Toužíte zajistit koním pestrý a podnětný život? Nestačí vám pro ně box a kousek holé rovné plochy se zbytky trávy? Hledáte stále inspiraci, kterak z nudné ohrady udělat krásný a funkční plnohodnotný biotop, sloužící nejen koním, ale i ptákům, drobnému životu a motýlům? Já tedy ano.

Výběh, který je svým složením nudný a nezajímavý, připomínající dočasnou ohrádku někde na závodech, samozřejmě nemůže koně motivovat k pohybu ani k prozkoumávání biotopu – není totiž prozkoumávat co (nepočítáme-li káď na vodu a kupku sena).

Když listuji starými alby a vidím fotky našich původních výběhů, vůbec nechápu, že jsem neviděla, jak žalostně nepodnětné pro koně jsou, že mi tolik let nevadilo mít tehdejší stádo jen na holém plochém zoufale nudném pozemku.

„Každý pracuje s tím, co má – a co by jiní dali za tvé plochy…“, říkávala mi kamarádka v dobách, kdy jsem začínala uvažovat, že celý systém ustájení komplet předělám. A myslela tím „nebuď nespokojená a děkuj za to, co máš“.

Jeden a ten samý kus pozemku kdysi a fotky níž dnes…

Než se každoročně orané pole přeměnilo na základní výběh a pastviny, trvalo to léta…Vlastně budujeme, zpevňujeme a vysazujeme stále. :)

Ale navzdory díkům, které jsem vysílala tam nahoru, nešlo nechtít víc a lépe. Chtěla jsem pro naše koně hezčí prostředí, než jen hliněný holý dupák s navazujícími pastvinami.

Když dnes vidím rozdíl, velikost změny, kterou jsme dokázali doma vytvořit, když pozoruji koně a jejich spokojenost, mám skutečnou radost z úsilí, které bylo věnováno něčemu tak smysluplnému. Skutečně to stojí za to!

Příroda v našem klimatu nezná holé hliněné plochy

Je to tak. Každé vydupané místečko bleskurychle obsadí nějaký ten „plevel“. Pro zahradníky nepřítel, pro krajinu jako takovou požehnání. Protože kdyby nebylo této samoobnovovací dovednosti Matičky Země, lidské zásahy by se na přírodě podepisovaly natolik, že by zelená krajina v mnoha lokalitách byla jen zapomenutým snem. Sláva za vytrvalý plevel, průkopníka zeleného života!

Bohužel u koní jde příroda často úplně stranou zájmu chovatelů a jezdeckých středisek. V mnoha stájích jsou pohledy dvounohého osazenstva upřeny jen a pouze k ježdění. Pokud se koně dostanou na pár hodin denně do výběhu, je každému jedno, jak dotyčná plocha esteticky působí, jak s ohledem na přírodní symbiózu rostlin a živočichů funguje. Důraz se klade na zdraví koně ve vztahu k jezdecké výkonnosti, nikoli na jeho plnohodnotnou koexistenci s okolní krajinou. Spousta lidí vůbec nevidí, jak zdecimované okolí stájí mají, jak moc se chov koní na okolní krajině podepsal…

Je opravdu v pořádku nepřikládat důležitost domovu zvířat, na kterých nám záleží, která milujeme? Zdá se vám normální sledovat pečlivě krmnou dávku, tréninky, ladit jezdeckou výstroj do barevných kombinací lahodícím oku – a nevšímat si toho jediného „hřiště“, které naši parťáci mají k dispozici?

Základní výběh by v ideálním případě měl do života koní vnášet pestrost a alespoň minimální rozmanitost terénu i v dny, kdy jsou pastviny zavřené. Zároveň by v jeho okolí mělo mít možnost nalézt domov i širší spektrum živočišné říše, alespoň ptactvo. U nás se ve zvýšených záhonech a v kamenných obrubách kopců zabydlely užovky, čmeláci, ještěrky a ropuchy. Zapuštěné dřevo slouží k okusu i jako „kavalety“, přes které si koně cestou za stébly poházeného sena přechází. Kámen stimuluje růst pevných nelámavých kopyt. Prorostlý trávou láká koně k pochůzkám za sousty. Mám ho na více místech v různých velikostech.

Pestrosti ploch základních výběhů se dá dosáhnout na každém stanovišti, i na pronajatém. Přidat koním na rovný pozemek hromádku písku k válení a hliněný kopeček jako „rozhlednu“ většinou nevadí žádnému majiteli pozemku, nejde-li o kamenitou navážku, ale kvalitní zeminu (inspirovat se můžete v článku Kopce a valy u koní). Zřídit okusové stanoviště s větvemi ovocných a lesních stromů, solný a vodní bufet (s různými typy lizu a ochucených vod /bylinkami, zeleným jílem, jablečným octem, …/), vytvořit různorodý terén přidáním kamenitých ploch, ploch se štěpkou, pískem a třeba i jehličím, nezapomenout na brouzdaliště v horké dny a na stanoviště se senem podávaným nápaditěji, než ve zbytku výběhu v krmelcích či volně na kupičkách, to vše jsou možnosti, kterak koním zpříjemnit a zpestřit život v jinak nezajímavých výbězích v době, kdy nejsou využíváni pod sedlem – což je, mimochodem, absolutní převaha jejich životního času!

Seno podávané i jinak než pouze v krmelcích. Vyhledávání senných nebo vojtěškových granulí mezi špalíky. Tzv. vodní bufet neboli nabídka ochucených vod. A k obavám „kůň mi šlápne do předmětů na zemi a zraní se“ předem zdůrazňuji, že filozofie trekového a pestrého ustájení je jiná – koně žijící venku 24/7 v sehraných stádech se v ohradách chovají rozvážněji, umí být pozorní k terénu pod nohama i kolem sebe. Úrazů typu „zlomil si vaz o větev stromu“ se vážně nebojíme, stromy a keře na koňských plochách vnímáme jako bonus.

A pokud si někdo myslí, že zvíře vybavené k putování po mnohakilometrových přírodních lokalitách, k vyhledávání nejrůznější rostlinné potravy (včetně okusu dřevin), nemá prospěch ze snahy chovatele o zpestření životního prostoru, je velmi konzervativně založen – a měl by se zamyslet, zda nevystoupit ze svých letitých zaběhaných vzorců chovu a nerozhlédnout se po světě. Dnes už nemusí domestikovaní koně stát na výbězích připomínajících vězeňské dvory. :)

V mnoha chovech je pokrokem vůbec to, že kůň chodí na pár hodin na výběh. Je potom těžké v takových stájích mluvit o snaze zpestřit koním životní prostor. Většinou si zapálený „nosič změn“ poslechne něco o tom, že by měl raději pracovat na svém jezdeckém umu než na tahání větví a šutrů na pozemek. Což ovšem s tématem vůbec nesouvisí a jedno druhé dokonce ani nevylučuje, že? :)

Kdo to myslí s podnětným životním prostorem svých koní vážně, nesoustředí se na řeči „zkostnatělých“ koňáků, ale najde si podobně smýšlející „pružné“ chovatele a nechá se inspirovat jimi. Dnes už se tématu podnětného prostředí chovanců věnují nejen zoologické zahrady po celém světě, ale i osvícení majitelé koní. Aneb kdo opravdu chce, hledá způsoby, jak ANO, nikoli důvody, proč NE…

Voda v krajině – tedy i u koní!

Lidé se koupacích jezírek pro koně (tedy bez filtrace) bojí coby líhnišť komárů. Řešením je zřídit výpusť a napájení dešťovou vodou, přičemž před hlášenými dešti jezírko vypustíme/odčerpáme. Díky pravidelné údržbě nezvýšíme množství obtěžujícího hmyzu. I při stavbě brouzdaliště pro koně vřele doporučuji počítat s pravidelnou obměnou vody a přizpůsobit této nutnosti velikost nádrže (máme-li málo vody a střídmé srážky, nepostavíme koním brouzdaliště o velikosti stadionu, ale decentní louži nepolykající hektolitry vody). A jelikož se vodou neplýtvá, samozřejmě k budování využíváme místa s vysokou hladinou spodní vody nebo stanoviště, do kterých snadno svedeme dešťovku.

Skvělé je v dosahu jezírka nebo brouzdaliště mít stromy, zelené ostrůvky s keři nebo květinami, zvýšené záhony klidně se zeleninou nebo okrasnou výsadbou, oddělující jednotlivé části výběhu – ty vždy odčerpávanou vodou prolijeme.

Zpevněná část (umělý trávník zrecyklovaný ze sportoviště a dlažba) nevylučuje přírodní ladění zbytku výběhu.

Ekosystém jezdeckých areálů nebo malých stájí by měl vždy myslet na přírodní rovnováhu, měl by hledat všechny dostupné cesty k nastolení funkčního soužití koní s okolní krajinou, bez její devastace. Pobyt koní na pastvině může být vysoce přínosný vegetaci, ale také zcela ničivý – degradace půd sešlapem vede na plochách malých vzhledem k počtu koní k obnažování zeminy, která bez travního porostu podléhá větrné i vodní erozi – ve svazích jde opravdu o problém (více o této problematice v článku Ochrana koňských ploch – větrná a vodní eroze).

Český zákon o životním prostředí ekosystém definuje jako „funkční soustavu živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací. Navzájem se ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.“

Do základní péče o koně by měla v každém případě spadat i péče o okolní přírodu. Tuto prostou skutečnost bychom my koňáci měli mít neustále na paměti – sláva těm, kteří ji příkladem i slovy předávají nastupující jezdecké generaci. Ruku v ruce s veškerou chovatelskou a zemědělskou činností by měla kráčet starost o okolní krajinu, porozumění jejímu fungování a jejím skutečným potřebám.

Do takového výběhu se koně snad ani těšit nemohou…

V této stáji se ležiště se závětrnou stěnou v kopcovité pastvině dočkalo obrovské obliby. Majitelé si uvědomují, že vzhledem ke sklonu terénu je odpočinek pro starší koně chované 24/7 potřeba zajistit na rovné ploše.

Zeleň

Základ při projektování koňského mikrosvěta (tedy našeho „ráje“, kam se utíkáme za koňmi schovat před starostmi a kde hledáme, a nacházíme, relaxaci) by v ČR vždy měla být zeleň. Nejen coby zdravý travní drn v pastvinách, ale i ozelenění stájí a ohrad keři, stromy a kvetoucími bylinami. Zeleň má blahodárné účinky na duši člověka, ale především je stavebním kamenem přírody. Kdykoli potřebuje příroda něco opravit, vylepšit nebo úplně předělat, sáhne po zeleni. Ať jde o zacelení holých míst na pozemku, o vylepšení kvality půdy, o udržení vláhy a tedy i mikroklima, vždy je využíváno bylinné, keřové i stromové patro. Odpověď přírody na vše zní úplně jednoduše: ZELEŇ.

Ozelenění výběhů nemusí být nikterak nákladné.

Základní výběh nemusí být obří plochou k vylítání – k tomu slouží pastviny.

Žijí-li vaši koně na rovných plackách bez stromového a keřového porostu, nezoufejte – dá se to změnit! Živý plot v roli větrolamu, úseky s kamenivem na podporu odolnosti kopytní rohoviny a na zpevnění podmáčených míst, kopečky, pískoviště, dřevo ovocných i lesních stromů na okus, zpevněné plochy kolem krmelců a v nejfrekventovanějších úsecích. Samozřejmě funkční prostorný přístřešek. Ze základního výběhu snadno kdykoli zavíratelný vstup do pastvin a na treky – stačí i obyčejný „okruh“ kolem pastviny. A více krmných míst se senem, než kolik je ve stádě koní (na dny, kdy jsou pastviny zavřené a koně jsou odkázáni jen na pobyt v základním výběhu) – tak nějak zní recept na udržení zeleně u koní i na menších než mnohahektarových plochách. Soužití koní, lidí a přírody může být estetické i funkční všude tam, kde je dobrá vůle a otevřená mysl.

Trek kolem pastviny se stanovišti se senem v sítích a okusovým materiálem (kmeny a větve stromů).