Stav krajiny České republiky je dlouhodobě neutěšený a seznamy ohrožených druhů naší flóry a fauny nabízejí mimořádně smutnou statistiku. Ne vše můžeme my sami teď hned změnit. Něco málo ale ano. I malý posun v managementu našich výběhů a pastvin totiž může naší přírodě významně pomoci. Stačí třeba i trochu jiný úhel pohledu na nedopasky. Právě ty totiž mají potenciál zvýšit biodiverzitu lokalit.

Věděli jste, že koně při extenzivní pastvě (tedy takové, kdy je málo zvířat na velké výměře) vytvářejí příznivé podmínky pro ohrožené druhy hmyzu a drobných obratlovců díky fauně, která na pasených plochách následně roste? A že se tak děje překvapivě rychle a můžete k tomu využít u nás běžně chovaná plemena koní? Pokud se chcete dozvědět něco z praxe přímo od chovatelky, která své koně manažeruje cíleně s ohledem na ochranu ohrožených druhů, vrhněte se na dnešní rozhovor.

Když jsem poprvé spatřila fotografie a videa rodinné zahrady Trostových, kterou dali (spolu s loukami) k dispozici koním, doslova mi spadla brada. I v noci se mi o té nádheře zdálo a první, co mi ráno po probuzení naskočilo, bylo: "Opravdu jde skloubit něco tak úchvatně krásného v parkovém stylu s dusajícími ničiteli, koňmi? A opravdu má někdo odvahu pustit si zvířata mezi jednu jedovatou rostlinu vedle druhé?!" Okamžitě jsem se s Christiane spojila a vyprosila si rozhovor plus souhlas s uveřejněním fotografií. Po zjištění, že je profesí zahradnice, se mnohé objasnilo. :-) Ale stále jsem si připadala jako ve snu...

V dalším díle Toulek po venkovních chovech si ukážeme, co vše se může začít dít, pokud si koňmi nepolíbení lidé koně koupí. Respektive dceři. Aby hned v prvních měsících v ustájení zjistili, že běžný standard péče o nového člena rodiny jim, a především jejich kobylce, nevyhovuje. A co se děje dál, pokud taková rodina začne studovat, rozhlížet se a hledat... A co posléze zvládne v rekordně krátké době vlastnoručně vybudovat, pakliže pochopí, v čem venkovní péče o koně bez zavírání na box spočívá (pokud mají zvířata celoročně prosperovat, nikoli část roku bojovat v bahně do půli holení o jakýs takýs komfort života). Najít, nakoupit, vymyslet a zrealizovat celoročně funkční venkovní koňoprostory pořešené téměř k dokonalosti je přece sen mnohých z nás, ne?

Zajímá vás, jaké to je mít doma nebezpečného koně? Co vše se může stát, když si k němu pořídíte, jak čas přirozeně plyne, jednoho dne i děti? Řešíte dilema, jak naložit se zvířetem, které napadá naprosto každého krom vás – a vy už nezvládáte časovou a organizační stránku takovéhoto majitelství? Možná vám s orientací v problému, jakým vlastnictví nebezpečného koně může být, pomůže osobní zkušenost Kateřiny Prušákové.

V dnešním díle Toulek nakoukneme za pracovitou mámou dvou malých dětí, která má krom rodiny „na krku“ i 12 koní a oslíka – pojďme si představit Kláru Bišickou a jejího šikovného manžela, který umí postavit veliké, prostorné a také esteticky opravdu pěkné přístřešky. Pojďme to společně okouknout do Kosteleckých Končin u Náchoda.

Dnešní díl Toulek bude zajímavý pro ty, kteří uvažují nad přestěhováním koní domů, na zahradu. Těšíte se na to? A bojíte se zároveň? Protože sice máte zahradu hodně velikou, ale stejně tušíte, že při stabilním pobytu dvou rodinných koní u domu bude po čase vypadat... jinak?

Dnešní díl Toulek jsem uvařila hodně exoticky. Zavedu vás totiž opravdu daleko - až k protinožcům! Přesněji do sportovní stáje v Austrálii, jen kousek od jejich nejlidnatějšího města Sydney a od pobřežního Newcastlu, do Louth Park. Mezi drezurní koně Češky Terezy Husákové. Mezi spokojené sportovce, užívající si dvacetičtyřhodinový pobyt pod širým nebem sedm dní v týdnu. Nevěříte, že jde sportovat na vysokých úrovních bez boxového zázemí? Možná budete hodně překvapeni, protože v Austrálii je to docela běžný standard...

Když přijíždíte na Ranč Hothill v Neslovicích, vede vás polní cesta stále do kopce. A vy si nemůžete nevšimnout, že všude kolem jsou zasazené mladé ovocné stromečky. Protože jsme se na Hothill za Míšou Zachovou jeli podívat s manželem, který je ze zemědělsko-sadařské rodiny, jeho první dojem byl: "Hele, tady mi někdo bude sympatický!" Protože kdo vysazuje stromky, myslí na přírodu a na budoucnost...

Konečně se náš seriál dočkal i návštěvy v pravém, nefalšovaném, velikém PP. Ne, nejde o zkratku přírodního parku ani prehistorické památky či panické poruchy :-) - tentokrát nakoukneme do tzv. Paddock Paradise, systému ustájení koní, který má za úkol nasimulovat co nejvíce přirozených podmínek pro koně: tedy neustálé putování stáda za vodou, zábavou, potravou. Kterou si koníci hledají především na zemi, stejně jako v přírodě. Přičemž důraz je kladen na soustavnost poklidného pohybu i během příjmu potravy - tedy nikoli statické celodenní postávání u krmelců.

Kdo z koňáků by nemiloval voňavé koňotoulání? Jen vy a parťák kůň, čistý vzduch, nádherné přírodní scenérie, pohádkově kouzelná krajina... Že takové možnosti v okolí vaší stáje postrádáte? Že o vyjížďkách v lesích a skalách jen sníte? Že jste nikdy neplavili své koně? Tak to honem napravte! Třeba dovolenou na ranči, jehož okolí všechno zmíněné nabízí v hojné míře. Nebo si sem koníka rovnou nastěhujte! Dnešní díl Toulek je totiž přesně tou pravou odpovědí všem, kdo se po úžasné, dechberoucí přírodě ptají. Zavedu vás do okresu Česká Lípa, konkrétně do malebné obce Radvanec...

Toulavé boty dnes donesly náš seriál před elektronicky střeženou bránu sympatického a pěkně "nadupaného" :-) areálu v Plzeňském kraji, který sice klade důraz na svobodnou volbu koní ohledně pobytu uvnitř x venku, ale nepatří mezi ustájení "co příroda dá" :-) - naopak. Je to stáj vymazlená, co se vybavení týče, pečlivě promyšlená, plně využívající možnosti stavět na pozemku a navíc (což je vzácností!) s luxusním zázemím i pro majitele koní a jezdce. Prostě takový malý zázrak :-), který se navíc stále rozvíjí, neboť vychází vstříc potřebám klientů... Zkrátka - na reportáž od Renči jsem se opravdu hodně těšila!