1)    NETREFÍTE SE NA SKOK co se týče vzdálenosti

( rozdíl mezi lehkou a hrubou chybou na parkuru je, že při hrubé chybě v kombinaci, skokem č. A smetete skok č. B (v případě, že máte charakterního koně) …
…. v opačném případě  se horizont zatřese a vám mezerou mezi předními zuby projede drn trávy o průměru 3 cm (případně lze dutinou ústní prosít během několika vteřin až 10 dkg písku, většinou z míst, kde na prohlídce čural pes).
Případně zde platí i Archimédův zákon: Jezdcovo tělo volným pádem  ponořené do vodního příkopu je nadlehčováno silou, rovnající se tíze kapaliny stejného objemu jako je ponořená část těla (plus sako).

2)    NETREFÍTE SE NA SKOK  vůbec (vertikálně ani horizontálně)

K zemi se poroučí většinou i bytelný typ stojanu nebo blendy, po přímém nárazu jakoukoli blíže neurčenou částí  vašeho pár vteřin před tím do prostoru odmrštěného těla, (nejčastěji brejle, případně zuby).

3)    NETREFÍTE SE NA SKOK protože jste zabloudili

Ačkoli jste kurz procházeli několikrát a ještě několikrát jste si ho v duchu zopakovali, je potřeba sedmi až osmi dezorientovaných kruhů po skoku č. 2, než počáteční překvapení v očích vystřídá zoufalství a následná rezignace.

Vrchol veškeré rezignace však nastává, když si na dvoudenních závodech, polomrtví únavou, večer vyčistíte zbytek zubů zinkovou mastí na podlomy.


Tímto bych chtěla říct všem, kdo ani po letech (mnoha a mnoha letech, hafo járů tomu, chcete-li), nedospějete do fáze, kdy budete chodit po parkuru po boku Meredith M. Berbaumové, „jak bys najel ten trojskok, Rodrigo?“ ale stagnujete stále na mrtvém bodě (ať už je to parkur jakéhokoli písmene, s hvězdičkou nebo bez hvězdičky, ať už je to rámcová soutěž na CSIO, nebo veřejný trénink v Horní Dolní Lhotě), nic si z toho nedělejte.  Nejste v tom sami :o)
A nenechte si zkazit úsměv na tváři, ten sice nevyřeší vaše problémy, ale zaručeně nasere všechny okolo, že stojí za to si ho udržet.

Ať vám koně jdou.