Abychom za hodinku, dvě po napuštění zjistili, že místo úžasné nádoby plné čisťounké vody stojí na výběhu rozšlapané prasklé COSI, co původní nádherný produkt připomíná jen hodně hodně vzdáleně. Všude okolo bláto a žízniví koně s výrazem „to jsem nebyl já!“. Pokud na žádném drahouškovi nenajdeme šrám, vlastně ještě můžeme jásat…

Kdo potřebuje na výbězích používat na vodu nádoby, jelikož nedisponuje napáječkami, má složitou situaci. Ve většině stád se najdou vodní nadšenci, kteří si nenechají ujít žádnou příležitost k hrátkám. A čím víc to stříká, tím líp! Ovšem běda, kdybychom koníčky chtěli postříkat my, že…

Abychom nenacházeli až příliš často v horká období roku puklé, deformované, sešlapané a totálně rozebrané nádoby, musíme být chytřejší než koně. A vymýšlet vychytávky k eliminaci možností, kterak do nádob strkat nohy nebo i celé několikametrákové koňské tělíčko….

Jedním z řešení jsou ohrádky. Ať už je stavíme kolem napáječek nebo kolem nádob na vodu, vždy mějme na paměti, že oddělovací ráhna, je-li jich nad sebou více, musí mít dostatečně velké, nebo naopak dostatečně malé mezery. Prostě takové, aby noha koně mezerou neprošla – a pokud projde, tak aby šla dostat zase pohodlně zpět ven, pokud možno bez výroby zlomeniny… Ano, tak jednoduché to je :-)

A úplně nejlepší jsou ohrádky bezmezerové.

Velká pneumatika, ideálně vyšší, je coby ohrádka velmi funkční, pokud do ní naleznete tak akorát nádobu. Tedy o velikosti, kdy nebude vyčnívat (aby ji koně prázdnou nevytahovali zuby), ani kolem ní nezůstane moc prostoru (tím omezíme hračičkování, kdy koně baví klechtat nádobou v gumě sem tam, dokud ji nedostanou ven – ať už vcelku, nebo po kusech…). Prostě čím přesněji zapadne nádoba do pneumatiky, tím výrazněji snížíme riziko jejího rozbití. Pokud je pneu dost vysoká, ne jen obyčejně z osobních aut, mnoho koní vzdá dokonce i pokusy strkat do vody kopyta. Projděte skládky pneumatik a autobazary, také lomy a stavební firmy, tam všude gumy u velkých strojů obměňují – a tam všude leží příhodné rozměry právě pro vaši konkrétní potřebu, stačí si vybrat. Zdarma, jen za odvoz.

Při tropických teplotách na přímém slunci se chodí koně napít až 2x za hodinu, mají-li tu možnost.

Kdo je fanda máčení kopyt a chce si postavit domácí brouzdaliště, doporučuji umístit k němu napáječku tak, aby se koně museli chodit napít bazénkem. Tedy u pití stáli ve vodě – viz moc hezké provedení na fotografii Anety Novotné.

Budeme-li obedňovat napájecí nádobu, mysleme i na zimní měsíce. Dostatečnou vrstvou polystyrénu nebo ovčí vlny, lze přidat i bublinkovou fólii, dosáhneme sníženého promrzání při teplotách pod nulou, oproti nádobě volně postavené v prostoru. Na fotografii Evy Kadeřávkové vidíte jak esteticky příjemné, tak funkční řešení pro poníky.

Průtočná napajedla jsou úžasná řešení do výběhů s potokem nebo vlastním pramenem. Samozřejmě k potoku dle vodního zákona nesmíme koně svévolně pustit, ale pokud si z něj uděláte pomocí hadice odbočku k vám na výběh do koryta a z koryta zase zpět do potoka, tedy nepoužijete čerpadlo, jste zcela v mezích zákona – a vaši koně mají vždy čerstvou vodu k dispozici.

Pamatujte, že v případě průtočného napajedla mohou koně strkat nohy, kam chtějí – voda se neustále obměňuje a během chvíle je tedy zase čistá, ať už je kopyto sebešpinavější. Velká to výhoda!

Celoroční napájecí bazén jsem vám již se svolením majitelky Livie Petříkové ukazovala, ale neuškodí ho připomenout. Není na pastvině volně, ale má svoji vlastní ohrádku, takže ho koně nezničí. Nevím, zda majitelům funguje dodnes, ale když jsem o něm psala před dvěma lety, byl v provozu již několikátou zimní sezónu k úplné spokojenosti koní i majitelů.

Pro mnohé z nás je postavení kovové vany s celkem ostrými rohy mezi koně noční můrou, kdy bychom usínali s pocitem, že jsme si do stáda posadili magnet na úrazy. Nevzdávejme ale vanu úplně! Pokud jí vyrobíme krásné dřevěné obložení nebo dokonce poctivý kamenný obklad se zaoblenými rohy, z noční můry se stane přítel největší. :)

Částečně zapuštěná vana je pro mnoho koní lákadlem alespoň ke koupeli nožiček, ale pokud přidáte ohrádku ve výšce cca spodku plecí, koně se přes ni napijí a nohy dovnitř strkat přestanou.

Položit maltovníky jen tak na zem? Nemyslitelné!

Ovšem v případě několika palet na sobě, nejlépe proložených a bočně zpevněných deskami, sloužícími jako podstavec a ochrana v jednom, se můžeme se slůvkem nemyslitelné rozloučit – půjde to! Hrabání do napájecích nádob bude zapomenuto… Děkujeme za foto Pavlíně Bršlicové!

Krásně obložená vana Zuzany Gazdové, bez špičatých kovových rohů. Jako podstavec lze použít různě vysoké betonové tvárnice, díky kterým s vanou nehne žádný výtečník, přičemž obložení necháme sahat až k zemi. Čím výš vanu vyzdvihneme, tím menší je pravděpodobnost, že budou koně hrabat do vody, znečisťovat ji a vylívat.

Jediným problémem s dřevěným obkladem může být hlodač ve stádě – a že se vždy nějaký ochutnávač najde!

Menší škody zabrousíte a opravíte, větším hlodavcům můžete na horní hranu nainstalovat snadno vyměnitelné svůdné prkénko nebo kus větve, ať se vyřádí na tom. Třeba odvedení pozornosti vyjde. :)

Pokud si chcete být jisti, že koně do vany nohy nestrčí, umístěte ji za ohradu. Podmínkou je samozřejmě pevné hrazení bez elektriky a vhodná výška.

A tip na závěr:

Krom bočního obložení vany můžete dřevo použít i na horní plochu – a vyrobit si vlastně poklop s otvorem na napití. Omezíte prostor, kterým se do vody dostanou nečistoty z kopyt, ze stromů, dokonce koním ztížíte oblíbenou činnost „otoč se zadkem a tref do vody kobylák!“.

Tak ať se vám hezky vymýšlí ochrana napájecích nádob. (A inspirujte ostatní na Facebooku v komentářích fotkami povedených výsledků!)