. Zpočátku byli lidé zklamaní z toho, že do pastvin nesmějí vstupovat, aby neohrožovali koně nebo sami sebe. Taková jsou bohužel pravidla. Každý rok se snažím organizovat vycházky pro veřejnost, kdy se po pastvinách dá projít a koně pozorovat.

Krmení koní nás trochu trápí, protože i přes množství informačních cedulek se lidé snaží koně přikrmovat. Problém je vždycky nejhorší v zimě, hlavně kolem Vánoc. Jedna věc je, že koně můžou z lidské potravy vážně onemocnět nebo umřít. Druhý problém je, že si na přikrmování zvyknou a budou potom čekat na pamlsek, místo aby běhali po pastvině. Letošní zimu nás také překvapilo množství silvestrovské pyrotechniky, která byla ve velkém množství na okraji Havranické pastviny. Je až k nevíře, kam všude chodí lidé pouštět petardy.

Mohou naši čtenáři tento projekt v NP Podyjí nějakým způsobem podpořit?

Určitě nám pomůže, když lidé při procházkách kolem ohrad nahlásí případné problémy – stromy spadlé přes ohradník, přetržené vodiče, nebo koně mimo ohradu. Jednou například vypadlo hříbě ven z ohrady hned po porodu a nemohlo se dostat zpět k matce. Díky všímavosti návštěvníků se povedlo rychle přivolat pomoc. Každá ohrada má svého správce, kontakty jsou uvedeny na informačních cedulích kolem ohrad, případně stačí zavolat na Správu NP.

Kdyby chtěl někdo pomoct, tak se může zapojit i do dobrovolnické činnosti. Například v Havranické pastvině probíhá přestavba akátových porostů, uvolňujeme zarostlé skalky, sečeme neprostupné ostružiní a podobně,  s čímž je spojena spousta práce. Každá ruka se hodí, uklízíme větve, hrabeme vysečenou hmotu, uklízíme i staré černé skládky. Kdo by měl zájem, může se mi ozvat nebo stačí sledovat naše stránky.

Jsme také rádi, že spousta lidí se s myšlenkou pastvy na rozsáhlých plochách ztotožnila a fandí nám.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně sil při péči o NP Podyjí! 

Pokud vás zajímají původní britská plemena, můžete se přečíst i náš seriál Poklady Britských ostrovů. O exmoor pony jsme v seriálu psali zde: Poklady Britských ostrovů - exmoor pony