...Vánoce jsou svátky klidu... tímto krédem se jistě řídí i můj kůň a podle toho se také chová...   Já osobně na Vánoce už před pár lety rezignovala. Pocity jisté nepatřičnosti se však občas dostaví, pokud jsem denně třemi či více lidmi tázána, jaké že to dárky chystám svým nejbližším i těm vzdálenějším, protože tyto povinnosti plním pouze omezeně. Pak si sednu k počítači a provozní teplotu mi ještě více zvýší i pohled na Equichannel, kde se řeší pro změnu už od října to, co dostane který koníček tohoto roku pod vánoční stromeček.

„Já myslím, že to není nereálné.“ Řekl můj manžel. „Opravdu si to myslíš? To by mě nikdy nenapadlo!“, odpovídám a do mého srdce se vlévá vlna obtížně skrývatelného nadšení. Stejného, jaké jsem pociťovala vždy každé Vánoce v domnění, že tentokrát dostanu konečně živého koně. Což se bohužel nikdy nestalo.

Další, už zase? „Ti koně mě vážně zlobí“ povídá mi tuhle nasupeně má dcera. Po mé nejapné otázce „proč?“ následuje výčet hříchů jimiž se provinili:  „Uzlík mi snědl všechnu mrkev, Strakáč ztratil podkovu a Sluníčko se ztratil úplně, nikde není!“ Snažím se zachovat klidný tón, opakuji po několikáté že mrkev se nemá nechávat válet bez dozoru, slibuji že ztracená podkova se dá do pořádku a tvrdím že Sluníčko se určitě neztratil, ať se jde pořádně podívat do ohrady.

Blížily se vánoce a mě docházelo, že jsem nebyla celý rok hodná, nehledě na to že jsem se často dopouštěla obžerství a dalších hříchů (vlastně jsem nikoho nezabila a cizí manželku nežádala, jinak si ale mohu odfajfkovat celé desatero. Viz níže). Letos jsem se rozhodně na Ježíška spoléhat nemohla, takže co si člověk nekoupí sám, to nedostane...

Tak na tieto Vianoce, nezabudem. Konečne kapor bol v mrazáku, kaša sa varila, všetko sa darilo. Stromček vplameňoch, ale nádherene svietil a všetky salonky pojedli deti. A dobrápredvianočná nálada sa vzdialovala a nervy sa mi vymikali spodkontroly...

Jako každý rok na Štědrý den, tak i letos tomu nemělo být jinak a chtěla jsem mým čtyřnohým mazlíčkům co nejvíce zpříjemnit tento den. Kromě nějakých těch dobrot navíc je vzít jen tak na ruce na procházku a dát jim „volno“ od práce.

Po tom ako ste už nemohli  počúvať kvílenie vašich ratolestí, že chcú koňa, urobili ste to. Kúpili ste ho. Okolo krku dostal červenú mašľu a s určitou námahou ste ho napchali pod vianočný stromček. Jediný problém bol udržať ho tam až do Štedrej večere a dávať pozor aby mu do očí nenapadalo ihličie.

„…všechna prasata jsou si vnější tělesnou stavbou velmi podobná a v hlavních rysech zachovávají vzhled prasete divokého..“ ( citováno z encyklopedie) Nejdříve bych vám ráda objasnila, jaký je rozdíl mezi prvotním šokem a šokem. Předchází jim pohled na něco, co jste si mysleli že důvěrně znáte a nemůže vás už ničím překvapit...

(tři a jeden důvod, proč se začít raději věnovat jinému sportu) ...vše  už je připraveno, vy stojíte se staženým rektálním otvorem před vjezdem do parkuru a s hrůzou a děsem očekáváte co se bude dít dál..

A je to zase tady! Sotva skončilo MČR v drezurních soutěžích rozdělila se laická veřejnost na dva tábory. Jedna část fandila Haně Vašáryové a druhá Fabriziovi Sigismondimu. A protože Fabrizio Sigismondi nevyhrál, i když podle všech přihlížejících předvedl hezčí (raději nepíši lepší) volnou jízdu, podezřívají jeho příznivci rozhodčí z nečistých úmyslů a neobjektivního posuzování. A kdo za to může?

mMiLáÁAÁáShKhuu*** (oslovení prosím blíže neřešit, neb by na ně byly nutné zhruba 2 strany OT)...

„Pane doktore, máme v čekárně zase tu slečnu co ji před nedávnem prohodil kůň zdí...“ (Doktoru se zatmí před očima při vzpomínce na slečnu, která napojená na hadičky, s těžkým otřesem mozku, hnutými obratli v krční páteři a podezřením na zlámaná žebra a vnitřní krvácení na otázku : „jak vám je?“ odpovídá „báječně“) .. „...a co je to tentokrát?“