Aneb přeměna amatérského parkuráka v amatérského drezúráka, lekce první.

S posledním podzimním listím a trávou ještě zelenou se nachýlil ten čas, který jsem si určila jako „obsedneme ji“. Jenže počasí tak nějak nepřálo, jako celý letošní rok…

Kdepak ty ptáčku hnízdo mááááš… a Popelka na bílém Juráškovi ladně cválá bílou plání k horizontu - šťastná, krásná, s vlající loknou, rozevlátými hedvábnými šaty a s vysněným princem v patách. Podle mého taky pěkně zmrzlá.

- aneb návrat do sedla po zimní pauze. „Nádherná vyjížďka, slunce se opírá do zasněžených korun stromů... sníh odletující od kopyt, vlající hříva ve tváři... úžasná atmosféra... třpytící se zasněžená krajina, do okolního ticha se ozývá jen rytmické frkání...“

Ranní pohled z okna na bílou nádheru ve mně na chvíli vzbudil pocit, že dnešek by mohl být tak nějak hezčí, slavnostnější než ty ostatní dny, kdy člověk vstává za tmy, klouže se na koni, bez koně i v autě, drkotá zuby a mumlá si nepublikovatelné výrazy častěji než obvykle…

Je inverze. Monitor mi nabízí mnohem přívětivější obrázek než zešedlá vesnice za oknem. Vůbec se mi nechce zvednout zadek ze židle (ale zvedám se). Nechce se mi navlékat na sebe vrstvy oblečení (ale oblékám se).

Chci, aby se měl úplně nejlíp ze všech koní na světě. Udělám pro něj všechno! Je prostě neodolatelný! Ty jeho velké, zářící oči a chytré uši. Temně černá, sametová srst. Jeho krok, jeho cval… jako kdyby se vznášel!

Tentokrát vám přinášíme nikoli fejeton, ale vysoce odborný text… Hodně se toho již napsalo o „naučené bezmocnosti koně“ - zkratka LH – z anglického /Learned Helpless/, ale málokdo ví, že existuje taktéž „naučená bezmocnost jezdce“ - zkratka DH - z českého /Do Háje/...

Ještě jednou se vrátíme do vánoc a uzvřeme poznámkou mimo pořadí celou psaveckou soutěž...

Jak známo Vánoce jsou svátky klidu a míru. Většina žen v tomto období propadá z nezjištěních příčin uklízecímu syndromu a paranoidní představě, že mají v domácnostech mírně řečeno nepořádek. Tento syndrom se šíří rychleji než kapénková infekce. I ta nejpořádnější hospodyňka se v transu pouští do gruntování. Jako myška s prachovkou prošmejdí odlehlé kouty domácnosti, pucuje a leští to, co by Ježíšek mohl při své návštěvě spatřit a nedej bože někde vykecat. Peče, pere, vaří, smejčí a večer padá znavena, aby nabrala sílu do druhého dne pokračovala v započatém úsilí.

 ,,Zima, zima, zima je všude veliká, všude sníh, všecko led… zima, zima, zima je všude veliká koho smích nehřeje, ten to rýmou odpyká… Zima, zima, zima jede k nám, co by ne, podívej, Bílý kůň, tak si naskoč Martine, jede k nám jede zas, bude zima, bude mráz, vyťuká do ledu svoji bílou koledu..“ Globální oteplování, mnohdy slýchávané, psané téma posledních let. Nechci tedy ani nemohu být ještě pamětníkem, nýbrž můj mladý věk mi to zatím nedovoluje, ale nemohu si odpustit poznámku: ,,Tenkrát, to byly aspoň Vánoce na sněhu.“

„Vážení zákazníci využijte našich slev v oddělení zeleniny…“, zazní ženský hlas v nejmenovaném obchodním řetězci. Hned na to navazuje jedna z prvních vánočních koled, které jsou k slyšení již 9. listopadu. Hromada lidí se doslova žene k zelenině a náležitě využívá slev, jak hlásala paní. Radši si seberu své dva pytlíčky nebo spíš bych měla říct pytle a odcházím k dalším regálům s vánoční tematikou. Obsahem pytlů je jako již tradičně pár kilo mrkve a jablek. Pečlivě je ukládám do košíku vedle kostkového cukru a kukuřičných lupínků.