...alebo každodenné trampoty vyslúžilého drezúráka.

S jistotou to nevím, ale možná to je dědičné. Můj otec kdysi jezdíval téměř padesát kilometrů denně do práce na kole, a kolikrát si ještě o víkendu zajel na Ostravici, zaparkoval bicykl u nejbližší hospody a hurá pěšky na Lysou horu. A poté samozřejmě zase šlapal zpátky.

Nezačal slavně ani nijak ušlechtile a možná by dokonce mohl někomu posloužit jako návod, čemu se pokud možno vyvarovat. Tenkrát se ale ještě tolik nestřílelo z bezpečnosti, nebyl internet plný diskusí a rad a dvanáctileté holky se nadšeně vrhaly do sedel nehledíc na riziko. Tedy alespoň některé…

Už jako malinká jsem snila o tom, jak se také vydrápu do sedla těch "obrů". Většina dívek si představovala, jak potkají prince na bílém koni. Mně by bohatě stačil ten kůň. Uchvátila mě stavba jejich těla, jejich oči, temperament... Učarovala mi pohádka jménem Popelka, jak se po lese prohání se svým Juráškem. Doufala jsem, že jednou tento pocit budu zažívat také.

Jsem Lenka a v době, kdy se vše odehrává, mi bylo přesně 14 let. Píše se rok 2013, je pěkný srpnový a slunečný den…

Přiznávám, nemám nejtěžší život, ale moje cesta ke koním byla vždy klikatá a plná překážek. A když koňařce dáte možnost si postěžovat, mileráda to udělá.

Tento příběh pojednává nejen o našem odhodlání, ale je především o koni, který byl tak trochu postrach. Obrovská černá perla, kterou zdobil pouze bílý flíček ve tvaru měsíčku na čele a drobná šňupka na nozdře. Při jeho prodeji bývalá majitelka zdůrazňovala, že je vhodný pouze pro rekreaci. Věděla proč.

Můj vlastní příběh nebude úplně o jezdeckých začátcích, překonávání překážek a cestě do koňského sedla, ale spíše o opětovném návratu do sedla vlastního koně navzdory všemu a všem. Jen bych nejprve uvedla, že mimo vše zlé, co se píše níže, zažila jsem se svým koněm i spoustu úžasných nezapomenutelných chvil.

Člověku může hodně věcí změnit život, láska, dítě, průstřel hlavy nebo úplně obyčejný telefonát od kamarádky.

Určitě už jste natěšení na další soutěžní příspěvek, který se v naší velké vánoční soutěži umístil na druhém místě. S čím tentokrát se jeho autorka potýká? Dnes opravdu navzdory všemu a všem!

Příběhy a povídky nekoňáků tady moc často nezveřejňujeme, ale tahle nás pobavila natolik, že jsme se rozhodli se s vámi o ni podělit a zavzpomínat na to, jak bláznivě mnoho z nás začínalo a co všechno jsme přežili. Pěkně se bavte :-)

Vystoupila jsem z autobusu a do očí mi zasvítilo slunce. Nastavila jsem mu tvář a nadechla se svěžího vzduchu. Konečně přišlo jaro a slunce zase hřálo. Sníh roztál, držel už se jen v příkopech kolem cest. Všude bylo bláto a pořádně to klouzalo, ale celá příroda se začala měnit a ve vzduchu visel příslib tepla a dlouhých vyjížděk.