Jakmile denní teploty začnou atakovat třicítky, většina z nás se snaží přijmout taková opatření, která mají za úkol minimalizovat účinek tepelného stresu na naše koně. Jezdíme v ranních nebo večerních hodinách, snížíme objem pracovní zátěže, monitorujeme celkový příjem vody, navýšíme rozsah zastíněných ploch, měníme management ve využívání výběhů a koně co chvíli mlžíme, kropíme nebo je i zásobujeme po domácku vyrobenými koňskými zmrzlinami… Stačí to ale? A nejsou vysoké teploty přece jen trochu přeceňovaný problém?

Srpen se nese ve znamení léta a alespoň jeho první polovice bývá ještě docela žhavá. Letní večery se již trošku krátí, tma připlouvá dřív a dřív. Mnozí zaregistrují, že minula rovnodennost a noci se začínají prodlužovat, dny krátit, právě až v srpnu – tehdy totiž mnoho koní pouští první dávku letních chlupů, i když sluníčko ještě peče.

Někdo má pro koně pozemky členité od matky přírody, plné stromů a křovin (tedy stínu a tolik potřebného okusového materiálu), s potůčkem a kopečky, podporujícími kondici koní, od pohledu tak zajímavé, že žádný pozorovatel vůbec nemusí přemýšlet, aby věděl, že jsou pro koňské obyvatele rájem. A jiní mají jen nezajímavé rovné placky…

Ošetření kopyt od kovářů se v uplynulých dnech dočkali všichni lichokopytníci ve vyškovském ZooParku. „Jezdí k nám jednou za dva měsíce a věnují se celkem dvanácti koním a šesti oslům. Postupují tak, že koním seříznou a ustřihnou starou odrostlou zrohovatělou část, aby následně oštípané kopyto zabrousili. Délka ošetření se liší v závislosti na plemeni a trpělivosti zvířete,“ přiblížila pracovnice zoo Michaela Malcherová.

Snad každý chovatel koní už někdy musel zabojovat proti hmyzu více, než jen ponecháním dlouhé hřívy a ocasu. Hmyz totiž umí být v některé roky doslova krvelačný a trápení některých zvířat se může projevovat mnohem výrazněji, než jenom zvýšenou pohybovou frekvencí.

Méně hmyzu a menší množství použitých chemických prostředků mohou vytvořit zdravější stájové prostředí pro vašeho koně i vás. V dnešním překladu z webu The Horse najdete spoustu tipů, jak s touto nepříjemností bojovat.

Myslím, že naprosto každý, komu se povedlo vypěstovat si mezi koňmi pořádné bezové zákoutí, mi dá za pravdu, že si tuto mohutnou léčivku nemůže vynachválit jak rodina lidská, tak ta koňská.

Mnoho koní žije na území svých pastvin a výběhů zcela bez stromů, které by byly vhodné k podrbání hřbetu nebo bříška. V rámci obohacování koňského prostředí vřele doporučuji zakoupit nebo vyrobit tzv. drbadla. Ale má to i háčky...

Koně chovaní 24/7 venku (tedy celoročně) musí mít možnost ukrýt se před nepřízní počasí. Ne každý má stromový porost o hustotě, která i v zimních měsících poskytne komfort, který by stál za řeč. A tak většina venkochovatelů vymýšlí a buduje nejrůznější typy přístřešků, od jednoduchých plachtových „stanů“ s pochybnou životností až po opravdu krásné a funkční velkorysé bydlení.

Na začátku budování domova pro koně myslíme především na funkčnost staveb, na odvodnění a zpevnění výběhu a osetí pastvin. Stojí-li koně na výbězích po prvním dešti zanoření v blátě, asi nás v tu chvíli příliš nezajímají možnosti osázení vnějšku ohrad květinami a keři, ale řešíme, aby koně důstojně žili. Jenže jednoho dne je hotovo – a potom nás začne zajímat i okolí...

V dnešním díle nehod se podíváme mimo stáje a výběhy, do terénu. Obzvláště do terénu políbeného civilizací. Zásahy člověka do okolního reliéfu krajiny se často nesou v duchu nebezpečných překážek, kterým se koně ne vždy umí vyhnout.

V minulém díle jsme se bavili o výsadbě dřevin u koní a kolem koní, o vhodných druzích do pastevních sadů a pouze lehce jsme naťukli ochranu kmene stromů. Dnes si tuto problematiku, tedy jak stromy chránit před okusem i sešlapem koňmi, rozebereme více do hloubky.