Muška (*14.2.1990)

Její cesta ze sportu do chovu začala na jaře 2003. Čekala tehdy své první hříbě, ale bohužel se jí koncem března, cca 6 týdnů před termínem, narodila dvojčata, z nichž ani jedno nepřežilo. Další měsíc překvapivě bez problémů znovu zabřezla a já se rozhodla, že jí na roli matky dopřeju klid a odvezu ji na pastviny. Takže někdy na přelomu května a června jela z Prahy do režimu 24/7 na poměrně vydatné pastviny do nadmořské výšky cca 700 m n. m.

Během svého sportovního režimu chodila Muška do výběhu zhruba na 4-7 hodin denně. Byl to skutečně jen výběh, s malým množstvím trávy. Zbytek dne trávila v boxu. Byla krmená vcelku standardně - oves, granule, sladový květ dvakrát denně. Cca 6x týdně pracovala pod sedlem, chodily jsme spolu parkury do 120 cm. Dekovaná nebyla a měla podkovy na předku, které jsme před příchodem na pastvinu sundávali.

Ve stádě, kde v té době byly jen klisny, se zabydlela velice rychle. Naštěstí nebyla nikdy konfliktní. Přestože už se nejednalo o nejrizikovější jarní pastvu, měla Muška prvních pár dní trochu průjem, na což mě můj muž (který na těch krásných pastvinách hospodaří), upozorňoval předem. Změna výživy byla znát i na kopytech, bylo vidět jak se „vlní" - tedy objevily se kroužkyukazující, že se něco změnilo. Naštěstí bez dalších následků. I jinak byla Muška až do podzimu naprosto v pohodě.

V té době jsme měli koně v pastevním režimu pouze přes sezónu a každý podzim jsme je převáděli do 12 km vzdáleného zimoviště. Tam byli přes den za jakéhokoliv počasí v menším výběhu a přes noc v boxech. Začátek zimy dal Mušce přes dostatek krmení docela zabrat, zhubla v zádech, vypadala jako žebřiňák, přitom břicho jí rostlo. Sena měla víc než sežrala, přes den i senáž, k tomu ráno mačkaný oves, večer sladový květ, otruby, lněné semínko.. Snažili jsme se dát ji co nejdříve dohromady a už brzy po Novém roce se začala vzpamatovávat. Než přišlo jaro, byla zase pěkná. Porod v dubnu zvládla na jedničku, narodil se jí krásný hřebeček a v květnu šli zase všichni koně zpátky na pastviny. Od té doby dala Muška ještě dvě hříbata, je zdravá jako řípa, neměla jediný zdravotní problém. Letos oslavila 21 let a kromě stařeckých potíží s klouby (naštěstí ale nijak závažných) je naprosto zdravá.

Viktor (*1994)

Tenhle úžasný valach patří naší známé a přišel k nám koncem léta 2004. Do roku 2003 sportoval - chodil parkury do úrovně ST a tomu odpovídal i jeho režim. Tedy byl to klasický „sporťák" žijící v boxe. Celý život ho provázely problémy s kopyty, na pravé přední noze má špalek jako z učebnice. Jeho majitelka ho vozila na různé kliniky, nejen v ČR, aby někdo jeho kopytům pomohl. V roce 2004 vlastně ani nezahájil sezónu, nohy ho bolely, takže opět byly pokusy nějak mu ulevit. Nakonec to jeho majitelka vzdala a rozhodla se poslat ho do důchodu.

Musím říct, že vzhledem k předchozímu režimu se aklimatizoval fantasticky. Viktor roky před penzí vycházel ze stáje jen na ježdění, byl holen, dekován, kován na všechny 4 a až krátkou dobu před příjezdem k nám v rámci navykání začal chodit do výběhu. Přesto se bez problémů zařadil do stáda a ve vztahu k ostatním koním byl vždy úžasný. Ke klisnám se chová jako gentleman, k ostatním valachům bez náznaku agrese nebo nadřízenosti, pro hříbata a mladé koně je to zkrátka „strejda Viktor".

Viktora jsme do stáda zařazovali postupně, současně s ním se přivezla i stará ponička, takže jsme je zezačátku dali spolu do ohrady (přes zimu byli i spolu v boxu, nakonec z toho byla velká koňská láska :-)). Důvod byl ten, že jsme tam v té době měli jednoho trochu ostřejšího valacha, tak jsme chtěli, aby se s Viktorem nejdřív seznámili přes ohradu. Asi za týden jsme je pak dali dohromady a až na nějaké počáteční běhání, honění a kvičení vše proběhlo bez potíží. Kroužky na kopytech, které jsme pozorovali u Mušky, jsme u něj nezaznamenali.

Stejně jako Muška měl Viktor trochu problémy svou první zimu, zhubl poměrně dost, přeci jen byl zvyklý na teplou stáj a deku, ale stejně jako ona se ještě před začátkem jara dal dohromady. I krmen byl obdobně jako ona. Byla to pro něj asi trochu léčba šokem, bez deky, po teplé stáji studená a celý den venku, ale zvládl to bez větších potíží. Od té doby neměl jediný problém, nepočítám-li ty, které pramení z jeho špatného tvaru kopyt. Ten se sice během let, co je u nás, trochu zlepšil, ale klouby už jsou bohužel poznamenané. Při běžném pohybu po pastvině nekulhá a nikdy nekulhal, zakulhá jen, pokud se trochu proběhne s mladými koňmi. Kopyta nijak neřešíme, je bosý, pochopitelně se pravidelně upravují, ale kloubní výživu nedostává.

Od jara 2008 máme koně venku i přes zimu (a litujeme, že jsme se neodhodlali dřív). Žádný z našich koní s tím neměl ani nejmenší problém. Přes sezonu se pasou na ploše cca 19 hektarů, kterou máme rozdělenou na 4 pastviny, přes zimu jsou v jedné ohradě, kde je přístřešek, a k dispozici mají balíky senáže. Celoročně mají pochopitelně přístup k solnému lizu, bílému i minerálnímu, jsou pravidelně očkovaní, odčervovaní, korektury děláme po 7-8 týdnech.

Kromě Mušky a Viktora máme ještě jednu starší klisnu, Hlinku, která je ročník 1988. Ani jeden z těchto koní v současné době žádnou speciální péči nevyžaduje, nekulhají, jsou zdraví úměrně věku. Je vidět, že třeba Hlinka má nohy dost bolavé, ale pohyb nonstop jí dělá dobře, je schopná si lehnout, vstát a je daleko pohyblivější než v době, kdy se na noc zavírala. Kloubní výživu ani nic podobného nedostávají, jen jako všichni ostatní mají celoročně minerální doplněk Pavo SummerFit, jsou to malé briketky, moc jim chutnají.

Naše skromné zkušenosti se zabydlováním koní na pastvinách

Je dobré, když kůň, který pojede na pastviny, alespoň měsíc před odjezdem tráví maximum času venku, za každého počasí, ať si aspoň částečně zvykne. Co se týče nejvhodnější doby k přesunu, řekla bych, že nejlepší je přelom jara a léta. První jarní pastva bývá nejbohatší - zejména v době, kdy jsou ještě noci a rána chladná. S tím by mohl mít kůň problémy. Proto je lépe počkat na období, kdy noční a ranní teploty již neklesají k nule a pastva není energetickou bombou. Na přelomu jara a léta ale ještě nebývá takové vedro ani tolik much a zvíře má dost dlouhou dobu na to, aby se aklimatizovalo před podzimem a zimou.

Konec léta už může být zrádný, obzvlášť když není zvíře zvyklé být venku v dešti, větru a chladnějším počasí bez deky a celý den. Stačí jeden „pročíhaný" den, kdy se prudce ochladí, do toho fouká a prší a může být zle. S náhlými teplotními šoky a studeným větrem, který spolu s deštěm odvede rázem velké množství tepla, mohou mít potíže i koně už vcelku aklimatizovaní. Na přístřešek nelze spoléhat zvlášť u koní nově zařazených do stáda. Zatímco jejich uvyklí kolegové se v pohodě pasou, nově příchozí se může klepat zimou, ale do přístřešku nepůjde, protože v relativně nové situaci není tak sebejistý, aby si dovolil opustit stádo, nebo ho tam některý z „domácích" koní nechce pustit.