Možná vám bude příběh labilní, problematické a choroby přitahující Fergie připadat na náš „seriózní“ server trochu „blogískový“, ale vydržte, dnešek je jen začátek a není od věci hlavní postavu tohoto dramatu dobře poznat.:-) Pokračování blogískové rozhodně nebude. A konec je zatím stále otevřený.

I z toho nejzdravějšího koně se jednoho dne může stát headshaker. Začíná mu nepříjemné nebo možná i velmi bolestivé období života a jeho majiteli martyrium vyšetřování, pátrání, přemýšlení a zkoušení různých způsobů pomoci...

Čas od času vám přinášíme příběhy vás, čtenářů. Jedním z nich je i povídání Kristýny Štechové o kobylce Sany. Není to jen obyčejné vyprávění, osudy dvojice popisují cestu, kterak se z jednoho jezdeckého "embrya" stala nejen zkušená závodnice, ale hlavně koňařka. Prošli jste si něčím podobným?

Rok poté… co jsme vyhráli první bitvu s blátem, co jsme přechytračili letitý nádor na noze a pokořili vyhublost. I druhý rok s koňmi doma nám něco dal – jsme o rok moudřejší a máme o rok více zkušeností, těch dobrých i horších.

Tak už je to tady! Vítr, déšť, zima, bláto... Zalezte si do tepla a můžete se odreagovat dnešním tematickým článkem - jak mají nebo nemají rády podzim redaktorky Equichannelu. Třeba zjistíte, že v tom nejste sami ;-)

Za ta léta, co máme koně, jsem již koupila a prodala hodně sedel. Až na jednu výjimku se jednalo vždy o sedla z druhé ruky kupovaná přes inzerát na internetu. Všechna jednání byla vždy korektní a bezproblémová. Nejspíš jsem polevila v ostražitosti a to se mi tentokrát nevyplatilo.

Už jako malá holka jsem pokukovala po princeznách v pohádkách, které seděly na svých krásných ořích v bočním sedu. Připadalo mi to velice krásné. Nikdy mě nenapadlo, že se k dámskému sedlu někdy dostanu.

Teorie šedivá, strom života zelený. Proto v rámci tématu měsíce přinášíme povídání o tom, jak se s přesunem na pastvinu vypořádali dva bývalí (rekreačně) sportovní koně. Klisna Muška, která byla ve třinácti letech přeřazena ze sportu do chovu, a valach Viktor, vyřazený ze sportu pro problematická kopyta.

Koně, to jsou radost, ale i zoufalství, především, když se něco neočekávaného stane. V člověku se pak mísí pocity viny i záblesky naděje a hlavně touha bojovat do poslední chvíle. Takový je i příběh Evy Lízalové.

Jsou to více než čtyři roky, co jste si mohli přečíst o sporu Moniky Jelínkové a Sedlářství Montana týkajícího se nepadnoucího sedla, které mělo být šité na míru. Když selhaly pokusy o domluvu, nešťastná majitelka se rozhodla domoci spravedlnosti soudní cestou. Nyní pro vás máme konečně výsledek!

Možná jste nabyli z mých předchozích vyprávění dojmu, že mít koně doma znamená jen samé starosti a trable. Sečteno, podtrženo – není to pravda. Mít koně doma je nesmírně výhodné, především pro toho, kdo má jasnou představu, jak má jeho kůň žít – nebo naopak pro toho, kdo hledá a chce najít to nejlepší řešení (pro koně i pro sebe). Mít koně doma totiž znamená, že pokud se mi něco nelíbí, mám možnost to změnit.

...tak voní náš kraj, i do oblak máš tu blíž. To zpívá romantická píseň z jednoho dobrodružného filmu pro pamětníky, kde koně hráli velmi důležitou roli. Pokud však tyto dva pojmy převedeme do každodenní reality současnosti, najdeme v ní výrazně méně romantiky a mnohem více dobrodružství.