Aby nás, co máme koně doma, zimní náročné podmínky nedostaly k doktorovi (ať už k tomu, co léčí tělo, nebo k tomu přes hlavu :)), je potřeba umět si ulevit. Mít po mokrém mlžném podzimu a s nastupující vrtkavou zimou všeho po krk je více než normální, stačí kouknout do inzerce… Kdo nikdy nezatoužil zamávat alespoň části koní (v případě ustajovatelů majitelům) šátečkem, ať hodí kamenem. Abychom naše čtyřnohé drahoušky nehnali z baráku a aby nám tělo nevypovídalo v období vyšší zátěže službu, musíme si umět práci kolem zvířat ulehčit. A samozřejmě, že slůvkem ulehčit nemyslím slůvko zanedbat! Takže jak na to?

Tip 1: Ulevte si od tahání vody!

Kdo tahá ručně, nedejbože do kopce, pro více koní vodu, ví moc dobře, jak obrovská pomoc je každá kapka, která nepřijde nazmar. A že při rozbíjení ledu v nádobách a jeho následném vyhazování přichází nazmar vody spousta! Možná i proto byla hitem loňské zimy napájecí nezámrzná nádoba Isobar (viz foto Petry Bílkové), díky které už vodou plýtvat zaručeně nebudete.

A hit posledních let? Staré mrazáky! Ano, poněkud méně vkusná, zato levnější varianta. Tipy na staré mrazáky ke koním sleduji napříč světem už mnoho zim. A jak že je majitelé využívají?

Nejčastěji tím nejjednodušším způsobem: prostě do vymytého mrazáku napustí spoustu vody a izolační schopnosti stěn se postarají o zbytek. Někdo nechává mrazák celodenně a celonočně otevřený (víko zajistit, aby si ho koně nezaklapli!), naopak majitelé pohybující se kolem koní přes den častěji mají víka v mrazech zavřená a otvírají je jen na samotné napojení. Sem tam má někdo mrazák více vychytaný – viz třeba fotografie od Renaty Soukeníkové. (Vložit se dá samozřejmě větší nádoba, než jen dvacetilitrový kýbl – a pokud máte v dosahu elektřinu, zkuste nádobu navíc podložit výhřevnou podložkou. Paráda, viďte? Je po starostech! Ať si klidně mrzne­…)

I s tímto typem mrazáku je majitelka spokojená, voda zamrzá podstatně později než v napájecí vaně.

Nejrůznější elektrické výhřevné desky a podložky jsou účinné proti zamrzání menších nádob s vodou nebo kýblů s kašemi pro bezzubé koně. Mají malou spotřebu, takže jsou i při dnešních cenách energií úsporné, některé výrobci avizují coby vhodné k provozu i na autobaterii. Porozhlédněte se po možnostech!

Kotliny, pod kterými si rozděláte oheň, nebo zapálíte cestovní plynový vařič, jsou dalším často používaným řešením, především u německých sousedů v malochovech. Odpadá vyhazování ledu z nádob – prostě ho koním pod dozorem rozpustíte. Jen pozor na oheň u koní! Blízkost slámy, sena, dřevěného obložení napájecích nádob, to vše je návod na požár. Kotliny se používají opravdu pouze ve chvílích, kdy jste u koní a máte nad nimi dohled. Při odchodu (po ohřátí vody) se nechávají zavřená dvířka, která chrání pomalu dohasínající oheň.

Outdoorové cestovní vařiče nabízí další variantu rozpouštění vody v plechových nádobách, obzvlášť tam, kde není přístup k elektřině. Nenechávat bez dozoru!

Kotliny, pod kterými se rozdělává klasický oheň jako při zatápění v kamnech, nebo se k ohřevu vody využívá cestovní vařič či hřbitovní svíčky (ty hoří celou noc, i když nejste přítomni).

Někdo používá hřbitovní svíčky a zajistí si tak minimální tvorbu ledu i ve větších mrazech. Po pár nocích vychytáte, kolik svíček na vaši velikost kotliny nebo plechové vany potřebujete. Důležité je vychytat umístění – pokud svíčky postavíte přímo pod nejnižší bod účkového dna nádoby, může vznikající kondenzát plamínek uhasit. Postavení trochu bokem zajistí, že zkondenzovaná voda bude odkapávat vedle. Máte-li spodní stranu nádoby rovnou, ne do „U“, podložte nepatrně kotlinu tak, aby případné kapky skapávaly určitě mimo svíce. Někdo používá svíčky s krytem, jiní ale říkají, že tím uberou výkon a museli by používat svíček víc, než když plechové krytky ze svící oddělají. Používáním si přijdete na to pravé pro vás, do vašich podmínek. Každopádně bych oheň bez dozoru u koní nikdy nenechala poblíž objektů. Stojí-li vám vana nebo kotlina mimo zastavěnou oblast, na pastvině, kde nemá co chytit, je to už jiná…

Lihové nebo plynové kahany jsou také variantou pro rozpouštění ledu a ohřev vody v napájecích plechových nádobách.

Tip 2: Ulevte si od bláta!

Pokud nemrzne a nesněží, zato prší a vzduch je stabilně nasycen vysokou vlhkostí, nevypadají zimní výběhy zrovna idylicky… Jde-li o velké zimní pastviny, kde bláto není po celé ploše, můžeme si gratulovat a zůstat v klidu – koně se mají výborně! Ale občas musí stádo žít přes zimu na prostorách menších, které se rozbahní celé a do hloubky. Život v bahně, ze kterého není úniku vůbec nikam, nenaplňuje podmínky dobrého welfare koní a případné kontroly vám takovou situaci neodpustí. Bohužel ještě stále dost zimních ohrad má blíž k rochništi divočáků než k moderními materiály chytře pořešeným prostorám. Sice jsem již slyšela teorii rozhořčené majitelky koní, že modernostmi, jako je zpevňování ploch, kazíme my „zpevňovači“ dobré jméno poctivých starých stájí, kde se nikdy nezpevňovalo a zpevňovat nebude. To nás ale nezastaví, že? Stejně jako další názor, totiž že pravý koňák nemá na rozhazování, zato je pilný a tak mu není zatěžko dřít v bahně po kolena.

Nechám na každém, jak moc píle chce věnovat zocelování sebe a svých koní ve ztížených životních podmínkách. Pro ty, co pilní na tomto poli být nechtějí (a pošetří si zdraví na pole jiná), platí: zpevňujte, seč vám peněženka stačí! Alespoň nejnamáhanější stanoviště kolem vody, přístřešků, vchodů. Kdo nazná, že jeho prostory koním přes mokrá období nevyhovují a on to chce zvířatům (i sobě!!) ulehčit, bude hledat možnosti přiměřené svému stanovišti a stavu pokladnice. Investuje totiž do zdraví. Nejen toho koňského, ale i svého. Kdo si vyzkoušel zimu se zpevněním, nechce již jinak…

Kolem napajedel bývá bahno opravdu hluboké a kašovité. Umí polykat celé holínky. Někteří koně v takových podmínkách chodí pít méně a mají tak stabilně jednou nohou nakročeno ke kolikám…

Chcete-li změnu k lepšímu, zpevněte alespoň nejnutnější prostor a přístupovou cestičku chodníčkem. Koně chodníky opravdu využívají a jsou vděčni, pokud do mazlavého bahna nemusí.

Před… ↑

… a po:

Tip 3: Budujte 2 v 1

Abyste se nedostali do neustálého kolotoče budování, předělávání a oprav (kde se stejně ocitnete :)), zkuste jít na jednotlivé součásti vybavení areálu chytře – co může sloužit jako 2 v 1, to tak rozhodně navrhněte! Nač stavět lonžovací kruh a jinde ležiště pro koně, když můžete postavit obojí na jednom místě! Většinu dne nelonžujete, můžete tedy nechat plac přístupný pro stádo.

Rozvětvená koruna starého stromu poslouží jako slunečník a drbadlo v jednom. Drbat se ale o jediný strom nadměrně může být i pro velikána poškozující. Máte-li to štěstí, že je takový mohutný exemplář chráněný porostem břečťanu, máte vyhráno. Nápor koňských zadků schytá příživník a strom zůstane netknutý. A aby si to majitelé pojistili a trochu pošetřili i sám břečťan, přidali kolem dokola kartáče, takže hlavní nápor jde především na ně.

Do stromu zavrtávat izolátory nebo vruty na uchycení drbadel nevidím nikdy ráda, ale pokud máte na pozemku rozmáhající se nezničitelný břečťan, popínavku, která se roztahuje rok od roku víc a víc, uděluji vám výjimku. :) Přichytit si drbadlo na staré zdřevnatělé liány, ovíjející stromy, ničemu neublíží. Břečťan je totiž vskutku takový Kostěj Nesmrtelný a i kdyby náhodou některá zdřevnatělá část zeslábla, stromu schovanému v objetí tohoto nezmara to vadit opravdu nebude. :)

A pokud se bojíte jedovatosti břečťanu, vězte, že to s ní není zase tak žhavé. Praxe ukazuje, že koně s dostatkem krmiva si břečťanového porostu nevšímají. Okus je natolik minimální, že svádí k domněnce, že je břečťan i mezi koňmi nezničitelný (jak je vidět i na fotce drbadla, kde stopy okusu nejsou na zdřevnatělých stoncích nikde vidět). Přesto bych osobně doporučovala být opatrnější a určitě nepředhodit neuvyklým koním na nepestrý, hliněný výběh jen se senem ihned náruč břečťanových výhonů. Koně mají vrozenou potřebu vyhledávat různorodý porost, ohlodávat kůru a dřevo, zkoušet chutě nejrůznějšího bylinného i keřového spektra. Pokud tato potřeba není naplněna, mohou nás překvapit nepřiměřeným potravním chováním, k následkům kteréhož potom patří, bohužel, i nevolnosti a otravy. Možná raději vysadit břečťan mimo výběhy a pastviny a zkoušet každý den maličké množství nabízet, než nechat volný přístup? Na tyto otázky má každý chovatel jiný názor a ti, co se jim již zvíře otrávilo, budou podobné praktiky samozřejmě odsuzovat. Naopak chovatelé, kteří mají koně i v silně jedovatých porostech běžně (viz náš článek o zahradním treku Christiane Trost), nevidí v takovémto systému držení koní vůbec žádný problém. Jak jste na tom vy? :)

Koně Silke Juppenlatz mají krom pastvin stabilní přístup na lesní trek bohatě obrostlý břečťanem a kapradím. Nikdy ani nejmenší problém…

 

Zdroj:

Al-Snafi, A. E. (2018). Pharmacological and therapeutic activities of Hedera helix-A review. IOSR J. Pharm, 8, 41-53.