Jak jsem si přislíbila, jala jsem se letos poprvé zapracovat na mém novoročním předsevzetí, kterým není nic jiného než reparát v military. Tedy absolvovat soutěž bez zabloudění v crossu, jakož i v parkuru, a drezurní úlohu zajet minimálně za 65 % (nikoliv za 47 %). Prostě aby to mělo aspoň nějakou úroveň!

Již během prvního pokusu o vyšlapání jakože obdélníku dospívám k poznání, že zadní a přední část mého koně žijí každá svým vlastním životem, a to v naprosté disharmonii k centrále (hlavě). Kdyby to bylo fyzikálně možné, utíkala by každá na zcela jinou světovou stranu (doslova a do písmene bezhlavě), a pohled do stopy při druhém kole mě v této ne zrovna pozitivní teorii ujistil.

Vzhledem k tajícímu sněhu, pípajícím ptákům a provokujícímu sluníčku (nejhorší kombinace, po pěti týdnech sněhu a mrazů) opracování v lehkém klusu preventivně vzdávám předem, aby případná pobídka do rychlejšího chodu nebyla prezentována jakožto výzva k dostihu se vším, co se v okolí deseti kilometrů pohne. S tím, že se v pravidelném a svižném KROKU budeme věnovat navenek jednoduchým cvikům: a to jdeme ROVNĚ, popř. OHNEME se.

Bohužel ani v jednom z výše uvedených cviků nejde o ROVNĚ. Série vln, vlnek, boulí a jiných abstraktních obrazců kůň obohacuje kreativními prvky vysoké španělské školy (až dnes jsem plně pochopila, proč se škole říká VYSOKÁ, a to mám malého koně) a práce ve dvou stopách nevykazuje nic, co popisují všechny ty drezurní příručky pro začátečníky. Nemluvě o faktu, že prohlídky sněhu ukazují práci nejen ve tradičních stopách třech, ale občas i pěti, v závislosti na tom, jak koni zrovna utekla záď či příď, protože na druhé straně planety zrovna štěkl pes, což bylo nutné exemplárně řešit.

Hlavně vydržet!

Jak praví jediná moje přiježďovací zkušenost: vnější otěž vede, holeně tlačí.
Proč je však v obou případech kůň ohnutý doprava?
Snaha o ohnutí doleva byla natolik absurdní, že jen čekám, kdy se mi ten bílý ksicht začne smát, a po plynule provedeném polovičním překroku (o existenci tohoto prvku vím díky rannímu zhlédnutí lekce na EquiTV), který jsem po koni nepožadovala (neb nevím, jak se to dělá), přináší své ovoce i absence martingalu. Ano, kůň se na tisícinu vteřiny ohne doleva, aby krkem předvedl cvik „kružnice", po jehož dokončení následuje volné pokračování v podobě zadní části koně, kdy se energie shromáždí pod váš zadek, aby byla prudkým vyhrbením explodována pryč.

Samozřejmě nechybí kůňova zvuková kulisa (volně přeloženo - i-íííííííííííííííí), následovaná mou reakcí „No to si ze mě děláš pudel, ne?", na kterou víc než kůň zareagoval myslivec sedící opodál na posedu. Těžko soudit, jestli byl vyděšen či znechucen, každopádně se sebral a odešel hlouběji do lesa.

Další pokus, odborně nazývaný VLNOVKA o mnoha obloucích. S tím, že povedou přes celé pole, a když to půjde, budeme na rovné čáře klusat (ha-ha-ha), a vždy před ohnutím přejdeme do kroku, abych zvýšila šanci na precizní (relativně) provedení cviku. První tři VLNOVKY (oprava: vlny) kůň systematicky prokládá bohatou škálou návrhů „co třeba utíkat?"... „co třeba tady utíkat?"... „a co třeba tamhle utíkat? taky ne?", takže po krátkém vykrokování na volné otěži (= strach o holý život) připravuji náhradní variantu: zaklušeme, zkusíme zacválat a třeba se pan kůň vyběhá (uklidní).

„Zkusíme zacválat" je zcela vystihující termín, jak záhy zjišťuji. Během vteřiny se ocitneme na vršku louky, a přestože kůň na důrazné zasednutí zareaguje ihned, byť s notnou dávkou nespokojenosti, na zopakování cvalu se již necítím. Cválat rozhodně ne a posledním pokusem mají být KRUHY změnit.

Při pohledu do sněhu na výsledky mé usilovné dřiny se mi v mysli vybavuje Brouk Pytlík a jeho školička kreslení, kde žáčkům za vyplozené kruhy dával jedlé odměny, a to dle nakresleného tvaru. Co bych asi tak dostala já? KRUH je totiž v případě mého koně specifický obrazec: polovina, odehrávající se blíže k domů, je jakžtakž v pořádku, ale druhá fáze vždy skončí spadnutím do kruhu, a to té části, která jde daným směrem ohnout (tedy buď předek, nebo rovnou celý rádoby ohnutý kůň).

Po dnešku svůj drezurní cíl snižuji na 60 %. Přechod z levelu „dostačující parkurová ovladatelnost" asi nebude tak snadný, jak jsem předpokládala. Ale já se nevzdám! :-)