Kláro, jak byste charakterizovala své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Zde máme koně 5 let. Předtím jsme s manželem (jsme oba koňáci) měli své koně ustájené v nedalekém jezdeckém klubu. Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli založit rodinu, jsme se dali do hledání společného bydlení. Podmínkou byly větší pozemky – tak, abychom krom domova pro sebe mohli budovat i domov pro naše (v té době dva) koně. Nakonec jsme našli.

Zázemí pro koně tu sice žádné nebylo, ale chuť do práce nám nescházela. Uzpůsobili jsme stodolu, postavili ohradu a přestěhovali si oba koníky. Začínali jsme v zimě s tím, že koně měli z půlhektarové ohrady přístup do části stodoly (v druhé půlce bylo seno, cajky…). Na jaře jsme ohradili pastvinu (z části je naše, část máme na pronajatém). V té době přišla kamarádka, jestli by si k nám nemohla dát koníka... a po chvíli druhá… Trávy bylo dost, koně nestíhali spásat, další koňští kámoši pro ty stávající by byli přínosem, takže jsme vždy se slovy: „Jestli dva nebo tři koně… tři nebo čtyři koně….“ kývli.

Na podzim jsme pak postavili přístřešek se seníkem a ze stodoly se udělala sedlovna a seník. A tak to šlo pomalu dál... Pastviny se zvětšovaly, koníci přibývali, stavěli jsme další přístřešky a vylepšovali zázemí. Podotýkám, že jsme stále ve fázi budování. Sice jde vše pomalu (manžel chodí normálně do práce, já jsem na mateřské se čtyřletou dcerou a rok a půl starým synem, vše si děláme úplně sami ve dvou), ale o to víc si toho vážíme.

Nyní tu tedy máme své dva velké koně + poníka a dalších deset koníků na ustájení (nejmladšímu je rok, nejstaršímu 23...). Majitelé si platí ustájení, veškerou práci kolem koníků obstarávám já, manžel buduje a pracuje s technikou. Koně mají k dispozici necelých 5 ha pastvin s lesíkem, 3 prostorné přístřešky a 1 hliněnou ohradu bez trávy. Máme je totiž rozdělené do dvou stádeček – normální koníci + „hubeňouři“ (tedy ti, co se můžou ládovat neomezeně) a druhé stádečko tvoří „tlusťouši“ + poníci po schvácení + mladý hřebeček.

Dále je tu kruhovka a seníky a spousta plánů... Čekáme, až vyprší smlouva se zemědělci a vrátí se nám 2,5 ha pole, které osejeme, takže pastviny budou zase o kus větší. Chtěli bychom, abych mohla zůstat doma, až mi skončí mateřská. Aby mě to tu jednoho dne uživilo. Turistikou nebo chovem se zabývat nechci (půjčovat koně cizím lidem nebo prodávat hříbata se mi příčí).

Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

Boxy tu nemáme. V případě potřeby (zranění, nemoc…) se dá přístřešek rozdělit, čímž vznikne jakýsi venkovní box. Samostatný venkovní box pro případ nouze je teprve v plánu.

Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně?

Hlavní pastvina s lesíkem bez přístřešku má rozlohu 4 ha. Pak kolem dvou přístřešků je (zatím) pastvina o rozloze ¾ ha, tam je první stádečko v zimě nebo v nepříznivém počasí. Kolem druhého přístřešku je hliněný výběh ½ ha s minimem trávy, tam je celoročně druhé stádečko (to „na dietě“). Pak tu máme pastvinku/travnatou jízdárnu taky asi ½ ha velkou.

Čím máte plochy ohrazeny? Jak řešíte odklízení trusu a péči o pastviny?

Hliněnou ohradu u baráku a jízdárnu mámě ohraničenou dřevěnými kůly s elektrickým lankem uprostřed v kombinaci s obyčejným provázkem (sisálkem) v dolní a horní řadě. A ne, koně neutíkají :-) – ani haflingerka, kterou sem majitelé přivezli coby chronickou útěkářku. Ostatní pastviny jsou z plastových tyček, dřevěné kůly jsou jen v rozích.

Bobky sbírám každý den (nebo se o to alespoň snažím). Hlavně uklidím přístřešky a nejvíce frekventovaná místa plus se vydám jedním směrem po velké pastvině. Další den opět přístřešky a nejfrekventovanější místa plus jiný úsek velké pastviny. Dále pastviny obsekáváme, sečeme nedopasky, když zbyde čas a síla, vytrhávám nechtěné rostlinky (šťovík…) a když koníky stáhneme před zimou k přístřeškům, tak pastvinu pohnojím (rozmetám bobky, které jsem nestačila posbírat).

Hnůj vozíme na vlek a ten pak vyvážíme na hnojiště k místním zemědělcům.

Máte na pastvinách přístřešky? Jaké?

Přístřešky máme zatím 3. Prostorné, se 4 stěnami, protaženou střechou a každý má dva vchody, aby byla možnost úniku. Koníci je hojně využívají a vejdou se všichni, tak jsou snad spokojení...

Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Jedna ohrada je hned u baráku, takže vanu napouštím hadicí přímo z domu. Na druhou pastvinu vozíme vodu v 1000litrové nádrži traktůrkem, z té pak napouštíme do dvou zednických kalfasů. V zimě pak dopouštím několikrát denně. Když to jde, tak hadicí, jinak v kbelíkách, na vzdálenější pastvinu v 80l vaku na kolečku. Když je potřeba, donesu v kbelíkách teplou vodu z koupelny. V plánu je zprovoznit studnu, která je přímo na pastvině u přístřešků (bývalí majitelé ji bohužel zasypali sutí).

Jaký systém krmení senem se vám osvědčil?

V zimě má první stádo přístup k senu nonstop. Velký balík zabalíme do sítě s oky 4,5 x 4,5 cm a posadíme do kruhového krmiště. Takto dáváme na 8 koní 2 balíky. Druhému stádu, tomu „na dietě“, seno dávkujeme několikrát denně do malých sítí. Poníci jsou na seně kvůli schvácení celoročně. V létě je první stádečko nonstop na pastvě, seno mají jen k přikousnutí na začátku pastvy (pak o něj nestojí) nebo ke konci pastevní sezóny, kdy už tráva není tolik výživná. Tlusťochům v létě trávu denně sečeme a dávkujeme.

Jak krmíte jádrem?

Vzhledem k tomu, že máme jen rekreační koníky, kteří nepodávají žádné náročné výkony, krmíme přes léto jen trošku do kbelíčku po ježdění. V zimě navýšíme dávky těm se sklony hubnout. Na příkrmy koně vyvádím z ohrady a uvazuji, nebo příkrm dostanou, když se vrátí z vyjížďky přímo od jezdců – ušetří mi to práci a je to takový příjemný bonus i pro dvojici jezdec-kůň jako tečka za odvedenou prací.

Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

Před přístřešky máme prodloužené střechy, takže tam se bláto netvoří. Kolem krmišť máme děrované rohože z To.-Si.Plastu podsypané štěrkem a zasypané pískem. Ve frekventovaných místech se v deštivém období bláto udělá, ale více jak půlku prostoru mají bez bláta.

Nastýláte koním? Kam?

V zimě ano, to přístřešky nastýlám. Když seženu piliny, tak dospod vrstva pilin a na to velká vrstva slámy – nebo jen slámu. Přístřešky někdy i několikrát denně kydám a dosypávám novou slámou.

Používáte nějaké zpomalovače (sítě, rošty) při krmení senem?

Velké sítě na celý balík i malé sítě na zavěšení. Ty malé mají menší životnost, takže za sezónu jich několik umře, ale zatím jsme nic lepšího nevymysleli. Sítě jsou skvělé na minimalizaci ztrát, koníci nedýchají prach ze sena (nenorují) a zpomalí je. Ale tím, že k senu (i když v síti) mají neomezený přístup, tak určitě nezhubnou, proto stádu tlusťochů dávkujeme do malých sítí tak, aby měli vždy před dalším naplněním opravdu dožráno. Dříve jsme 5 koním dávali volné seno do beden, ale třetinu vyházeli, pošlapali, počůrali – to se nám neosvědčilo.

Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

V létě masky dostávají (na noc a při dešti sundávám). Sem tam stříknu repelentem. Jednu kobylku máme muchařku, takže tu dekujeme. V zimě dostanou maximálně odpocku po ježdění, když nestačí úplně doschnout při krokování. Zimní deky a podšité pláštěnky máme v záloze, ale použili jsme je jen výjimečně párkrát do roka pro hubenější staříky v extra nepříznivém počasí (teploty kolem nuly, vytrvalý déšť, vítr…. velké mrazy jim nevadí).

Ostatní to s přístupem do přístřešku a k dostatku sena dávají celoročně v pohodě bez dek.

Máte nějaké osobní vychytávky (např. větráky v přístřešcích pro tropické dny, drbadla, hračky pro koně, brouzdaliště,...), o které byste se podělila se čtenáři?

Vyloženě vychytávky asi žádné nemáme. Zkoušela jsem jim vyrobit záchod (na zem slámu a pohrabané seno…), aby chodili vykonávat potřebu tam a ne tolik do přístřešků, ale nic moc...

Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Minimálně 4 hodiny denně v ideálním případě – takové to úplné minimum (vykydat přístřešky, posbírat bobky z nejfrekventovanějších míst, dolít vodu, seno v zimě, sečení trávy v létě…). Když je bláto, sníh apod. čas potřebný k zajištění zmiňovaného roste. A to nemluvím o maskách, příkrmech, údržbě pastvin a zázemí, opravě zničených věcí, budování nového, skládání sena (seno kupujeme), vyvážení hnoje… Prostě je celý den co dělat.

V ježdění se musíme střídat, jelikož nemáme hlídání pro děti, takže jeden hlídá, druhý jezdí. Snažíme se, aby se oba naši koníci dostali dvakrát týdně pod sedlo, ale ne vždy se to daří (moc práce, špatné počasí, chybí parťák…). Ale v létě se mi podařilo vyrazit i na pár celodenních výletů. :-)

Moc děkuji za příjemné povídání a ochotu ukázat své ustájení – ať se vám, rodinko, jen a jen daří!

A pokud se vám, milí čtenáři, ustájení Bišických líbí, určitě si nenechte ujít mnohem více fotografií ve fotogalerii tady pod článkem!