(jeden z aktualizovaných polofejetonů Lenky Gotthardové z knihy „Od Trójského koně po Váňu“)

Ze zootechnického hlediska dosahoval neuvěřitelné velikosti a dnes se s ním nemohou měřit ani největší koně na světě, ke kterým patří koně shirští, pocházející z Anglie. Ti měří v kohoutku sice až dva metry, ale co to je proti koni trójskému, který byl tak velký, že pro jeho přesun do města museli Trójané rozbourat městské hradby. To se nikdy kvůli žádnému jinému koni dělat nemuselo.

Trójský kůň se živil také zcela specifickou potravou, a to řeckými vojáky. Ty polykal živé, a co bylo podstatné, i po pozření vojáci živými zůstali. Vyměšování u něho nastalo pouze jednou, když se lstí dostal na území města Tróje. V noci uvolnil ze svých útrob početné spolykané vojáky v čele s Odysseem a ten novým majitelům koně připravil nemilé překvapení. Pořízení takového koně se Trójanům vůbec nevyplatilo, takže to byl danajský dar. Asi se drželi přísloví darovanému koni na zuby nehleď, a takhle to dopadlo.

Trójská válka

V dějepise jsme se učili, že příčinou trójské války byl únos krásné Heleny princem Paridem, který pocházel z Tróje. Helena byla manželkou spartského krále Meneláa. Řekové shromáždili pod velením mykénského krále Agamemnona velmi početné loďstvo a vyrazili dobýt a pokořit Tróju. Obléhání trvalo dlouhých deset let a mohlo skončit vítězstvím odvážných a statečných Trójanů. O život přišel řecký hrdina Patroklos v souboji s udatným Paridovým bratrem Hektorem. Patrokla pomstil nejstatečnější řecký bojovník Achilles, který však zahynul Paridovým šípem, jenž ho zasáhl do „Achillovy paty“. Přemožitele našel i samotný Paris v thessálském králi Filoktétovi.

Válku ukončil lstí s trójským koněm Odysseus. Nechal vystavět dar bohyni Athéně – velkého dřevěného koně, kvůli kterému museli Trójané následně rozbořit hradby, aby ho dostali do města. V noci se naoko odplutá flotila řeckých lodí vrátila, vojáci ukrytí v koni z něj vyskákali a všichni společně dobyli a zničili Tróju. Z darování trojského koně Řeky (Danai) se vyvinulo i úsloví „danajský dar“.

I my v Čechách máme kousek Tróji doma, a to v Praze 7. Na konci 17. století nechal na pravém břehu Vltavy vystavět své sídlo vzdělaný a movitý Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka a zámek nazval podle obdivu k antice a podle sochařské výzdoby Trojou. Později celá obec vzniklá okolo zámku byla přejmenována z Ovence na Troju.

Císařský ostrov na území Troji se stal prvním místem v Praze, kde byla v roce 1927 postavena první zděná tribuna jako součást slavného jezdeckého areálu, kde se od té doby konaly významné národní a mezinárodní jezdecké závody (i CSIO).

V 90. letech byl na ostrově postaven velký dřevěný trojský kůň, do kterého jste mohli vejít a prohlédnout si jeho interiér se zajímavou výstavou. Později byl přestěhován na pravý břeh Vltavy vedle ostrova.

Pohroma přišla s povodněmi v roce 2002. Ten rok byla na ostrově dokončena výstavba nové jezdecké haly. První závody se tam konaly v březnu a do haly byl navezen i první speciální povrch, ovšem byl příliš hluboký a jezdci byli nespokojení. Majitel haly pan Jaroslav Martinec tedy o měsíc později nechal navézt nový povrchový materiál. Ten byl výborný. V srpnu přišly obrovské záplavy, v hale bylo 8 metrů vody a Vltava protékala otevřenými vraty haly. Pak musel majitel haly navézt třetí povrchový materiál. Další povodně přišly v roce 2013. Troja je Troja.

 

Třebaže trójský kůň opravdu není žádným plemenem, občas má člověk pocit, že trójských koní stále běhá po světě až příliš mnoho a pod různými mimikry působí nejenom v dávné historii, ale i v současnosti – v jezdeckém a chovatelském provozu, v hospodářství, v politice, a dokonce i v počítačovém světě – viz vir trójský kůň.