Míšu Zachovou zná celá jezdecká veřejná sféra. Ať už jako moderátorku koňských akcí, redaktorku nebo prostě komunikativního, organizačně neuvěřitelně nadaného člověka s širokým záběrem a elánem, který vás při několikadenních akcích, kdy již sami melete z posledního, uvádí v naprostý úžas. Míša nás prováděla po ranči v době, kdy ještě nevěděla, že se její cesta bude nakonec ubírat z Neslovic jinam... přesto by byla škoda ochudit vás o neslovické povídání s ní, stejně jako by byl hřích nezmínit úplný začátek - otázku, jak se vlastně stalo, že má již pár let koně celoročně venku?

"Znala jsem řadu let převážně boxové ustájení jako klient, ať už šlo o klasickou stáj nebo venkovní boxy. Ty byly vždy mému srdci bližší, stejně jako velké výběhy a možnost koní být co nejdéle venku. S pastevním ustájením jsem se setkávala na svých cestách za reportážemi, tehdy se mi moc líbilo na Ranči pod Vartovňů, kde i sportovní painty měli pod širým nebem uprostřed kopců, nebo na Držkové, odkud pochází můj Čonki. Na farmě v Jevišovicích, kde jsem pomáhala kamarádce Monice, jsme již v roce 2010 praktikovali ustájení koní i venku, znala jsem ho i z dalších rančů a inspirovalo mne.

V roce 2013-14 jsem dva roky vedla nájemní stáj na Kratochvilce a viděla jsem sice komfort všeho „suchou nohou“, ale také tu šílenou logistiku střídání koní ve výběhu, ne vždy dobré klima ve stáji, dekování, bandážování, kašlání, občas i koliky, strach z promoknutí, když zrovna neměli někteří koně majitelů pláštěnku. Už zde jsem si pronajala výběh navíc a zkoušela alespoň své koně držet „venku“. Když jsme pak hledali přilehlé pastviny v okolí, narazili jsme s přítelem na Aleše Caesara. Patřily mu louky přímo proti nám, a tak jsme vyzkoušeli převézt pár našich koní a pást je zde. Pronajala jsme si tehdy karavan a střídavě nocovala na loukách v Neslovicích nebo pár km dále v areálu stáje Kratochvilka. Byla to schizofrenie a nakonec situace vyústila tak, že jsme se po dohodě přestěhovali až na pár anglických sporťáků všichni na louky. Začalo pastevní ustájení a už to tak zůstalo.

Samozřejmě původní ohrady z roxorů nahrazujeme akátovými, romantika prvních nocí se proměnila v realitu počasí nepočasí, ale už bych neměnila. Sleduji to třetí rok a co se týče zdraví koní, až na jednu vážnou hříběcí koliku jde spíše o drobná poranění nohou, občas sláma v oku, absces, vše, co se dá léčit přímo na pastvině. Změnilo se pozitivně i chování našich koní, celý den žerou, takže se nenervují kdy něco bude, mají celkem jasnou stádovou hierarchii, energie jim nechybí, ale jsou vyrelaxovaní - dají se vytáhnout z výběhu i po delší pauze neježdění, jsou „vypohybovaní“, soustředění a vypadají spokojeně. A hlavně – jsou otužilí a zdraví, pokud jim dáme čas se aklimatizovat!"

1. Jak byste charakterizoval(a) své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Naše ustájení je tak trochu netypické, jsme co by kamenem dohodil z Brna a přitom na zelené louce, kde se na desítkách hektarů už 3 roky postupně buduje ekofarma. Majitelem pozemků je Aleš Caesar, se kterým spolupracuji, jeho cílem je mj. chov masného skotu Galloway a Shorthorn a já tu mám vybudované zázemí pro koně – tedy pastviny, jízdárničku, extreme trailovou dráhu, sedlovnu, klubovnu a sociálky. Celkem tu máme asi 25 koní a 80 kusů hovězího, několik ovcí a prasátka.

2. Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

Boxy jsme postavili teprve minulou sezonu a to spíše jako zázemí pro koně, co si přijedou potrénovat nebo na závody, na tábor či jen tak. Kromě pevných boxů jsme ale už od začátku měli k dispozici ohradové kovové zábrany, které nám sloužily jak pro kruhovku, tak pro rychlý box v případě potřeby. V letošní sezoně se chystáme kapacitu boxů pro krátkodobý pobyt navýšit a vyladit jeden jako „veterinární“. Zatím jsme však veškeré zákroky zvládali bud přímo v terénu na pastvinách, nebo u našeho uvaziště, případně koně stěhujeme na menší příruční pastvinu, protože izolace od stáda je pro něj skoro za trest. Rozhodně se ale nechystáme dělat boxové ustájení.

3. Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně?

Pastevní sezona je poslední dobou a hlavně u nás pojem v uvozovkách. Půda, kterou jsme převzali, nebyla bohatá na živiny, takže se teprve obnovuje, přihnojuje díky pobytu zvířat a budeme ji nadále regenerovat a dosívat. Většinu roku tedy dokrmujeme senem. Každopádně koně jsou na ploše cca 13 hektarů celoročně. Na jaře se chystáme na chvíli část výběhu přepažit, prozatím jsme nechávali otevřené – ale jak říkám, budujeme to postupně a původní ohrady nahrazujeme pevnými kůly a dráty, se systémem koridorů a tam už myslíme i na střídání ploch – vypásání/odpočinek. Rádi bychom také střídali koně a krávy na pastvě, až to bude možné, kvůli parazitům.

4. Máte na pastvinách přístřešky? Jaké?

Máme pevné dřevěné přístřešky asi 3 x 12 m na dvou hlavních pastvinách, ale máme je hlavně kvůli majitelům, protože jak známo, koně je moc nevyužívají. Nejsou přímo u krmiště a napáječky, a tak koně raději volí stín v lesním remízku a musí 3 dny pršet, aby hledali úkryt. V příruční pastvině, kde máme starší koně (dědkárium), máme osvědčený zelený mobilní přístřešek a mají ho hned u zpevněné plochy u sena, ten jediný i nastýláme. Je to zase spíše kvůli majitelům, ale u koní nad 20 let to už má i výhody – ve velké nepřízni se rádi schovají.

5. Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Vyhřívanými plovákovými napaječkami zabudovanými do skruží nebo zpevněných ploch. To byla první velká investice, kterou mi poradil můj kamarád, co nám na farmě dělá předáka. Vedli jsme 600 m výkopů vody hned první sezonu. Osvědčilo se. Koně mají vodu čistou, čerstvou a ventily zamrzaly jen výjimečně.

6. Jaký systém krmení senem se vám osvědčil?

Když jsme začínali, házeli jsme seno přídělem přes ohradu, ale to tu bylo stádečko 10 koní. Měla jsem za sebou tříleté vedení boxové stáje, kde jsme seno dávali i do výběhu přes den, nemám ráda, když koně nemají co uždibovat delší dobu. Jak se zvětšoval počet koní, dávali jsme balíky vcelku i se sítí, časem se koupily kruhy a po vyhodnocení jsme se rozhodli pro zpomalovače – sítě. Když vyvážíte denně třetinu rozšlapaného balíku, tak to je nejen o práci a penězích, ale i o pocitu mrhání. S kruhy a sítěmi (oka 5x5) se systém osvědčil a sám výrobce se u nás inspiroval touhle kombinací. Je to navíc lehké na manipulaci, nasadí to i ženská – horší je dokulit ten 400kilový balík, ale to už většinou dělá traktor. V zimě, když je mráz nebo sníh, rozbalujeme koním celé balíky do pruhů přímo na pastvině.

7. Jak krmíte jádrem?

Jsme ekofarma, takže přidáváme v zimě vlastní směs mačkaného ječmene, ovsa, oleje a minerálů (jen max. 1 kg, kdo chce, krmí si pak i po ježdění), zájemci si mohou i přikoupit biogranule. Poslední rok krmíme kromě sena i seno s lucerkou a ovesnou slámu z podsevu - oves sklizený nazeleno před zráním. Koně jsou kulatí, mají pěknou srst, celkově mají více energie, což se v tuhých mrazech hodilo.

8. Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

To je velmi důležitá otázka. Jsme na kopci, je tu skála i jíl a mnoho pramenů vody – takže bez zpevnění by to nešlo. Strhli jsme horní vrstvu hlíny, položili geotextilii, na to štěrk a prosívku, je třeba to celé pokropit a uválet, aby se udělala krusta. Dřív jsme dávali geotextilii mezi štěrk a prosívku, ale postupným vybíráním bobků z krmišť se geotextilie drala místy na povrch. Každý rok plochy dosypáváme. Je dobré, když lze kousek nad terénem nebo kolem nich udělat odvodňovací rygol.

9. Nastýláte koním? Kam?

Nastýláme jen do přístřešku v dědkáriu a to jen v zimě – to si koně taky rádi lehají na rozdělané balíky na sněhu. V létě se plochy lépe udržují z prosívky. Připomíná mi to trochu povrch ve stájích v Texasu, kde vybírají hnůj přímo z písku. U krav samozřejmě nastýláme – nejenže často leží, ale taky z důvodu potřeby hnoje.

10. Používáte nějaké zpomalovače (sítě, rošty) při krmení senem?

Jak jsem říkala, sítě, které jsou velké (2,8 x 2,8 m) s oky 5 x 5, připevněné na kruh o průměru 160 cm. Na cca 4-5 koní je jeden kruh.

11. Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Moje zkušenost je v tomto režimu nedekovat, ale máme tu většinu amerických koní nebo jejich kříženců. Klisna ČT například první rok pohubla, druhý to v zimě bylo lepší a letos je z ní koule a to má 18 let. Valach appa devatenáctiletý první rok na pastevku hubnul v zimě, ale bylo to i tím, že byl submisivnější ve stádě. Deka mu nepomohla, měl studené nohy, naopak. Změnili jsme mu režim – menší stádo, deku nemá a ve 21 letech vypadá jako mladík – záda má dle fyzioterapeutky perfektní.

Jsou to drsné podmínky, ale spíše pro nás lidi zhýčkané teplem. Kdo chce koně v režimu 24/7, měl by počítat s větrem, deštěm, mrazem, parnem – a s tím, že kůň potřebuje čas se aklimatizovat a to opravdu trvá. Ještě k dekám – jedna majitelka si tu koně dekovala, je to 22letý valach ČT, nikdy na pastevku nebyl. S tím nemám problém, každý kus koně je trochu jiný – nevnucuji, ani nebráním. Jen se vyvaruji managementu – sundat deku, dát deku, dát chrániče, sundat masku – to jsme měli v boxovém ustájení a to tu už prostě neplatí. A hle, koně najednou zvládají bez masek i repelentů. Týden jim trvá, než je první mouchy pozlobí a pak si zvyknou. Máme tu díky větru méně hmyzu a koně jsou skutečně přírodou zocelenější.

12. Máte nějaké osobní vychytávky (např. větráky v přístřešcích pro tropické dny, drbadla, hračky pro koně, brouzdaliště,...), o které byste se podělil(a) se čtenáři?

Máme u kluků (valachů) udělané dřevěné krmiště, takové kóje, kde si nastoupí vedle sebe a jádro jim dáváme zvenku do kamenného žlábku. Každý tak má svůj klid. Zároveň se mohou o dřevo drbat. Taky využíváme vodní plochy u nás na extreme trailu – kde koně učíme nebát se vody a zároveň se opláchne, když je třeba. Ještě je dobrá vychytávka osvědčená už dávno – dávat při větším počtu klisny i valachy zvlášť. Nevěřili byste, kolik povyku způsobí jeden kluk mezi holkami :-).

13. Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Mentálně je to celodenní činnost, nepustíte ji z hlavy. Pracovně záleží dle sezony, je to pár hodin i celý den. V zimě je to o krmení a kydání, uklízení i plánování, ježdění našich “školních“ koní, na jaře a podzim hlavně kydání a údržba, budování, v létě máme spoustu akcí, závodů, kurzů, výstav a navíc tu vedeme tréninky. Nejsem na to sama, pomáhají mi instruktorky ježdění, berou si i služby na kydání. Jezdit rozhodně stíhám, nejvíc za těch 30 let, co jsem u koní. Protože tu máme klienty-kamarády, co chtějí jet ven, protože vedeme výcviky i v terénu, protože občas i obsedáme mladé koně, protože si občas vyjedu s dcerou, dětmi nebo přítelem, prostě chci. Letos jsem si užila i to nádherné popelkovské cválání na sněhu.

Je to kompenzace za tu velkou odpovědnost, i za ty mnohdy nenávratné investice. Navíc tu mám kolem sebe super partu chlapů včetně majitele Aleše, kteří mají na starost celou rostlinnou i živočišnou výrobu a budování. Brzy na jaře se nám rodí telátka, seje se, dosévá, připravuje, v létě přicházejí senoseče, úpravy ohrad, na podzim senáže, oddělování telat, budování přístřešků, údržba strojů, budování a to celé nanovo.

Největší oporou ranče je bezesporu předák Martin, který se stará od budování ohrad, přes plemenitbu, označování zvířat, veškeré zemědělské práce, krmení zvířat až po zakládání a údržbu našich ovocných sadů, které lemují příjezdové cesty. Bez něj si to já ani Aleš nedovedeme představit. Z brigádníků je nejstálejším teprve devatenáctiletý Patrik, který pomáhá s krmením i budováním ohrad a obsluhou strojů. Mojí velkou oporou nejen po pracovní stránce je přítel Luboš, díky němu jsou krmiště i pastviny lépe udržované a já se snažím dělat věci pořádněji.

Ještě jeden závěr – jsem prostě ukecaná. Žila jsem 20 let v paneláku, jsem 30 let u koní a kolem koní. Od svých 25 let jsem s malou pauzou vždy měla nějakého svého koně. Teď se mi splnil sen a já mám tu příležitost žít na ranči. Uprostřed koní, krav, psů a lidí. Inspiruji se každý den. Koně mě učí, přehodnocuji své názory, uvědomuji si tu pokoru, co zažívám. Kolik věcí my lidé nevíme, neznáme a neumíme. Mám pocit, že tak jako koně, i mne to zoceluje. Učím se nové věci, ale učím se i postavit naší lidské blbosti a omezenosti. Kdo nevyzkoušel, nepochopí.

Děkujeme za rozhovor a poskytnuté fotografie!

Webové stránky ranče Hot Hill najdete na www.hothill.cz, o ranči jsme už psali v třídílném seriálu o výstavbě ranče - I, II a III.