Koňské Vánoce, na které nikdy nezapomenu (3)
Blížily se vánoce a mě docházelo, že jsem nebyla celý rok hodná, nehledě na to že jsem se často dopouštěla obžerství a dalších hříchů (vlastně jsem nikoho nezabila a cizí manželku nežádala, jinak si ale mohu odfajfkovat celé desatero. Viz níže). Letos jsem se rozhodně na Ježíška spoléhat nemohla, takže co si člověk nekoupí sám, to nedostane...
Jelikož jsem chtěla aby si všichni okolo mysleli jak jsem byla hodná a Ježíšek mi dopřál, tak to musel být velký dárek. No a velký dárek je přece kůň, navíc ho už delší dobu strááášně potřebuji. Bylo tedy těžké rozhodnout jakého, ale při pohledu na plakát Taarla jsem pochopila, musí být žlutý s bílou hřívou. Bohužel na Quatra ani Kinského mi peníze s letní brigády nestačili, Tak jsem se rozhodla pro úspornější variantu – hafling. Je to vlastně to samý akorát menší a tlustší, prostě se k sobě hodíme :o). Sice trochu chňapal, kozelcoval a kopal, ale ta krásná barva……
Všechno bylo tedy domluveno a nachystáno k převozu, akorát se mi nezdálo vhodné zatěžovat rodiče v předvánočním shonu, tak jim o tom koni povím jindy (Tehdy vzalo za své 4. Přikázání : cti otce svého a matku svou…)
V nové stáji byl koník vyjukaný, navíc poté co si z něj ač valacha, udělal kobylu jeho stájový kolega. No a když kolem mě prolétlo jeho kopýtko, u výkřiku Pane bože to rozhodně neskončilo (tedy i dodržování druhého přikázání je v háji). A protože na stres je nejlepší pohyb, vzala jsem ho tedy na procházku na lonži, po krásně rozbahněné matičce zemi. Bohužel mé nožky nestáli tak pevně na zemi jako ty jeho, no zkrátím to, když jsem vyryla do země držkou brázdu, tak mé bicepsy povolili a lonž jsem jaksi neudržela. Oproti mým očekáváním se to žluté podsvinče vydalo na opačnou stranu než je stáj. Tehdy jsem prosila všechny bohy aby neutekl. Nevím zda za to mohla cizí síla nebo ten cukr,co jsem omylem znárodnila, v mé ruce, ale koníšek se vrátil. Takhle se dřít a v neděli, uf. Ještě jsem si koníka vyfotila na digitál a kráčela vstříc sladkému domovu. Když jsme u vánočního stromku zjistili, že je na fotoaparátu nastaveno špatné datum a mamka se jala prohlížet fotky, tak najednou řekla: to sis zas u kámošky fotila koně a rozhodila jsi datum. V tu chvíli ve mne ztuhla krev, naštěstí díky vánočnímu shonu už nepřemýšlela nad tím kde vzala kamarádka druhého koně.
A pak že vánoce jsou svátky klidu, upřímně závidím lidem, kteří mají situaci s novým koníkem zdárně za sebou, nás čeká ještě velký kus cesty. A že zde nepadla zmínka o 6. Přikázání? To se přece koní vůbec netýká. Staré přísloví říká koně, kouř a lásku neutajíš. Naštěstí nekouřím takže kouř schovávat nemusím.
PS: Milý Ježíšku, slibuji že budu příští rok hodná, nebudu lhát, krást a budu se vzorně učit a budu pilná jako včelička. A to auto vážně strááášně nutně potřebuji.
Ale rozhodně vůbec, ale vůbec nepotřebuji další ponožky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Pozn.red.: Příspěvky nejsou redakčně upraveny. Tento příběh se účastní vánoční soutěže Equichannelu 2008 o knihu PhDr. Daniely Dvořákové, CSc. - Kôň a človek v stredoveku.
Trójský kůň

Trójský kůň není žádným plemenem koní jako například starokladrubský nebo lipický kůň, a přesto ho zná celý svět. Své jméno dostal také po místě…
Šemík a Horymír

Pověst o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi známe ze školních let. V hodinách literatury, vlastivědy či dějepisu jsme se dozvídali mnoho…